Kayamba se po osmi letech setkal s rodinou a hlásí: Musím dát víc gólů, začít chci už v Opavě

Sedmadvacetiletý rodák z Kinshasy je v Česku od roku 2013. Do Plzně přestoupil předloni z Opavy, které pomohl v sezoně 2017/18 deseti brankami k postupu mezi elitu. Hrál mimo jiné i v Příbrami, Hradci Králové, Pardubicích a také v Hlinsku.

Může nastupovat na obou stranách záložní linie i jako podhrot. "Jde o velmi zajímavého fotbalistu. Zaujal nás a vidíme v něm velký potenciál," řekl v září 2018 po podpisu čtyřletého kontraktu generální manažer Viktorie Adolf Šádek.

Slova klubového bosse však Kayamba potvrzuje jen zčásti. Stal se sice důležitou postavou mužstva a mnohokrát obelstil protihráče efektní kličkou, ale v 28 ligových zápasech vstřelil pouze jeden gól. "Musím se zlepšit ve finální fázi," má jasno.

Stačil jste během třítýdenní dovolené nabrat sílu před pokračováním soutěže?
Bylo to krátké, ale nedá se nic dělat. Odpočinout jsem si stihl.

Kde jste volné chvíle strávil?
Doma v Kongu.

Přiznám se, tuto odpověď jsem nečekal. Když jste působil v Opavě, pamatuji si, že jste do vlasti nejezdil kvůli obavám o svou bezpečnost. Situace už je klidnější?
Tentokrát jsem se neobával. V současnosti je to u nás mnohem lepší. Dá se tam žít, ale ne moc dlouho – když se lidé dozvědí, že hraji profesionálně fotbal, myslí si, že jsem milionář. Den co den mě žádali o peníze, sem tam už mi to přišlo trošku trapné.

Jak dlouho jste neviděl rodinu?
Osm let. Moc jsem se těšil na mamku a přátele z dětství. Vracet se už budu častěji.

Trénink vás ale neminul ani doma. Předpokládám správně?
Neminul. Dostali jsme individuální plán, hodinky a sporttester, takže jsem běhal i v Kongu. Teď už jedeme na sto procent v Plzni.

V Plzni máte za sebou třetinu šestitýdenního přípravného období. Jak ho zvládáte?
Jde to a věřím, že to bude dobré, ale není to sranda. V kariéře jsem nic takového nezažil. Musím si ještě zvyknout, makáme opravdu hodně.

Jak se vám zatím spolupracuje s novým koučem Adriánem Gulou?
Přinesl spoustu energie a změnil celou řadu věcí, tím ovšem rozhodně nechci říct, že za pana Vrby to bylo špatné. Každého teď čeká boj o místo v sestavě – kdo si ho zaslouží víc, bude hrát.

V intenzivnějším tréninkovém procesu jste teprve osmnáct dní. Dokážete přesto popsat Gulovu fotbalovou filozofii?
Je podobná té Romana Skuhravého, kterého jsem zažil v Opavě. Jsme víceméně pořád na hřišti s míčem. Přijde mi, že trendem je teď pořád někde běhat a posilovat. My děláme všechno s balonem – je to sice náročné, ale když máš na noze míč, cítíš se líp než při desetikilometrovém běhu v lese.

Jak se vám pozdává rozsáhlejší monitoring prostřednictvím IT technologií, který zavedl nový realizační tým?
Je to speciální. Na každém tréninku máme kameru a po něm rozbor u videa. Určitě nás to může posunout zase dál. Nemůžeš si dovolit nic vypustit, protože to všichni uvidí na monitoru. Mně se to líbí.

Ze Slovenska přicházejí informace, že kouč Gula klade velký důraz na individuální rozvoj jednotlivců. V čem vidíte svou největší rezervu?
Ve finální fázi, protože jsem na podzim dal pouze jeden gól. Musím jich dát na jaře mnohem víc a být produktivní. Trenér chce hrát ofenzivní fotbal s množstvím náběhů ve sprintu, to mi vyhovuje.

Několik jste jich ukázal už v úvodním přípravném utkání proti Ústí nad Labem. Poločasová bilance 1+1 mluví sama za sebe, jak jste se na hřišti cítil?
Byl to sice jen přátelák, ale v nich všechno po zimní pauze začíná. Když se povede příprava, tak se bude lépe vstupovat do zápasu nejvyšší soutěže. Na hřišti to nebylo špatné, ale stále mám před sebou spoustu práce.

Zimní kolotoč přátelských duelů bude trvat ještě více než tři týdny, nicméně poté už začne liga naostro a pro vás prestižním střetnutím v Opavě. Těšíte se na návrat?
Už teď se nemůžu dočkat. Těším se, až uvidím bývalé spoluhráče a skvělé diváky, na druhou stranu chci skórovat už v Městských sadech. Proti Opavě je to pokaždé speciální. Stal jsem se tam fotbalistou a člověkem, kterým jsem dnes.

Do slezského města pojedete jako druhý tým podzimu s šestnáctibodovou ztrátou na vedoucí Slavii. Jak vidíte plzeňské šance v jarním pokračování ročníku?
Předně nesmíme opakovat výkonnost z posledních pěti šesti kol. Byli jsme špatní, to je třeba uznat. Chceme hrát pohledný ofenzivní fotbal, střílet spoustu gólů a dělat radost fanouškům. Náskok Slavie je sice velký, ale dokud bude existovat alespoň teoretická naděje, o trofej se popereme. Minimálním cílem je udržení druhého místa.

A vaším osobním cílem?
Dát víc gólů – to je moje motivace.

Motivaci bezesporu představuje i nominace do konžské reprezentace, za kterou jste doposud nenastoupil. Sledují vás trenéři? Komunikovali s vámi během působení ve Viktorii?
Když jsem byl o zimní pauze doma, setkal jsem se s představiteli svazového vedení. Dal jsem jim dres a poprvé po osmi letech jsme reálně hovořili o nominaci.

Chápu správně, že možnost startu v národním dresu už jste měl?
Ano, přesně tak. Mamka mi ale v posledních osmi letech zakázala jezdit do Konga. V prosinci jsme si promluvili a šéf svazu říkal, že mě budou sledovat. Tak uvidíme. Reprezentace je každopádně blíže než dřív.