Liverpoolu nemusí pomoci ani Klopp. Klub sráží vedení a podmínky moderního fotbalu

Když jmenoval Brendana Rodgerse trenérem Liverpoolu v létě 2012, měl za sebou majitel John Henry a jeho vlastnická společností FSG už jednu nepříliš úspěšnou fázi. A do koučova nynějšího odchodu si majitelé prošli podobně neúspěšnými etapami ještě několikrát. Žádný pokus přitom Liverpoolu nepřinesl stabilní návrat mezi anglickou špičku.

Jakkoliv úspěšný je majitel John Henry v baseballu, kde ukončil 86 let čekání na titul Boston Red Sox pouhé dva roky po příchodu FSG do klubu, ve fotbale mu zlatý dotek chybí. Liverpool za pět let Henryho vlastnictví vyhrál jedinou trofej v ligovém poháru, a to je na poměry nejúspěšnějšího anglického klubu společně s Manchesterem United málo.

Právě baseballové know-how chtěl Henry aplikovat okamžite po svém příchodu do Liverpoolu. Fotbalovému prostředí on i vedení FSG rozuměli jen velmi málo, bylo jim ale zřejmé, nakolik je neprofesionální oproti baseballu. Stejně jako u Red Sox chtěli vlastníci i v případě Liverpoolu použít statisticko-analytický model moneyball, který by jim přinesl úspěch na základě většího použití dat. Oproti baseballu byl ale sběr dat ve fotbale ještě v raném stádiu a FSG nemělo ani potřebnou znalost prostředí. Pragmatický výběr sportovního ředitele Damiena Comolliho se neosvědčil, stejně jako zčásti emocionální volba trenéra Kennyho Dalglishe.

Příchod Rodgerse znamenal konec celého prvotního záměru. Liverpool se nyní snažil napodobit Barcelonu a aby zdárně a levně kupoval nepříliš známé hráče ze zahraničí, založil svůj "přestupní výbor". O rok později po neuspokojivých výsledcích, nepřesvědčivých posilách, ale lepším herním projevu Liverpool znovu změnil modus operandi. Rodgers šel cestou rychlých protiútoků a aktivního napadání a téměř ovládl Premier League. Poté ale klub prodal Luise Suáreze a náhrady znovu nebyly ani zdaleka adekvátní. Po zklamání z loňského roku zase Liverpool obměnil Rodgersovy asistenty, celý trenérův tým ale dnes odchází po čtyřech měsících.

Dysfunkční vedení a politikaření v klubu

"Vlastníci Liverpoolu udělali po příchodu do klubu několik rozhodnutí, která nefungovala," myslí si bývalý dlouholetý hráč Liverpoolu Jamie Carragher. "Sportovní ředitel Damien Comolli a trenér Kenny Dalglish - oba vyhozeni jen po chvíli. Teď tam mají přestupní výbor, který nefunguje. V létě si nechali Brendana Rodgerse, což byla očividně chyba. Výsledky jejich rozhodnutí v posledních letech nebyly dostatečně dobré. Řekl bych dokonce, že byly na míle vzdálené tomu, aby byly dostatečně dobré," říká trpce Carragher.

Přestože vedení ani po pěti letech není příliš sžito s fotbalovým prostředím, na zásadní rozhodnutí si chce udržovat velký vliv. Vlastníci ale na zápasy jezdí pouze sporadicky, stále přitom sídlí v Bostonu, kde se primárně věnují Red Sox. Četná jsou pak vyjádření projevující tvrdou ruku - bývalého trenéra Dalglishe si FSG pozvalo do Bostonu, aby mu zde oznámilo, že končí, Rodgerse pak zbavilo funkce po telefonu.

V Liverpoolu přitom dílem vedení nabobtnala nepříliš přehledná struktura lidí, kteří podle všeho nemají stejné zájmy a není mezi nimi jasná delegace úkolů. "Důležitá otázka pro vedení je, jestli by Klopp nebo Ancelotti přišli do prostředí, které je tam nyní," poukazuje Carragher.

"Uvnitř klubu je politikaření. Spousta nákupů jde na triko Rodgerse, a ne přestupního výboru. Někteří lidé v zákulisí klubů pak ale jdou za vlastníky a našeptávají jim spoustu různých věcí. Například když se klubu nedaří, tak je to podle nich proto, že Rodgers některé hráče nechává hrát mimo svou pozici. Na druhé straně zase Rodgers naznačuje, že některé nákupy nebyly jeho. Je potřeba, aby se vedení zpřehlednilo, aby bylo jasné, kdo zodpovídá za co. Fanoušci neví, kdo jsou tito lidí v zákulisí, neznají jejich jména… Není to jen o Rodgersovi," myslí si analytik stanice Sky Sports.

Pomoc jen od movitého vlastníka?

Během pěti let, které uběhly od vstupu majitelů v čele s Johnem Henrym, se Liverpool nadále vytrácí z absolutní špičky anglického fotbalu. A není to jen o trenérech, byť i oni v mnoha případech za situaci v klubu nesou odpovědnost. A do jisté míry to není ani o vedení klubu - obojí je z jistého pohledu jen špička ledovce.

Liverpool je spolu s Manchesterem United historicky největším anglickým klubem, ale ani to v dnešním ekonomickém prostředí neznamená mnoho. FSG se urputně snaží profitovat na marketingovém potenciálu klubu a dostavbou stadionu hodlá dohnat ztrátu oproti soupeřům. Realita je ale proti Liverpoolu ve věcech, na nichž prakticky nelze nic změnit.

Jak uvádějí tvůrci přelomové knihy Soccernomics Simon Kuper a Stefan Szymanski, kluby jako Liverpool, ale i Nottingham či Leeds sídlí v příliš malých městech a ekonomicky slabých prostředích na to, aby dokázaly dlouhodobě konkurovat klubům z Londýna.

Ty přitom těží ze své lokace jednoho z hlavních finančních center světa, jsou schopny lépe přitahovat sponzory a hráče a mají větší komerční potenciál. Tento trend je přitom zjevný po celé Evropě. I movití vlastníci, kteří nechtějí z klubu primárně profitovat, investují spíše do Paříže, Manchesteru, Londýna, Valencie či Madridu než do Saint-Etienne, Liverpoolu či Bilbaa - historicky často i více úspěšných fotbalových měst.

Tento faktor ještě více umocnila pravidla finanční fair-play, která určovala, že kluby si na své výdaje musejí vydělat a nemohou pouze být sponzorovány svými vlastníky. Restrikce bude nyní UEFA zeslabovat, ale jediným opravdovým impulsem, který Liverpool může dostat dlouhodobě zpět mezi absolutní evropskou elitu, je příchod vlastníků s bezednými kapsami či extrémně efektivní řízení klubu. Ani na jedno ani na druhé to nyní nevypadá.