Byl podceňovaný a na Váňu tak trochu zbyl. Tiumen se ale zařadil mezi legendy

V Leštině nedaleko Mladé Vožice se na rozlehlých loukách pase stádo koní, které si v Domově pro koně užívá zaslouženého odpočinku a klidu. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že jde o obyčejnou skupinu těchto majestátních zvířat, jeden z nich ve skutečnosti vyčnívá. Závodní důchod zde tráví Tiumen, který ještě před pár lety byl nejslavnějším valachem České republiky.

Ještě v roce 2011 tehdy desetiletý hnědák v sedle s velezkušeným Váňou v cílové rovince na pardubickém závodišti přesprintoval bělku Sixteen a doběhl si pro třetí triumf v řadě na nejslavnějším českém dostihu, díky čemuž se zařadil mezi největší legendy Velké pardubické.

Tato doba už je ale pryč a kůň, který skončil kariéru v roce 2014 a byl zvyklý při běhu nechávat všechny za sebou, se nyní podle chovatelů s tempem nijak netrápí. "Vyhledává opravdu jen klid, ani v běhu nemá příliš ambice. Kolikrát běží z kopce celá jeho rodina a on si jde jen tak, co noha nohu mine," říká Patricie Pitříková z Domova pro koně.

Měl přijet bratr polského šampiona, dorazil Tiumen

Kdyby se nevyzpytatelné cesty osudu nepohly jinak, Tiumen by tímto způsobem možná trávil delší část kariéry, nebo by minimálně v Česku nepatřil mezi slavné závodní oře. V současnosti patnáctiletý valach se totiž narodil v roce 2001 v Polsku, kam si pro něho jako jednoletého dojel majitel Ivo Köhler. Přitom skutečný cíl jeho výjezdu byl trochu jiný.

"Chtěl jsem si pořídit koně a trenérka Lenka Horáková mi řekla, že v Polsku zůstali po dražbě dva koně. Měl tam být pravý bratr jednoho polského šampiona, takže na Tiumena jsme se podívat nejeli. Ale právě on mi padl do oka," přiznal po letech Köhler, který tehdy asi netušil, jak skvělou volbu a nákup udělal.

Tiumen se přesunul do Česka, kde se pustil do závodů. První rok své kariéry jezdil jen rovinové podniky pod vedením trenérky Horákové, ovšem větší díru do světa neudělal. V roce 2005 ho ale Köhler přesunul jinam, k muži, s nímž hnědý valach vytvořil nerozlučnou dvojici. Novým koučem Tiumena se stal Josef Váňa starší, pod jehož vedením se tehdy mladý anglický plnokrevník pomalu stával překážkovým koněm.

"Tiumen ho nastartoval do druhé etapy jeho života. Je obdivuhodné, že v sobě pan Váňa našel znovu motivaci. Je to sportovec, který chce vyhrávat. Oni dva se sešli. Tiumen byl podceňovaný, nevěřili mu ani ve stáji a na pana Váňu 'zbyl'," popsal symbiózu Köhler.

Hned v první sezoně pod vedením české žokejské a trenérské legendy vyhrál dva podniky nad proutky. Nejslavnější období anglického plnokrevníka, známého svou přátelskou a pracovitou povahou, přišlo až o čtyři roky později, kdy ho Váňa vzal na jeho první Velkou pardubickou a usedl do jeho sedla.

Nečekané vítězství a Železník na dosah

Tiumen na pardubické závodiště v roce 2009 nepřijel jako jeden z favoritů. Hlavní hvězdou byla bílá klisna Sixteen, která si měla doběhnout pro vítězný hattrick. Jenže v cíli bylo všechno jinak. Tiumen v pětadvacetičlenném poli začal podle své tradice pozvolněji a držel se spíš vzadu, ale v závěru všechny své soupeře udolal a dojel si pro senzační triumf.

Tedy šestapadesátiletý Váňa si díky tomu dojel pro šesté vítězství na Velké pardubické, na které v předchozích letech neúspěšně útočil s Juventusem a těsně mu unikalo. Na čtyři výhry s Železníkem a jednu Vronskym tak navázal právě až s Tiumenem.

