Matthias Sammer: Do Prahy se těším, chceme tam vyhrát

Nový španělský kouč německého mistra Josep Guardiola sice hráče nebude trápit speciální přípravou na Superpohár, ale stejně jako všichni v Bayernu chce tuto trofej vyhrát. Němci by se tak přiblížili právě předchozímu Guardiolově zaměstnavateli Barceloně, která pod ním v jediném roce získala všech pět nejvýznamnějších trofejí – španělskou ligu, španělský pohár, Ligu mistrů, evropský Superpohár a titul na mistrovství světa klubů. Bayern letos triumfoval v Bundeslize i německém poháru a samozřejmě v Lize mistrů. Nyní jde o Superpohár, v prosinci ho čeká MS klubů.

Matthias Sammer o Tomáši Rosickém: "Chtěl jsem ho moc, doopravdy moc. Výborný fotbalista, dobrý člověk. Poznal jsem jeho rodinu. Maminku, tatínka, to všechno na mě udělalo hodně pozitivní dojem. Na mamince jsem viděl starost, možná až strach z toho přestupu. Ale všechno jsme zvládli. Tomáš se hned rozkoukal a jako trenéra mě s ním bavilo pracovat. A jak jsem na něj tehdy přišel? Přes skauty. Informace od nich jsou velmi cenné."

O přestupové částce 512 milionů korun za Rosického: "Nevím, proč je Tomášův přestup pořád ještě rekordní z české ligy a ani nevím, jestli byl ten přestup přeplacený. Ale to je už jedno. Tomášovi to může být také jedno. Borussia Dortmund ho tehdy chtěla. To je stejné jako před rokem v Bayernu. Chtěli jsme Javiera Martineze, tak jsme za něj zaplatili 40 milionů eur, což je samozřejmě hodně peněz. Když klub hráče chce a ten hráč má předpoklady k tomu, že fakt bude dobrý, tak se i přes peníze převažují sportovní hlediska."

O Superpoháru v Praze: "Přestože by si to leckdo mohl myslet, tak ten zápas v Praze pro nás není odvetou za prohrané loňské finále Ligy mistrů s Chelsea na penalty a ještě na vlastním stadionu v Mnichově. Ano, bolelo to, ale to finále je zapomenuté. To další finále musíme vyhrát. Vím, proti komu stojíme a také tuším, že se asi víc bude fandit Chelsea, když za ní chytá český reprezentant Čech. To je přece přirozené. Vždyť on je hvězda, navíc z té země pochází. A takový přístup respektuji. Já osobně se do Prahy těším. Vždyť z Drážďan, odkud pocházím, to nebylo tak daleko, takže ji znám. A pokud bude vyprodáno a skvělá atmosféra, tak to bude fajn. A pokud bychom ten titul vyhráli, měli bychom o to větší radost."

O osobním žebříčku trofejí: "Nejvíce je titul mistra světa. Pak mistr Evropy a na stejné úrovni Liga mistrů. Mistrovství světa klubů, evropský Superpohár, německý Superpohár jsou pro mě na stejné úrovni. Ale před ně patří ještě Bundesliga. Ta je pro nás životně důležitá, tu řadím hned za Ligu mistrů."

O svém trenérsko-manažerském rozpolcení: "Jsem přesně uprostřed, protože trenér je odpovědný za tým, za sestavu, za taktiku zápasu, za trénink. A manažer sám zodpovídá za klub, vede jednání, pokouší se mužstvo posílit, někdy však i oslabit, podle toho, jak prodává hráče, celé to prostě řídí. A proč říkám to mezi? Protože si myslím, že sport, jak jsem ho poznal, lze organizovat. A já se o to v Bayernu pokouším. Vedu sportovní představenstvo, které zodpovídá nejen za první mužstvo, ale i za mládež, skauting. Z východu jsem si přinesl určité teorie, třeba to, že řízení sportovního klubu začíná u těch zodpovědných. To je moje práce. Nejsem trenér, ale nejsem ani manažer. Bayern ani předtím německý svaz mi nenasadily pouta na ruce. Mám tuhle práci rád a momentálně nechci být trenérem."

