Kočka z Anzingu dojela osmé gumy. Při vzpomínce na dloubák už se zasmějeme, říká Panenka
Vyhrál, co se dalo. Slavný fotbalový gólman Josef Dieter Maier, známější pod přezdívkou Sepp, patřil k tahounům reprezentace tehdejší Spolkové republiky Německo. Z mistrovství světa má kompletní sadu medailí, z evropského šampionátu zlato a stříbro a s Bayernem Mnichov, v jehož brance odchytal celou kariéru, třikrát triumfoval v tehdejší obdobě Ligy mistrů – Poháru mistrů evropských zemí – a vyhrál i Interkontinentální pohár a Pohár vítězů pohárů. Dnes populární Die Katze von Anzing, Kočka z Anzingu, slaví osmdesátiny.
Za sedmnáct let v dresu Bayernu slavil čtyřikrát také triumf v Bundeslize i výhru v Německém poháru. Nebyl to žádný obr, k metru devadesáti mu scházelo sedm centimetrů, ale byl velice mrštný a měl poměrně veliké ruce.
Vynikající na brankové čáře
"Byl to takovej pavouk. Nevypadal mohutně, ale byl strašně rychlej. Na tu dobu velice komplexní gólman," vybavoval si Zdeněk Nehoda, bývalý reprezentační útočník, který proti němu kromě reprezentace nastoupil několikrát i s Duklou, když Maier stál v brance Bayernu.
"Nijak speciálně jsme se na něho ale nikdy nepřipravovali. On byl vynikající hlavně na čáře, takže i sólové nájezdy se proti němu špatně proměňovaly, byl možná trochu slabší při výbězích z branky, ale to v té době ještě nepotřeboval tolik jako dnes," vzpomíná Nehoda, který se po kariéře prosadil jako hráčský agent.
Maier měl také pevné zdraví, protože od roku 1966 nevynechal 422 zápasů za sebou, což je dosud stále nepřekonaný německý rekord. V německé reprezentaci mu ke stovce odchytaných zápasů scházelo pět.
Českému fanouškovi se vryl do paměti nejvíc ve finále evropského šampionátu v roce 1976 v Bělehradě, kde výběr tehdejšího Československa zazářil, když ve finále porazil na penalty právě SRN, v jehož brance stál Maier. Rozhodující penaltu proměnil tehdy ještě neznámým "vršovickým dloubákem" Antonín Panenka, který po rozběhu místo rány k tyči míč jen lehce podkopl a ten se zvolna snášel doprostřed branky, zatímco Maier plachtil k tyči.
Panenka se tímhle kopem dostal mezi legendy světového fotbalu a Maier mu ten okamžik nemohl dlouho zapomenout.
Penalty moc neuměl
Dnes pětasedmdesátiletý Panenka vzpomíná na svoji slavnou penaltu, která zajistila Československu titul mistrů Evropy, a přiznává, že mu bylo jedno, kdo v brance stojí. "Kopl bych to stejně proti každému brankáři. To byla náhoda, že to byli zrovna Němci a v brance stál on. Já jich dal tímhle způsobem kolem třiceti," vzpomíná legenda československého fotbalu.
Maiera chválí, byla to persona a odchytal toho hodně, ale... "Byl výborný, patřil do světové špičky," vzpomíná Panenka na velkého soupeře, ale hned dodá jednu perličku. "Až později jsem se dozvěděl, že se němečtí fotbalisti modlili, abychom netrefili branku a kopali to vedle. Když jsem se jich ptal proč, tak řekli, že Sepp Meier nikdy žádnou penaltu nechytil. Penalty zkrátka neuměl," vzpomínal chlapík s knírkem, jehož naopak penalty, zejména vršovický dloubák, proslavily.
I Nehoda tehdy v rozstřelu překonal z penalty Maiera a dodnes má ten kop v hlavě. "Ne že bych na ni vzpomínal každý den, ale občas, když je třeba výročí, tak si ji vybavím. Kopl jsem to tak polo doprostřed, polo na pravou stranu – taková jistota," vysvětluje, že tehdy zvolil klasické zakončení.
Panenka přiznal, že jejich pozdější setkání s Maierem nebyla nějaký čas příliš vřelá. "Reagoval trochu podrážděně. Oni totiž němečtí novináři tenkrát napsali, že jsem ho zesměšnil. Ale to nebylo žádné zesměšnění. Ve finále mistrovství Evropy si nikdo nedovolí někoho zesměšňovat. Já to tak kopnul, protože jsem byl přesvědčenej, že je to nejsnazší cesta, jak dát gól," vracel se nejslavnější fotbalista z vršovického "Ďolíčku" ke slavnému momentu fotbalové historie.
Panenku už vzal na milost
Ale čas, jak to už bývá, všechno urovnal. "On je výbornej – veselej, optimistickej. Vždycky byl výbornej až do té doby, než se řeklo jméno Panenka," vysvětluje s nadsázkou slavný záložník s neskutečnou kopací technikou. "Ale pak jsme spolu zašli na pivečko, golf jsme si spolu zahráli a všechno se urovnalo. Už to bral s nadhledem. Když se řeč svezla k té penaltě, tak na mě pohrozil prstem, ale zasmál se tomu," zavzpomínal nejlepší fotbalista Československa 1980.
Maierův smysl pro humor potvrzuje i hláška, která jej proslavila: "Z brankáře by měl vyzařovat klid, ale neměl by v brance usnout." A dokládá to i bundesligový zápas, při němž se Maier v brance Bayernu nudil, a když se na trávník zatoulala kachna, pokusil se ji k radosti fanoušků na tribunách chytit. Populární brankář byl v době Franze Beckenbauera, Gerda Müllera, Paula Breitnera a dalších velikánů německého fotbalu také vyhlášen třikrát nejlepším fotbalistou země.
U fotbalu zůstal i po aktivní kariéře a jako kouč brankářů fungoval u německé reprezentace až do roku 2004, kdy končil po rozporech s trenérem Jürgenem Klinsmannem. Maier chtěl, aby byl jedničkou v brance Oliver Khan z Bayernu, zatímco Klinsmann stál za Jensem Lehmannem z Arsenalu. Až do roku 2008 pak ještě pracoval jako hlavní trenér brankářů v Bayernu.
