Anglie: Stále před vrcholem, přijde už na Euru?

Když byl Hodgson na poslední chvíli před začátkem Eura 2012 jmenován trenérem Anglie, panoval okolo národního týmu značný chaos. Hodgson musel řešit doznívající rasistický skandál Johna Terryho, kterému byla odňata kapitánská páska, což dovedlo trenéra Capella k rezignaci. Stárnoucí opory "zlaté" anglické generace postupně končily v reprezentaci a Anglie se stále vyrovnávala s neudělením pořadatelství mistrovství světa v roce 2018.

Za čtyři roky od Hodgsonova nástupu přichází třetí velký turnaj. A přestože trenér s týmem na šampionátech zatím neudělal výsledkově velkou díru do světa, zaslouží uznání za to, v jaké je Anglie kondici v porovnání od chvil jeho nástupu.

Jestliže se o Hodgsonovi vždy mluvilo jako o konzervativním a defenzivním kouči, roky jeho působení u anglické reprezentace často svědčily o opaku. Hodgsonovi se do značné míry podařilo vystavět mladý a svěží kádr, který má jasnou tvář a ví, co hrát. Zároveň je díky věkovému profilu hráčů pravděpodobné, že to nejlepší má anglický tým teprve před sebou.

Anglie každopádně už teď proletěla kvalifikací bez ztráty jediného bodu. Skupina sice byla jednou z kvalitativně slabších - nejsilnějšími soupeři byli Švýcaři, Slovinci a Estonci -, přesto je taková míra vyrovnanosti výkonů na reprezentační úrovni a u mladého celku obdivuhodná. Obzvlášť když poslední tři týmy, kterým se podobný kousek povedl, jsou úřadující mistři Evropy a poslední dva mistři světa.

Na rozdíl od ostatních špičkových týmů pak mají Angličané jednu důležitou výhodu. Trenér Hodgson má velkou sílu v útoku, kde se může spolehnout na dobře fungující duo Harry Kane - Jamie Vardy, nejlepší střelce letošní Premier League. Pokud by nebyli k dispozici, je zde výborná alternativa v Danielu Sturridgovi či Marcusovi Rashfordovi. Na hrot může i kapitán Wayne Rooney.

Je pravděpodobné, že Hodgson bude takovému množství ofenzivního talentu uzpůsobovat i taktiku a sestavu, což by Anglii mohlo vzhledem k současnému vývoji fotbalu svědčit. Hodgson může na hrotu nasadit dva útočníky, což je trend, k němuž se dnes po letech osamocených hrotových forvardů přiklání i špičkové evropské týmy - kromě jiných třeba Leicester, Atlético Madrid či Juventus. Na reprezentační úrovni jde navíc o ojedinělou praktiku, a tak je pro ostatní týmy Anglie poměrně atypický a nepříjemný soupeř.

Anglické mužstvo ale rozhodně není bez chyby. K hlavním favoritům na celkový triumf se nemůže řadit jednoduše proto, že kádr nedosahuje potřebné kvality. V záloze bude úspěch do značné míry stát na tom, v jakém stavu se po dlouhodobém zranění prezentuje Jack Wilshere, snad jediný vysloveně kreativní středopolař. Chybí i kvalitní kraje záloh, které nahrazují běhaví středopolaři a trojice útočníků, která ale preferuje být na hrotu. Hodgsonovi svěřenci jsou sice disciplinovaní, to však na jejich ideálních pozicích nic nemění.

Právě nejasnost okolo krajů záloh klade větší nároky na krajní obránce. Kyle Walker a Danny Rose odehráli v Tottenhamu velice slušnou sezonu a budou stěžejní pro styl hry Anglie. Mohla by jim ale uškodit nedostatečná výpomoc od spoluhráčů.

Střed obrany je pak největší slabinou anglického výběru, který ve Francii postrádá špičkové stopery. Forma Chrise Smallinga ke konci sezony výrazně slábla, Gary Cahill má zase možná za sebou poslední ročník v dresu Chelsea. Jeden z nejžádanějších hráčů na přestupovém trhu, dvaadvacetiletý John Stones, v uplynulé sezoně vyrobil množství individuálních chyb. V přípravě navíc bylo zjevné, že Anglie má co dělat s bráněním standardních situací.

A pak jsou zde tradiční anglické problémy. Přestože je Hodgsonův výběr mladý, obrovské tempo anglického fotbalu, dva domácí poháry a žádná zimní přestávka znamenají, že velká část kádru by mohla být na Euru vyčerpaná. Angličané vstřelili 22 branek z 30 v kvalifikaci ve druhém poločase. To je ale více, než jich Anglie vsítila po změně stran za posledních dvacet let na mistrovství světa i Evropy - pouhých 20 ve 37 zápasech. A právě únava je častým zdrojem stížností anglických trenérů.

Anglie je vůbec špatným turnajovým mužstvem. V semifinále MS či Eura naposledy figurovala právě před dlouhými dvaceti lety na domácím mistrovství Evropy. Angličané si sice v kvalifikaci poradili bezchybně s průměrnými soupeři, na posledních turnajích se jim ale proti outsiderům nehrálo dobře.

Anglie tak nepatří k největším favoritům šampionátu. Díky faktorům, které hrají v její prospěch, má ale dobrou půdu k tomu, aby největší favority zaskočila. Na druhé straně by se ale Angličané měli konečně vymanit ze škatulky černého koně. Po letech nadějných výkonů a průměrných výsledků na šampionátech je nejvyšší čas, aby už se přestali schovávat za budování pro budoucnost.