Když jsem začínal, nadávali nám do lampasáků, vzpomíná srdce Dukly
Za posledních šedesát let se mnohé změnilo. K velkým změnám došlo i v pražské Dukle. Jen jedna věc zůstává stejná: v klubu se pohybuje jeho sekretář Miroslav Jícha. V Dukle začínal již na sklonku padesátých let a zažil tak dobu Josefa Masopusta i současnou nejistou existenci v první lize.
"Zkoušel jsem své fotbalové umění, ale když mi skončil dorostenecký věk, tak mně hlavní trenér mládeže Bohumil Musil řekl: 'Z tebe žádný velký fotbalista nebude, ale máš organizační schopnosti, tak se dej na funkcionářskou dráhu.' Já jsem ho poslechl a začal v roce 1957 dělat sekretáře mládeže," líčí v pořadu Studio fotbal extra dlouholetá stálice Dukly.
Začátky nebyly snadné. "Padesátá i šedesátá léta byla těžká, protože i na mládež fanoušci pokřikovali a křičeli 'Lampasáci!'. Přitom ti mladí kluci neměli s armádou nic společného," vzpomíná Jícha. "Až postupem času získávala Dukla sympatie, i díky tomu, že tu vyrostla celá řada vynikajících fotbalistů, z nichž někteří měli světové parametry," dodává.
"Dukla hrála mezinárodní soutěže a diváci měli možnost vidět přední evropská mužstva. Po sametové revoluci tu fotbal na patřičné úrovni skončil. Byl to jediný pád Dukly z první ligy v ročníku 1993/1994. Došlo k fúzi s FC Portal Příbram, což pro mě, kdo tu začínal od píky, byla obrovská rána," vypočítává peripetie svého klubu v moderní éře.
"Dojížděl jsem do Příbrami, ale na druhou stranu jsem byl rád, že jsem u velkého fotbalu mohl zůstat," vzpomíná. "Moje přání, stejně tak jako každého Dukeláka, je, aby klub byl zase ve vyšších patrech. Jsme v nejvyšší soutěži, ale umístění nejsou odpovídající tomu, co tady bylo," uzavírá Jícha.
