Ze sjezdů jsem k smrti vyděšený. Nepomáhá nic, říká Latour o svém strachu

V roce 2018 se stal nejlepším mladým jezdcem Tour de France. Má za sebou vítěznou etapu španělské Vuelty, dvakrát byl nejlepším časovkářem Francie. V pelotonu si kroutí už svou devátou sezonu. Přesto všechno má Pierre Latour jednu velkou závodnickou slabinu: sjezdy. Naplno se to ukázalo ve třinácté etapě letošního žlutého závodu.

Devětadvacetiletý závodník týmu TotalEnergies byl vepředu v dvacetičlenném úniku, který směřoval směrem k závěrečnému stoupání Grand Colombier. Ještě předtím musela skupina uprchlíků přejet poměrně neškodný kopec Col de la Lebe. S výstupem na něj neměl Latour problémy, ty mu dělal až následný sjezd.

Problémy tak velké, že z celé skupiny odpadl, ztratil půlminutu a už své soupeře do konce etapy neviděl. Není to obvyklé vidět špičkové cyklisty, jak odpadají takovýmto způsobem ve sjezdu, který navíc nebyl nikterak náročný technicky. Jistě, jsou lepší a horší sjezdaři, ovšem v Latourově případě zjevně svou roli hrají hlubší důvody.

Mluvil o nich po etapě pro francouzský list Le Parisien. "Je to strach hluboko v mé hlavě, kterého se nemůžu zbavit. Já o něm všechno vím, ale je silnější než já," říká francouzský jezdec v poměrně otevřeném rozhovoru. Jeho problémy zřejmě začaly po pádu na závodě Kolem Ománu v roce 2019, který odnesl dvěma zlomeninami.

"Nejhorší je, když je ve sjezdu mokrá pasáž. Přední kolo se pohne a najednou jako by všechno kolem mě pohaslo. Jsem vyděšený, protože to je, jako bych padal do propasti, něco jako když letadlo narazí do vzduchové kapsy. V tu chvíli je vše ztracené. Ztuhnu a strach mě ovládne," popisuje. "Jakmile teče třeba potůček přes cestu, zamáčknu brzdy, což je to nejhorší, co můžete udělat," přiznává.

Nic nezabírá

Latour míní, že jeho potížím nepomáhají ani kotoučové brzdy, které umožňují brzdění na poslední chvíli. "Stává se z toho začarovaný kruh, protože když já začnu brzdit, ostatní ještě jedou. Takže mě předjíždí, a to velmi těsně, což mě vyděsí ještě víc, je to jako by vás předjížděla letadla. Cítím, jak rozráží vzduch, a to mě ještě víc paralyzuje," dodává Latour, který již vyzkoušel různé metody, jak se svých problémů zbavit.

Žádná ale dlouhodobě nepomohla. "Sofrologie, psychoanalýza, mentální koučing, dokonce i hypnóza. Pokaždé mi to pomůže, ale jen na chvíli. Jakmile mě ve sjezdu něco malinko rozhodí, je to zpět. Podobně jako když se alkoholik napije. A znovu začínám nanovo. Letos to šlo dobře do závodu Tour du Jura, kde mě neškodný pád dostal zpátky na dno," dodává.

Se strachem ve své hlavě, se kterým se před několika lety potýkal například jeho krajan Thibaut Pinot, bude muset absolvoval závěr sobotní čtrnácté etapy, která finišuje v Morzine po jedenáctikilometrovém sjezdu z Col de Joux Plane. Právě podobný design etap bývá závodníky kritizován, neboť jej považují za hazard se zdravím.

Platí to tím spíše měsíc po tragickém úmrtí Gina Mädera ve sjezdu z Albulapassu. Prezident cyklistických odborů Adam Hansen nicméně sobotní závěr etapy projel na svém kole a natočil, aby se jezdci mohli přesvědčit, že inkriminovaný sjezd není nijak záludný. Pomůže to těm v pelotonu, kteří jako Latour trpí podobným blokem? Kdoví.

"Dalo by říct, že jsem jako hendikepovaný člověk, když dojde na sjezdy. Jsem z nich k smrti vyděšený," přiznává Latour. Snad se mu jej, podobně jako před ním Pinotovi, podaří setřást. Anebo jej alespoň nebude nadále tak fatálně paralyzovat.