BLOG Jaromíra Bosáka: Islandský fotbalový zázrak
Bývá to dřina, vyznat se všech islandských sonech. Naštěstí už jsem si je zakomentoval v kvalifikaci, tak se krapánek orientuju. Byla to tehdy docela legrace. Celý mač v Reykjavíku jsem musel popisovat s pomocí mobilního telefonu, neboť spojení po zvukových linkách se odporoučelo a zapomnělo se vrátit. Jak mě bolela po devadesáti minutách ruka přidržující celou dobu mobil u úst…
A nemít nabíječku, bylo by po zvukovém doprovodu hodně rychle. Celý zápas se kolem mě sice pohybovali tři pracovníci místní telekomunikační firmy, ale těsně před koncem utkání dospěli ke stejnému závěru jako já na samotném začátku: je to rozbitý.
Na každý pád, když si vymění míč Gudmundsson s Gunnarsonem, ten přihraje Ragnaru Sigurdssonovi, který vyzve Gylfiho Sigurdssona a přihrávka letí na Sighthorssona, tak vám jde hodně rychle hlava i pusa kolem. I teď na Euru jsem se dvakrát sekl, jednou bohužel ve velké šanci, když jsem zaměnil Sightorssona a Sigurdssona, ale ono to fakt není na 130 metrů z tribuny zrovna jednoduché. Ale chyba se stala, no. A žrala mě dlouho do noci.
Jinak ale na Island nedám dopustit. Sport je tu celonárodní vášní. Stačí se podívat na jakoukoli běžeckou nebo cyklistickou stezku. Průvody pomalu jako na Prvního máje. Nepřestává mě udivovat, že stát se stejným počtem obyvatel, jako má Ostrava, dokáže postavit skvělé házenkářské reprezentace mužů i žen, vychovat výborné atlety nebo se probojovat na fotbalový šampionát. A to na Islandu hraje jen 21 800 registrovaných fotbalistů.
Hodně se tu ovšem pro kvalitu fotbalu udělalo. Vyrostly haly, kde se dá hrát celoročně bez ohledu na klimatické podmínky. Island má také v přepočtu na jednoho obyvatele nejvíce certifikovaných trenérů z celého evropského kontinentu. Mládež mají tedy na starost odborníci, a nikoli tátové, kteří kdysi kopli párkrát do balónu a teď mají čas vést tréninky potěru.
Výsledky se dostavují. V slušných nebo dobrých, eventuálně velmi kvalitních zahraničních soutěžích hraje osmdesát Islanďanů. To se to pak dává dohromady mančaft. Všichni tihle sonové odcházejí do světa velmi mladí. Ale protože mají za sebou studený odchov a zároveň mluví plynně anglicky, nemají to s prosazením zas tak složité. Osobně bych Islanďanům postup ze skupiny přál.
Ukázka z připravované knihy Jaromíra Bosáka
