BLOG: Diego hrál fotbal jako Pán Bůh, žil jako rocker
Mohli jste ho milovat, když byl na vrcholu, později nesnášet. Jen málokomu byl ale lhostejný. Božský Diego Maradona už dohrál - bohužel. Argentina i Neapol pláčou, Pelé kondoluje, ale svět se točí dál, protože už si zvykl, že i nesmrtelní umírají. A odchod tohohle malého-velkého a časem i kulatého chlapíka byl stejně nečekaný jako housle, dudy, jesle (jak chcete), které nasazoval obráncům, když byl v největším laufu...
Škoda že to, co měl v nohách, mu pak scházelo jinde. Ale tak už to je, vynikající matematik taky občas napíše hrubku. A fotbalista, který je pro mnoho fanoušků nejlepším hráčem v historii fotbalu, byl vzorem pro kluky z předměstí jihoamerických měst, kteří trávili dny na plácku s balonem u nohy a snili o kariéře, kterou udělal "jejich Diego".
Titul světového šampiona s Argentinou, sláva v Neapoli i Barceloně – jenže čeho je moc, toho je příliš. A na toho argentinského kluka, který moc nevyrostl a vlastně ani nikdy nedospěl, až až.
Maradona svým obdivovatelům ukázal všechno. Jak hrát fotbal i jak si pak nabít ústa, když najednou vylétnou tak vysoko, že mají pocit, že zemská přitažlivost už pro ně neplatí.
Nejdřív přijde legendární "boží ruka", kterou nelze nepřipomenout, a možná že mnozí Maradonovi fanoušci jsou dodnes přesvědčeni, že tenkrát na mistrovství světa proti Anglii ji Bůh malému Argentinci s velkým výskokem opravdu půjčil, aby mu pomohl překonat překvapeného gólmana Shiltona.
Ale když potom s míčem u nohy, hlavou nahoře projel jako na motorce kolem bránících Angličanů a udělal z nich slalomové tyče, a opět zavěsil - bylo jasné i zbytku světa, že něco božího v něm určitě bylo.
Když ale následně i on sám začal mít pocit, že je Bůh, začala jeho cesta do předpeklí.
Sex, drogy a rokenrol – heslo rockerů v dobách hořkosladkých osmdesátek a devadesátek – argentinský fotbalový génius prožil naplno. Byl rychlý na hřišti i v životě. Rychle nahoru, rychle dolů. Byl obětí vlastní geniality, která přerostla jeho osobnost.
Snažil se zklidnit. I když po skončení kariéry trénoval, hubl a zase tloustl, končil s drogami a začínal s alkoholem, a zase odvykal. Nejspíš však úplně neodvykl nikdy. Tak to ti výjimeční dost často mívají, a i proto možná nejsou průměrní.
V době, kdy se fotbalový svět dělí na fanoušky Messiho a Cristiana Ronalda, to už tolik neplatí. A možná je to i z toho důvodu, že ti dva vědí, jakými cestami před nimi kráčel právě slavný Diego. Možná že si z něho vzali ponaučení a soustředí se hlavně na fotbal. To Maradonovi scházelo, aby jeho kariéra byla ještě slavnější.
Teda, jestli vůbec slavnější mohla být...
