GLOSA: I pár fanoušků umí udělat hodně muziky
Narvané stadiony, chlap vedle chlapa, chorea, chorály, fronty na klobásu a na pivko. Jo, to byly časy... Koho by ještě před pár měsíci napadlo, že tohle všechno může nějaký čínský virus za pár týdnů zrušit.
Fotbalové arény jsou prázdné, teda skoro. Jablonecký kouč Petr Rada jakožto známý bouřlivák na tiskové konferenci rezolutně žádal, aby byli na stadion vpuštěni diváci, a dušoval se, že se nic nestane.
Jenže to není vůbec jisté, protože leckde ve světě se toho v souvislosti s tímhle covidem stalo a stává ažaž, a tak se tady vsadilo na obranu. Hrajeme totálního zanďoura a zatím to vypadá, že to přináší body, i když, popravdě řečeno, moc ke koukání to není. Ale už opatrně začínáme vylézat z obranného bloku a sundáváme roušky.
Nakonec můžeme být rádi za to, že se fotbal vůbec znovu rozjel a zkouší dohrát sezonu. I když motivace je z velké části hodně prozaická, neboť tu ve vzduchu létá kolem devadesáti milionů korun, o něž by tuzemský fotbal nerad přišel. Takže se hraje, i když zatím bez diváků, tedy téměř.
Je fakt, že jsem si někdy říkal, že je to snad i lepší. To když jsem zažil ty správné fans. Takové, kterým bych zakázal nejen chodit na fotbal, ale ve jménu lidstva snad i vůbec vycházet. Už Jan Werich říkal, že kde je blb, tam je nebezpečno. A když se těch blbů k sobě dostane moc, tak z toho může být myšlenková pandemie jako hrom.
Jenže ta čínská podle známé pravdy, že všechno špatné je k něčemu dobré, nakonec možná oddělila zrno od plev. Do okleštěného počtu lidí, kteří se přece jen vešli do kvóty pro zápasy, se nyní často vejdou i ti správní srdcaři. Ti, kteří fotbalem opravdu žijí a přitom fandí normálně jako například v Budějovicích a v Příbrami a ... Vlajky, šály, buben a jedeme – nejsou to chorály, nie je to až tak boh vie čo, ale atmoška tu je a o to tu přece jde.
A když hladoví sportovní fanoušci po týdnech historických zápasů (zaplať pánbůh za ně) koukají najednou v televizi na fotbal přímo – není to paráda? Je.
No, i když popravdě, někdy ne tak úplně, ale je to živě, děje se to teď, tak co. A když vám tam ještě parta chlapíků udělá atmosféru, není co dodat. Snad jen "Hoši děkujem."
Sice si říkám, bacha, nepřechválit. Aby to nebylo jen tím, že mezi třiceti chlápkama na tribuně se neschováš, protože tam zkrátka anonymita davu nefunguje. Ale teď to funguje a dodávám: jen houšť a větší kapky.
