Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Branky, body, vteřiny

Chodí Twitter okolo...

Jestli něco nemám rád, tak jsou to pasažéři, kteří si do kabiny letadla berou oproti pravidlům tři nebo čtyři tašky. Za chvíli jsou úložné prostory plné a ostatní mají smůlu. Jenomže dnes jsem v téhle roli obtížníka já. Nerad, ale nic jiného mi nezbývá. Taška na kolečkách, batoh, komentátorská skříňka, tohle všechno musím táhnout s sebou a nemůžu poslat v nákladním prostoru. Respektive můžu, do Varšavy to není problém, ale čekají mě v nejbližších dnech přesuny, kdy budu mít na přestup na ukrajinských letištích všehovšudy padesát minut.

Jaromír Bosák
zdroj: ČT24 autor: V. Rejl

Copak o to, člověk tohle v klidu zvládne, ale zavazadla asi ne. A vzhledem k tomu, že budu pořád v pohybu, už by mě bagáž nikde nenašla. Tak holt většina ošacení skončila ve velké tašce v autě kolegy Kozohorského a počká na mě ve Vratislavi, kam se chystám na utkání ČR–Polsko. Zatím musím vystačit se skromnějším kontingentem, jakkoliv jsem ověšený jako vánoční stromek. Ještěže let do Varšavy nebyl ani z poloviny vyprodán, místa bylo dost pro zavazadla i těla a tím pádem se dalo i natáhnout a hodinku se prospat.

Bylo to potřeba, neboť jsem byl značně vyčerpán ranním zápasem. Poměřoval jsem své síly s těžkým soupeřem - iPhonem. Byl mi svěřen mateřskou organizací, abych jeho prostřednictvím tweetoval a zaslal i nějakou tu fotografii. Vzhledem k tomu, že jsem ještě před pár měsíci vůbec netušil, co to znamená Twitter nebo tweetovat, jde o odvážnou koncepci. Přece jen, jsem chlapec odkojený starým dobrým T-602. Novoty valící se na mou nebohou hlavu ze světa moderní elektroniky, sociálních sítí a mobilních operátorů jeví se mi v absolutní většině případů jako nepochopitelné čáry máry psané nepřeložitelným jazykem.

A teď tweetuj, brachu. Na schůzku, kde jsem měl být proškolenými lidmi poučen a vyzbrojen, jsem odcházel s pocity smíšenými. Tím myslím směs skepse a nedůvěry. Výsledek ovšem předčil všechna očekávání. Naučil jsem se spoustu nových slov, zjistil, že by si s tím poradila i cvičená opice, a pln radosti odebral jsem se k domovu. 

Tu opici bych byl potřeboval už na pražském letišti. Chtěl jsem milým followerům (vidíte, že nekecám) ozvláštnit den sto čtyřiceti znaky na téma odlet na Euro, jenže už připojení k wi-fi se ukázalo být rébusem velmi zapeklitým. Hrál jsem si s přístrojem dost dlouho na to, aby krevní tlak vystoupal daleko nad normální dopolední hodnoty. Ale nakonec jsem slavně zvítězil a poněkud si poopravil sebevědomí ve věci moderních technologií.

(úryvek z připravované knihy k ME 2012)

Hlavní zprávy