S Kuvajtem nemělo smysl hrát. Krmenčík se trápí a na Estonsko bych dal Kuchtu, říká Fiala

Češi jdou do posledního duelu s jistotou, že baráž o mistrovství světa si díky výhře ve skupině Ligy národů zahrají. A to ať dopadne duel s Estonskem jakkoliv. Přesto je ve hře ještě velké lákadlo, které bude pro play-off o šampionát možná klíčové. Být v prvním kole mezi nasazenými znamená výhodu domácího prostředí a také jistotu vyhnutí se například Portugalsku.

Národní tým k tomu potřebuje skončit druhý ve skupině. Aby na to dosáhl, musí porazit v posledním vystoupení Estonsko, Wales prohrát s Belgií a Češi musí mít v konečné tabulce lepší skóre než ostrované. Na ně mají v současnosti svěřenci Jaroslava Šilhavého ztrátu dvou gólů.

Tento úkol je lehčí. Pak je ten mnohem náročnější, který už Češi tolik neovlivní. Potřebují totiž pomoc ostatních. Aby se vešli mezi šest nasazených celků z druhých míst, potřebují vedle vlastního úspěchu také, aby Turecko nevyhrálo v Černé Hoře, Norsko v Nizozemsku a Skotsko musí padnout doma s Dánskem. Což už je o poznání těžší oříšek.

Bývalý kapitán národní týmu Jan Fiala ale tuší, že už porazit Estonsko, navíc vyšším rozdílem, nebude jednoduchou záležitostí. Sám dobře pamatuje, že pozice jasného favorita nemusí vždy pomoci. "Když jsme remizovali v kvalifikaci na Kypru 1:1. Taky na mistrovství světa 1982 se čekalo, že vyhrajeme proti Kuvajtu, ale my jsme remizovali a každý byl zklamaný. A takových zápasů bylo víc, jen si teď vzpomenu rychle jen na ty nejznámější," vybavoval si fotbalista, který má doma bronzovou medaili z evropského šampionátu v roce 1980.

Estonci nemají tak špatné výsledky, jak by mohl napovídat první vzájemný zápas, který Češi v Estonsku vyhráli 6:2. Třeba s Walesem hráli 0:1 a 0:0 (Češi 0:1 a 2:2), v Belgii 1:3 (Češi 0:3), Bělorusy porazili doma 2:0, Češi 1:0. Proto bývalý defenzivní, ale technický fotbalista, který si zakopal i francouzskou ligu, nehází Estonce do jednoho pytle třeba s Kuvajtem, který v přípravě na úterní zápas schytal v Olomouci sedm gólů.

"Estonci nejsou špatní fotbalisti, když to porovnám třeba s Kuvajtem, se kterým nemělo vůbec smysl hrát. Myslím si, že se v úterý hodně nadřeme, abychom vyhráli. A když vyhrajeme, tak se to bude brát jako povinná výhra, ale když se nevyhraje, tak to bude zklamání pro všechny," popsal pohled na poslední zápas českého týmu v kvalifikační skupině.

Fotbalista, který odkopal v reprezentaci osmapadesát zápasů, moc nechápe smysl přípravy s Kuvajtem. A výhra 7:0 podle jeho názoru mohla pomoci snad jen malinko zvednout sebevědomí Janu Sýkorovi s Jakubem Peškem, kteří dali každý dva góly.

"Nevím, jak to bylo vyjednané, kdyby Kuvajt hrál v kompletní sestavě, tak by to bylo daleko těžší utkání. Ale co jsem četl, tak tam byli hráči z jednadvacítky a když jsem to viděl, tak to vůbec neodpovídalo národnímu týmu. Byla to tak třetiligová úroveň," konstatoval Fiala s tím, že takový zápas nemohl být vůbec žádnou přípravou.

"To nemělo absolutně žádný smysl hrát. Proti takovému soupeři se nedalo vůbec nic vyzkoušet. Nevím, jak to kuvajtská strana vyřešila a jestli to bylo takhle domluvené dopředu. Ale jestli ano, tak jsme to měli odmítnout," řekl přesvědčeně.

I proti Kuvajtu ale český celek nastoupil jen s jedním útočníkem, kterým byl v úvodu zápasu Michael Krmenčík. To Fialovi moc neladí. "Teď je móda hrát na jednoho útočníka, ale já toho nejsem příznivcem. I když vím, že nemáme zrovna na výběr. A kdyby to bylo na mně, tak bych dal proti Estonsku na hrot Jana Kuchtu," říká bývalý reprezentant a hned dodává důvody.

"Vydra je spíš útočník na brejky a Krmenčík se mi teď nelíbí – není v pohodě. Ve Slavii sice dává góly, ale v reprezentaci se trápí. Snaží se, chce se prosadit, střílí ze všech pozic, ale je to ukvapené a nejde mu to," ukončil Fiala rozhovor.