BLOG Jaromíra Bosáka: Hromosvod Jaroslav Plašil
Všude okolo nás panuje radost. Do osmifinále postupují Maďaři, Poláci, Němci i Slováci. Jen Česko je ostrovem neúspěchu. Na druhou stranu je třeba realisticky zhodnotit, že česká reprezentace v současné době nemá kvalitu dobrého evropského mužstva. To je, bohužel, prostý fakt, který by nezměnilo takové nebo onaké střídání, taková nebo onaká taktika.
Hned po prohraném zápase s Tureckem oznámili Jaroslav Plašil a David Lafata, že končí reprezentační kariéru. Jestli zůstane jen u nich, ukáží nejbližší dny. Upřímně, Jardovi Plašilovi se nedivím. V posledních letech si novináři i fanoušci zvykli dělat z něj hromosvod všech neúspěchů.
Jasně, dělal chyby jako každý, tady na šampionátu byl u obou gólů Chorvatů. Jenže málokdo vidí, že se jako takřka jediný při hře nikdy neschovával, vždy chtěl balon, snažil se nenechat spoluhráče ve štychu i za tu cenu, že se dostal do složité pozice a vina za ztrátu míče byla poté na něm. A také ho v tom média i hospodské tribunály pořádně vykoupaly.
Zároveň hrál vždy tam, kde ho potřeboval trenér. Žádné dupání nožičkama, chci hrát tam a tam, jinak na to kašlu. Ne, netvrdím, že by měl optimální formu, viděl jsem ho hrát daleko lépe. Ale většinový negativní názor nepřijímám. A ne proto, že je tenhle hráč Bordeaux příjemný chlapík. On fotbal opravdu umí, to by asi nevydržel tak dlouho ve francouzské a španělské lize. Jen v české kotlině se stal obětním beránkem.
Ukázka z připravované knihy Jaromíra Bosáka
