GLOSA: Bůh existuje – ten fotbalový určitě
Kdysi jsem četl povídku, v níž spojili dohromady všechny počítače světa, a tomu výsledku dali otázku: Je Bůh? Po chvíli ticha se ozvalo: Teď už ano. Ve fotbale stačí trefit ten správný zápas Barcelony a víte to také.
Uprostřed spojení všech sil slavného katalánského fotbalového kolosu, a že jich je, totiž zjistíte to samé. Nakonec se dozvíte, kdo je ten pravý. Ti, kdo považují za pravého vládce současného fotbalového nebe Cristiana Ronalda, nechť prominou, ale Lionel Messi za svatořečení rozhodně stojí.
Inter Milán sice doma na San Siru v minulém kole Ligy mistrů se Slavií zachránil alespoň bod až v nastaveném čase, ale ve středu na slavný barcelonský Camp Nou přijel vedoucí tým italské Serie A bez bázně a hany. Vedl 1:0 a nutno říct, že po první půli zaslouženě. Jenže fotbalový zápas má poločasy dva. A v tom druhém už existoval jen jeden tým.
Malý argentinský fotbalový génius sice ještě před pár dny říkal, že se po zranění necítí na hřišti dobře, ale teď už to vypadá, že tenhle problém Messi vyřešil. Hlava nahoře, míč u nohy a když se rozhodne nastartovat svůj dvojtakt, je to problém pro všechny obrany světa. Kolik má z nuly na maximum, netuším, ale dívá se na to báječně. A včera to předvedl zase.
Nejdřív prošel přes obranu Interu vápnem až k brankové čáře, odtud našel zpátky Vidala, který hned dal na Suáreze a ten z první vyrovnal. A když už se někomu mohlo zdát, že sveřepé italské catenaccio, do něhož Barca po přestávce sebevědomého soupeře zatlačila, vydoluje další bod, vzal si Messi balon hned za polovinou podruhé. Zbavil se prvního soupeře a hnán třemi dalšími přesprintoval s míčem u nohy k pokutovému území milánského celku, tam se jedinou kličkou všech tří zbavil a ze čtvrtého udělal diváka, pak našel na hranici velkého vápna opět Suáreze, který to krásné dílo dokonal – 2:1.
Poté, co Barcelona začala La Ligu neslavně, když v sedmi zápasech přišla už o osm bodů, jsem si říkal, že tahle parta možná už není tím, čím bývala. Teď jsem ale rád, že jsem se mýlil. Když to rozjede, tak ta fotbalová filharmonie ladí náramně. Tady platí fotbalové desatero: nahraj mi jak chceš, já to vždycky zpracuju – míč nikdy zbytečně nenakopnu nazdař Bůh (jen kdyby to bylo nazdař Messi) – vždycky vymýšlím to nejlepší řešení a… a tak dále.
Zkrátka, když se fotbal umí, je to radost. A když je u toho Messi v dobrém rozpoložení, tak se na to kouká fakt krásně, a ačkoliv jsem ateista – tak pro mě přece jen Bůh existuje. Ten fotbalový určitě.
