GLOSA: Fotbalová radost made in Czech Republic
Žádný strach z velkých zvířat. Český fotbal už zase ukázal svaly a belgický postrach soupeřů se vrací z Prahy jen s bodem a ujištěním, že na světový šampionát do Kataru nevede žádná bezproblémová dálnice, ale spíš D1. O ní sice Belgičané nic moc nevědí, ale český fanoušek ví, o čem je řeč, při zmínce o téhle věčné stavbě, která často funguje spíš jako zpomalovací retardér.
Belgie vládne žebříčku fotbalových týmů, ale česká reprezentace, která s ní má po včerejší remíze 1:1 příjemně vyrovnanou bilanci tří výher, dvou remíz a tří porážek, opět ukázala, že kouč Jaroslav Šilhavý ví, co dělá a dělá to dobře.
Je sice fakt, že když dvojice De Bruyne – Lukaku předvedla svoji genialitu, pokoušely se o fanoušky českého celku mrákoty, ale nakonec všechno dobře dopadlo a hlavně v závěru zase hodně létal tlak zejména příznivcům belgického výběru.
Namále sice měli i Souček a spol. Ale o tom přece fotbal je. Pěkně se na to koukalo a nikdo neměl do poslední vteřiny své jisté.
Dé jednička na MS do Kataru je sice zarúbaná (pro neinformované: postupuje přímo jen vítěz skupiny a druhý tým jde do baráže), ale tak to má být a jen doufám, že to napínavé bude až do konce.
Že český tým odehraje pěkný zápas s Belgií, se dalo předpokládat, ale to, že se bude dobře koukat i na úvodní zápas s Estonskem, jsem fakt nečekal. Outsider, který přijel do polského Lublinu na poslední chvíli oslabený o krajánky kvůli koronaviru, se chystal před svým vápnem udělat parkoviště autobusů.
Čekal jsem fotbal k nekoukání. Takové to házenkářské tiki taka v plné palbě, tisíc přihrávek, zahuštěný prostor, atd. – zkrátka nuda, nuda, šeď, šeď. Jenže chyba lávky, i tady se hrál fotbal a žádná kopaná. Pohyb, přesné přihrávky, myšlenky, šance, góly.
Český celek se nejdříve rychle vypořádal s tím, že brzy prohrával, a pak trochu vypadl z role, až když se v závěru hodně střídalo a hráči si už chtěli hlavně zahrát. Do té doby za mě velké plus.
Mám radost, že trenér Šilhavý, asi největší slušňák ve fotbale vezdejším, opět dokazuje, že i s tímhle přístupem se dá dělat fotbal na světové úrovni (původně jsem chtěl napsat evropské, ale co se budu žinýrovat, ne?).
A už se těším na úterý, co tahle parta předvede ve Walesu proti Balemu a spol., kteří by měli být podle papírových předpokladů hlavními českými konkurenty v boji o postup do baráže. A když to vyjde, tak bude jasné, že sen o Kataru rozhodně není žádná utopie.
