Vyměnit? Nechat? To je oč tu běží. Kouči fotbalové reprezentace Jaroslavu Šilhavému v létě končí smlouva s tuzemskou asociací a zatím nikdo neřekl, co bude dál. Šéf českého fotbalu Petr Fousek si vzal příklad z Járy Cimrmana a ani nenaznačuje, jak se rozhodne. "Jsem hrdý na hráče i na realizační tým," řekl Fousek poté, co národní celek prohrál vyrovnaný zápas v baráži se Švédskem a tím skončily další naděje na vytouženou účast mezi elitou světového fotbalu. Ovšem na dotaz o setrvání sympatického kouče ve funkci, předseda FAČR dodal: "V dubnu se rozhodneme."
BLOG: Šilhavý to ustál a hrál fotbal i tam, kde by jiní parkovali autobus
Nechtěl spekulovat. Ale my si trochu zaspekulovat můžeme. Například anketa mezi pěti bývalými fotbalovými reprezentanty (Panenka, Frýdek, Daněk, Bittengel, Fiala) skončila až překvapivě jasnou výhrou slušňáka Šilhavého a jeho realizačního souboru – 4:1.
Vyjádřili se i čtenáři webu ctsport.cz v anketě u článku a byli pro Šilhavého v poměru 63:37 (to byl stav v době, kdy jsem psal tenhle článek a hlasovala stovka lidí). Takže to vypadá, že by měl šedesátiletý kouč dostat další šanci...
Šilhavý to neměl vůbec lehké, zvedl rozklížený celek, postoupil s ním na Euro, kde například v osmifinále svedl památný zápas s Nizozemskem a ve čtvrtfinále padl s Dánskem. Nyní ale skončil před branami finále play-off o postup na MS. Takže úkol splněn nebyl.
Jenže výkon, který předvedl s týmem, jenž postrádal nejlepšího střelce Schicka a celou obranu, nebyl vůbec špatný. Překvapil všechny, ale jedno zaváhání znamenalo nakonec vyřazení. Kdo za to může?
Podle mě udělal Šilhavý všechno, jak měl a mohl, a ještě maličko přidal. Bývalý reprezentant Günter Bittengel to zhodnotil věcně: “Když vám vypadne pár hráčů, tak nemáte, moc kým je nahradit. Ať je tam kdokoliv, tak může třeba změnit rozestavení a nějaké další věci, ale ne typologii hráčů a možnost výběru. To je největší limit českého fotbalu. Kolik jich hraje v zahraničních klubech v základní sestavě?“
Ano fotbal vezdejší narazil na své limity. A já přiznávám, že jsem ten náraz při těch všech absencích čekal daleko tvrdší. Jenže kluci, které Šilhavý vybral a naladil na zápas, hráli fotbal. Čekal jsem bídu, ale ono se na to dalo koukat. A to je za mě hlavní, protože to bylo v zápase, který se přímo nabízel k tomu, abychom před vlastním vápnem zaparkovali autobus a čekali na zázrak. Jenže my jsme se přijeli poprat o postup a že to nevyšlo... to se holt stane, vyhrát může jen jeden ať už lepší nebo šťastnější. A Šilhavý a jeho tým ukázali, že si to chtěli zasloužit.
Přitom věděl, že hraje nejen o postup, ale i svou budoucnost, a nepodělal se z toho. I proto bych se přikláněl k názoru bývalých reprezentantů. Třeba se mu podaří posunout limity českého fotbalu ještě dál. Protože, jak se zdá: koule na to má... V dubnu uvidíme.