Spojení Tiumena s Váňou tak poprvé ukázalo svoji sílu naplno. Šťastný žokej sice po závodě naznačil, že Welldancer je ještě lepší kůň, ale i v dalších ročnících zůstal věrný prvně jmenovanému, což bylo správné rozhodnutí.

Rok nato totiž svůj triumf v Pardubicích obhájili. Tentokrát za mnohem dramatičtějších a diskutabilnějších podmínek. Na Tiumena v závěru tvrdě zaútočil druhý Amant Gris s žokejem Markem Stromským, kterého Váňa zavřel u bariéry a následný další atak už Stromskému o pár centimetrů nevyšel.

Váňa se tak mohl radovat ze sedmé výhry, kterou si udržel i přes následný oficiální protest poraženého. Trenér stříbrného Amant Grise Radek Holčák však s rozhodnutím sudích spokojený nebyl. "Pana Váni si nesmírně vážím a věřím, že to provedl neúmyslně, ale prostě Amant Grise přivřel na bariéru, a tím ho jednoznačně poškodil," řekl. Výsledky se ale už neměnily.

Úspěšná dvojice si tak udržela pozici obhájců a v roce 2011 přijela do Pardubic s tím, že se pokusí dokonat vítězný hattrick a zařadit se mezi legendy. Tiumen, který už patřil mezi největší favority, celý závod jel podle svého typického scénáře, i když na slavném Taxisu málem spadl.

Pár stovek metrů před cílem se však zdálo, že na svoji typickou soupeřku Sixteen tentokrát stačit nebude. Hnědák v sedle s Váňou ale ukázal, že finiše má nejlepší. V závěrečné rovince se opět dostal po těsném souboji na první místo, které si už udržel.

"Dneska to bylo vydřené," oddechoval v cíli Váňa, který díky tomu mohl slavit osmou výhru na Velké pardubické. A opět se přiblížil svému rekordnímu zápisu s Železníkem, s nímž triumfoval hned čtyřikrát. "Na Tiumenovi by vyhrál každý blbec. Je to kůň na myšlenku, to Železník takový nikdy nebyl. To byl hajzl," vzpomínala žokejská legenda.

K vyrovnání rekordu nedošlo

Poslední krok se už ale Váňovi s Tiumenem udělat nepovedlo. Na scénu totiž přišel nový soupeř, na kterého zmíněná dvojice nestačila. V roce 2012 se mezi účastníky objevila Orphee des Blins s Janem Faltejskem v sedle a hnědá klisna Velkou pardubickou ovládla stylem start–cíl. Tiumen se sice snažil v závěru něco udělat, ale na vítězku měl velkou ztrátu.

"Když jsem skákal Havlův skok v dobré pozici, myslel jsem, že zákonitě ta kobylka musí chcípnout, že ji někde doženu. Bohužel se to nestalo. Chtěl jsem vyhrát, pro mě je to prohra," komentoval porážku zklamaně Váňa.

Podobný scénář se však opakoval i rok nato. S tím rozdílem, že Tiumen nezvládl poslední překážku. Váňa tak poprvé v kariéře prošel cílem po svých. "Bylo to docela na slzy v očích," řekl s tím, že Velká pardubická 2013 pro něj bude skutečně poslední.

Váňa se ale nakonec nechal ještě jednou přesvědčit. O rok později totiž znovu stál na startu legendárního závodu a znovu v sedle Tiumena. Sehrané duo avšak v závodě velkou díru do světa neudělalo. Cílem projeli až šestnáctí a sledovali tak, jak se klisna Orphee des Blins zařazuje mezi trojnásobné vítěze.

Pro oba Velká pardubická 2014 byla zatím poslední. Váňa se rok nato díval pouze z tribuny a nepojede ani letos, jelikož jeho kůň Rabbit Hawk Wing se kvůli zranění nedostal do ideální formy.

A Tiumen? Ten si v Domově pro koně začal užívat zasloužený důchod. "Co přijel, tak jedl a jedl. Protože měl jako sportovec dřív velmi přísný stravovací režim a dávkování, tady rychle přišel na to, že může jíst, jak chce. Byl schopen přes noc sníst nejenom svůj příděl sena, ale i veškerou podestýlku slámy. Já ho snad celý první rok neviděla jinak, než že něco žvýkal v tlamě," dodala Pitříková.