Fotbalová legenda Masopust byl gentleman na hřišti

Rodák ze severočeských Střimic zahájil fotbalovou kariéru koncem války v Baníku Most, kde už jako šestnáctiletý nastupoval za dospělé. Do prvoligových Teplic ho v roce 1950 přivedl zdejší trenér Rudolf Vytlačil. Právě s tímto koučem Masopust později zažije skvělá léta v reprezentaci, mimo jiné stříbrnou medaili z MS v Chile (1962) nebo bronz z ME ve Francii (1960). V Teplicích však perspektivní hráč dlouho nevydržel, za dva roky narukoval do armádního klubu ATK Praha, pozdější Dukly.

Červeno-žlutý dres tehdy nejznámějšího domácího oddílu oblékal dlouhých 16 let. S týmem získal osm mistrovských titulů, třikrát se radoval z vítězství v Československém poháru a procestoval s ním i velkou část světa. Například na newyorském turnaji dokázala Dukla vyhrát čtyřikrát za sebou Americký pohár (1961-64), také si zahrála semifinále poháru PMEZ, obdoby dnešní Ligy mistrů, kde Pražany vyřadil až skotský Celtic Glasgow (1967).

Vedle chilského finále, fotbalová legenda ráda vzpomíná na slavné utkání v Mexiku v roce 1959. Dukla hrála proti nejlepšímu klubu světa FC Santos a již po několika minutách prohrávala 2:0. Avšak především díky svému nejlepšímu záložníkovi "dukláci" zápas nakonec otočili a zvítězili 4:3. Sám Masopust týmu, za který tehdy nastupoval budoucí hvězda Brazílie Pelé, nastřílel dvě branky. V Dukle se Josef Masopust setkal s další osudovou osobností, s trenérem Jaroslavem Vejvodou. Toho považoval nejen za výborného profesionála, v počátcích své vlastní dráhy trenéra byl pro něj velkým vzorem, ale také za výtečného člověka. Později také poněkud litoval, že Vejvoda nabídky na vedení národního mužstva odmítal.

Ani do Chile nejezděte!

60. léta, nejslavnější období československé reprezentace, budou navždy spjata s trenérem Rudolfem Vytlačilem. Ač neoplýval teoretickými znalostmi, vynikal především jako fotbalový praktik. Týmu dokázal naordinovat sebevědomí, když hráče přesvědčoval, že jejich soupeři mají jenom 11 hráčů a jsou také jenom obyčejní smrtelníci. Tato taktika znamenitě vyšla právě na mistrovství světa v Chile (1962).

Masopust, Pluskal, Popluhár, Adamec a další na jih Ameriky odjížděli jako absolutní outsideři. Na předchozím MS ve Švédsku nepostoupili ze základní skupiny, ani těsně před turnajem neprojevovali oslnivou formu, domácí veřejnost jim proto několikrát opakovala: "Ani do Chile nejezděte! Pokud tam přijedete, ani si nevybalujte kufry." Reprezentace ovšem vytřela všem nevěřícím zrak. Hráči postoupili ze skupiny a poté i s notnou dávkou štěstí přešli přes Maďarsko a Jugoslávii až do finále. Zde se postavili favoritovi celého turnaje, hvězdnému týmu Brazílie. Přestože šli Čechoslováci díky krásnému gólu Josefa Masopusta v prvních minutách do vedení, silnější soupeř si mistrovský titul vzít nenechal. Brazilec Amarildo brzy vyrovnal a Jihoameričané zvítězili 3:1.

Masopust dával hře myšlenku, rytmus a řád

Josef Masopust později za svůj fenomenální výkon v Chile obdržel Zlatý míč. Nutno ale poznamenat, že trofej pro nejlepšího hráče starého kontinentu roku 1962 si zasloužil nejen svým působením na turnaji. Dukelský fotbalista se bez debat zařadil mezi nejkvalitnější hráče své doby. Míč Masopusta poslouchal na slovo: Zdobilo ho perfektní vedení balonu i přesně načasované přihrávky. Jako pravý režisér měl dar hráčské intuice a dokázal tedy správně a včas vyhodnotit jednotlivé herní situace.

Pojmem se stal takzvaný Masopustův slalom, moment, kdy - ač sám žádný rychlík - vystavil zadáky soupeře do role statistů a individuální akci i chytře zakončil. "Chce to umět kopat oběma nohama. Dovedl jsem kličku na obě strany," vysvětlil zdánlivě jednoduchý recept. Josefa Masopusta nezdobily pouze hráčské kvality, mnozí často oceňovali jeho klidnou a čestnou povahu. Během hry rovněž minimálně fauloval. Na hřišti i v životě byl vždy opravdovým gentlemanem, shodují se všichni jeho spoluhráči.

Trenérská štace z Dukly do Indonésie

Jakmile pověsil kopačky na hřebík, vydal se Masopust na trenérskou štaci. Po začátcích v Dukle, kde asistoval Vejvodovi, se sám ujal vedení A-týmu. Největšího úspěchu ale dosáhl v Brně, když roku 1978 přivedl Zbrojovku jako kouč k ligovému prvenství. Pro Brno to bylo první a zatím jediné vítězství v československé lize. Méně už se mu dařilo na reprezentační lavičce v letech 1984–87, národní tým za jeho působení nepostoupil na evropský ani světový šampionát. Na začátku 90. let se vydal na zkušenou do Indonésie.

Ve fotbalově exotické zemi tři roky trénoval juniorskou reprezentaci. Indonéští fotbalisté byli podle jeho slov do fotbalu nesmírně nadšení a učenliví, avšak chyběly jim základní herní návyky. Masopust je například musel učit, že nesmí běhat všude, kde je míč. Velká potíž také byla, že jelikož většina hráčů byla islámského vyznání, natrénované dovednosti tým během období ramadánu celkem rychle "zapomněl". Na své působení přesto dodnes rád vzpomíná.

S fotbalem zůstal Josef Masopust, jenž v roce 1995 nepřijal kandidaturu na šéfa Českomoravského fotbalového svazu, navzdory přibývajícímu věku stále úzce spjatý. Pomáhal mladým fotbalistům nebo těm, kteří už naopak měli dávno po kariéře, a to z pozice předsedy správní rady Nadace fotbalových internacionálů. V roce 2000 obdržel Cenu fair play udělovanou ČOV za celoživotní sportovní činnost. Jiné významné pocty se mu dostalo v anketě o nejlepšího tuzemského fotbalistu století, ve které porazil i legendárního kanonýra Josefa Bicana.