O vyhledávání talentů v Bayernu: "Změnili jsme systém skautingu. Zaměřujeme se především na mladé hráče, dorostence a speciálně v Německu. Ale nezapomínáme ani ostatní země. Máme organizovanou síť ve Skandinávii, samozřejmě na východě – Česko, Polsko, Slovensko, na jihu – Rakousko, Švýcarsko. Jsem aktivní také na západě – Francie, Nizozemsko. Opustili jsme cestu, že musíme být všude ve světě a že v každé zemi musíme mít skauta. Protože pokud byste to chtěli dělat skutečně úplně profesionálně, tak potřebujete tisíc skautů, a to nejde. Jak je to organizované vám ale, nezlobte se, říkat nemohu. To je naše cesta, naše know-how. Máme lidi tady v Mnichově, kteří jsou za to zodpovědní a ti pak pracují s lidmi v regionech a budují tu síť."

O talentech v Česku: "Ano, víme tam o nich. Mohl bych se podívat do počítače, máme skvělou databázi, ale omlouvám se, toto nepatří do médií. Prosím, zůstaňme u toho, že o vašich výborných hráčích víme, a kdybychom to zveřejnili, pak by byli zajímaví i pro ostatní kluby. V Česku a tedy i bývalém Československu byli vždy výborní hráči. Myslím si, že české kluby jsou dobře organizované, že pokud se v Liberci či Jablonci objeví skutečný talent, tak se o něj dokážou postarat. Je to otázka přístupu. Pokud se chce zlepšovat, je třeba mu dát to nejlepší. Nebo ho nechat hrát s lepšími, tedy se staršími hráči. Tak bude ten patnáctiletý hrát se sedmnáctiletými, pro něj jedině dobře. Vím však o šestnáctiletých hráčích, kteří šli do Anglie, a byla to katastrofa. Česko má dobře organizovaný fotbal, protože vyšel z podobných základů jako v NDR, ale tady neřešíme socialismus, kapitalismus, ale systém."

O odchodech mladých hráčů: "Podle mého názoru by měli zůstávat doma, vždyť to jsou děti. Když jsem pracoval v Německém fotbalovém svazu, řešili jsme hodně odchody do Anglie. A nikdo z nich to nedotáhl až nahoru. Odcházejí velmi brzy, hodně se myslí na peníze, ale nemyslí se na duši. Hledí se na momentální užitek, ale co bude zítra nebo pozítří, už nikdo neřeší. Z toho důvodu i pro pocit rodiny je lepší zůstat doma. Z české ligy odešlo hodně hráčů do Bundesligy. A víte proč to tak bylo? Protože tehdejší Československo mělo stejně jako moje rodná NDR plánovaný rozvoj. Podpora a struktura byly ve východních zemích lepší, profesionálnější a systematičtější než na Západě. Vývoj hráče měl nějaký začátek a také konec. Kdo tuto strukturu nezná, je velmi těžké ji i tady v západním Německu vysvětlit."

O svém vztahu k NDR: "Ne, není mi líto, že už neexistuje, dějiny jsou napsané. Ale pořád budu posuzovat, co já posuzovat mohu. Pokud mluvíme o sportu, tak vzdělání, systém, kvalita byly v NDR vyšší. Všechno to bylo státem plánové, ale také podporované. Tak je to správně. Ale bylo také hodně špatného. Východní Němci si uvědomovali, že ne všechno v začátku půjde rychle, systematičnost potřebuje čas. Řekněme deset let, než dosáhnu pořádných úspěchů. Ve všech sportovních odvětvích, je jedno, jestli házená nebo fotbal. Kdo tomu nerozumí, kdo tím není vyučený, nemůže to pochopit a bude říkat: To nejde, úspěchy potřebujeme hned, teď. Ta podpora v NDR, ale i Československu byla skutečně systematická odspoda nahoru a šlo se krok za krokem. Ale tohle na Západě skoro nikdo nechápe. Proto chci to nejlepší z tehdejšího systému v NDR přesunout i sem do Bayernu."