BLOG: Nespokojený je jen Šedlbauer, ostatní si zvykli
Berbrova stopa v českém fotbale je bohužel vidět víc, než je zdrávo. Muž nemocný svojí mocí, který je nyní obviněn z korupce a ovlivňování výsledků, sedí ve vazbě. To, o čem se mluvilo už dlouho a v co už mnozí ani nedoufali, se konečně stalo skutečností. Ovšem očista tuzemského fotbalu se podle všeho zase tak moc nepřiblížila.
I když například internacionál Ladislav Vízek po policejní razii, po níž zůstali za mřížemi kromě místopředsedy asociace Berbra také šéf druholigového Vyšehradu Roman Rogoz a další dva muži, věří v příchod lepších časů. "To je signál k tomu, že by se vedení fotbalu mohlo vyměnit za nějaké poctivé lidi," konstatoval glosátor současných poměrů.
Den poté se však prezident Fotbalové asociace České republiky Martin Malík vyjádřil k situaci tak, že vinen je celý český fotbal a že zvažoval rezignaci, ale nakonec se rozhodl neutíkat z boje.
To naštvalo asi hodně lidí, kteří se točí kolem fotbalu. Ozval se ale jen jeden - Pavel Šedlbauer. Šéf teplického fotbalu vyzval výkonný výbor FAČR k rezignaci a čekal, že se k němu připojí další nespokojení. "Věřím, že v českém fotbale je více slušných lidí, které muselo toto vyjádření urazit, proto věřím, že i tito slušní lidé se ozvou, protože za vzniklou situaci určitě nejsme vinni všichni."
Jenže nespokojených je asi málo. Alespoň podle toho, jak jsem den poté prohlížel webové stránky všech prvoligových týmů, nepřidal se nikdo. Doufám, že zatím. Ale ta víra je čím dál slabší.
Přitom všichni věděli, jaké poměry v tuzemském fotbale jsou. Že bývalý estébák Berbr tahá za nitky a nikdo mu je ani neustřihl. Dokonce to vypadá, že nikdo ani nenaznačil, že by se o to pokusil, protože ti, kdo se opovážili aspoň naznačovat, vždycky dostali přes prsty. A jestli o tom nikdo ve Výkonném výboru FAČR nevěděl? O tom bych se mluvou advokátů pokusil s úspěchem pochybovat.
Všichni věděli, že je v českém fotbalovém království cosi shnilého, jenže nikdo neudělal nic pro to, aby tomu tak nebylo. Hlavně nikdo z těch, kteří měli moc se "taťkovi Berbrovi" postavit. A ti, kdo tu moc neměli, ale chtěli zůstat ve hře, jej volili zas a znovu. Protože co kdyby...
A koneckonců, ono to fungovalo. Fotbal se hrál, reprezentace zase začala vypadat jako výběr dobrých fotbalistů, Slavia s Plzní nakoukly do Evropy tak, že to stálo za zapamatování, a že se občas objevil podivný výsledek... to se holt stane. A nakonec i na to se dá zvyknout, protože nic není dokonalé, a tak si pomalu ale jistě všichni zvykali na všechno, až jim to připadalo úplně normální.
Naštěstí ne úplně všem – i když po bitvě se generáluje lépe než před ní, ale hlas z Teplic přece jen svou váhu má, protože aspoň někdo ukázal, že mu není úplně jedno, kam český fotbal míří a jakými cestami tam hodlá dojít.
Třeba se připojí další, a ne jen proto, aby odstartovali nový boj o koryta, ale aby se i ve fotbale pročistil vzduch, což je nejen v době koronaviru zvlášť potřeba.
