Chyba byla, že jsem nechal odejít Čvančaru i Doležala, říká Rada a chce trénovat dál
V kariéře dosáhl téměř všeho a známé "jednou jsi dole, jednou nahoře" si prožil také. Teď je fotbalový trenér Petr Rada po čase zase jednou dole. Po čtyřech letech úspěchů si připsal v Jablonci zpackanou sezonu a v pondělí u týmu skončil. Je trochu zklamaný, ale říká jasně: "Tady nejde o moje ego, ale o to, aby se klub zachránil a zůstal v lize. Aby přišel někdo, kdo to nakopne. Budu jim držet palce a budu nervózní, aby se to povedlo."
Často říkal, že život fotbalového trenéra je nejistý, teď se mu to opět potvrdilo. Po sobotní porážce s Pardubicemi ve skupině hrající o záchranu, hledal sám řešení.
"V sobotu po zápase jsem byl zlomenej, věřil jsem, že vyhrajeme. Hledal jsem nějaké pro a proti. Mluvil jsem s prezidentem Peltou, že si musíme sednout. V neděli jsem přemýšlel, co udělat, jaké by bylo východisko, nedošel jsem k ničemu, jen, že to musí něčím nakopnout. Myslel jsem, že má nějaký pán B, ale on ho neměl. Jen, že by asistenti, nebo trenér béčka...? Dneska ráno jsem řekl: Míro, musíme něco udělat. A on se rozhodl, že to dá asistentům," vysvětloval, jak k jeho odvolání došlo.
Loučení přijde až po záchraně
Sám přiznal, že se ještě nestihl ani rozloučit s hráči. "Byl jsem v kabině a řekl jsem jim: Máte čtyři zápasy na to, abyste to zachránili, a pak možná ještě dva v baráži. Já se rozloučím, až to zachráníte. Budu trpět měsíc s váma. Pak na stadionu něco uděláme. Chtěl jsem se rozloučit důstojně, nečekal jsem, že budu až takhle zahnaný do kouta," říká s tím, že šéf klubu, s nímž ho pojí nadstandardní vztah, má už určitě připravené nějaké řešení.
Přiznal, že chtěl sezonu dotáhnout do konce, protože téměř pět let u jednoho týmu v českém fotbale je hodně. "Pak už by to chtělo nějaký impuls," svěřil se.
Radův konec řešil Fotbal fokus podcast:
Jablonci zlomily vaz časté individuální chyby. "Minimálně v osmi zápasech, které jsme měli vyhrát, jsme to kvůli nim neuhráli," popsal největší problém týmu, který byl poslední roky zvyklý hrát v nejvyšších patrech tabulky.
"Ti kluci nikdy nehráli o udržení, nezažili to. A on je to velký rozdíl a teď se z toho nemůžete dostat," vybavoval si svérázný kouč, který vedl i obě pražská "S" a také reprezentaci. "I já jsem si říkal: Krize, to znám – přišla a zase odejde. Ale že bude takhle dlouhá, to jsem ani já nezažil," přiznal muž, který si zahrál Bundesligu a kopal i v zámoří.
Ale uznal, že jednu velkou chybu udělal. "Tím, že se s Peltou známe tak dobře a máme k sobě blízko, tak jsem připustil, aby v jednu chvíli odešli oba nejlepší útočníci Čvančara a Doležal. To si vyčítám, že jsem nebyl důraznější. Aspoň jednoho jsem tu měl udržet," říká přesvědčeně s tím, že dát dvaadvacet gólů v jednatřiceti zápasech je tristní výsledek, který se musel někde projevit.
Peltovy problémy na hráče nemají vliv
Že by na hráče mohla mít vliv i hrozba vězení pro prezidenta klubu, a tím pádem i nejistá budoucnost, ale bývalý reprezentant odmítá. "I kdyby měli obavy, že by to mohlo dopadnout na klub, tak vědí, že musejí podávat dobré výkony, aby je případně někdo chtěl, a musí hrát naplno," tvrdí s tím, že v Jablonci mají hráči nadstandardní podmínky.
"I když se třeba někdy zpozdily výplaty, neznám za skoro devět let, co jsem tu během dvou angažmá strávil, že by klub zůstal někomu dlužný. Nikdy," říká jasně, že existenční problémy za matnými výsledky nevidí.
Podobné konce svých angažmá nenese dobře, ale s postupem času už to přece jen vstřebává lépe. "Když mi bylo čtyřicet a odešel jsem třeba z Teplic, tak jsem byl naštvanej. Přemýšlel jsem, co teď. Musel jsem živit rodinu, zabezpečit ji. Co když nic nedostanu, co můžu dělat? Dneska mi bude čtyřiašedesát, v červnu jdu do důchodu a už to beru jinak. Ale každý takovýhle odchod mě žere."
Na konec trenérské kariéry ale rozhodně nemyslí. "Chtěl byste, abych skončil? Vždyť byste neměli žádnou legraci, žádný náboj by to nemělo. Já chci trénovat. Nejsem zlomenej, mrzí mě to, jak jsme to dotáhli. Ale chci se dál pohybovat ve fotbale a být mezi mladýma lidma," řekl jasně.
Adrenalin je třeba
Zkušený kouč přiznal, že adrenalin potřebuje. "Jak nejsem napumpovanej, tak nestojím za nic. Když jsem dneska jel domů, tak mi někdo volal a říkal: Jsi v klidu? Já mu odpověděl: Já nejsem v klidu rád. Byl bych radši, kdyby mi teď někdo na silnici hodil myšku a já ho pak předjel a vynadal mu," dodal s úsměvem. "Já už jinej nebudu a nebudu se přetvařovat, ale dělat, co je mi vlastní."
Známý bouřlivák, jehož vznětlivé reakce jsou snadno dohledatelné a často i vyhledávané, však zná své meze. "Nikdy jsem nikoho nějak vážně neurazil. A když jsem třeba vypěnil a pak se nad tím doma zamyslel a uznal, že jsem přestřelil, tak jsem mu zavolal: Hele, já jsem to přehnal, omlouvám se. Někdy se rozčílím a řvu, ale nemyslím to tak. Uznám svoji chybu," tvrdí.
Odpočinout si od fotbalu ale nechce. "Nechci si dát klid. Jak si ho dáte, tak zakrníte a už po vás přejde pěšina. Chtěl jsem celý život trénovat a chci dál, i když už jsem si všechny svoje cíle víceméně splnil. Furt mám výzvy. Když nemáte výzvy, nic vás nenutí. Já chci pořád něčeho dosahovat. Musel jsem si všechno sám vydřít, nebyl jsem talent jako třeba Láďa Vízek. Ten nemusel trénovat a hodil jste mu balon a on ho měl hned přilepenej na noze. Já jsem si ho musel nejdřív osahat, abych věděl, kam mám kopnout. Někdo to má od boha, jiný si to musí vydřít. Toho se držím dál," uzavřel rozhovor.
