Z kola tahal klacky, trávu a bahno. Unbound Gravel je jako Tour sto let zpátky, líčí Vakoč

Profesionální cyklistika zdaleka neznamená jen tu silniční. O prolínání disciplín se mnoho mluví v cyklokrosu, odkud vzešly současné hvězdy Mathieu van der Poel a Wout van Aert. Oba stále dokáží terén kombinovat se silnicí a v obou disciplínách či odvětvích zářit. "Migrace" silničářů ale v posledních letech probíhá také směrem šotolina, tedy gravel.

Právě závody na tomto nezpevněném povrchu jsou především ve Spojených státech stále více populární. Amerika je zemí, odkud v závěrečných dekádách minulého století vzešla horská kola a nyní se odtud do světa šíří i prostředí gravelu. Více a více cyklistům učaroval šotolinový povrch a široké pláště.

Tak jako Petru Vakočovi. Třicetiletý cyklista, který dvakrát dokázal dokončit Tour de France a v roce 2016 si připsal svůj zřejmě největší úspěch, vítězství na Brabantském šípu, se o minulém víkendu zúčastnil gravelového svátku –⁠ závodu Unbound Gravel. Ten se v americkém státě Kansas pořádá od roku 2006 a není přeháněním nazvat jej legendou.

O co jde? Unbound Gravel (závod byl před třemi lety přejmenován z původního názvu Dirty Kanza, který část veřejnosti považovala za urážlivý pro místní komunitu původních obyvatel Ameriky, pozn. red.) je závod dlouhý 200 mil, tedy necelých 330 kilometrů. Startuje se ve městě Emporia a závodníci po celý den jedou po zaprášených cestách v místních kopcích.

Vakoč se na start postavil poprvé, a ještě k tomu na poslední chvíli. "Moje představa gravelu byla vždycky Strade Bianche, což je ale silniční závod, který se jede na silničních kolech po šotolinových cestách v Toskánsku. Představoval jsem si tyhle cesty, na které člověk ani nepotřebuje jiné kolo," usmívá se. Realita však byla jiná.

"Tady jsou v mnohem horším stavu. Části jsou po širokých farmářských cestách, ale ten štěrk je hluboký. Poměrně velká část závodu však je po polních kamenitých cestách, které jsou spíš na horská kola," popisuje Vakoč, který se na trase musel vyrovnat i se dvěma defekty a špatným počasím. 

"Člověk některé zablácené úseky musel objíždět po bokách v trávě, kousek od ostnatého drátu, za kterým se pásly trávy. Několikrát jsem musel stavět, aby mi vůbec jela kola. Vyndával jsem trávu a klacky z přehazovačky, abych kolo nezničil. Strkal jsem prsty do předního kola, aby se vůbec točilo," popisuje Vakoč nyní už s úsměvem nástrahy více než třísetkilometrového cyklistického monstra.

Další plány? Finsko, Krakonošův cyklomaraton a snad i Leadville

Ne nadarmo tak mnoha lidem Unbound Gravel i jiné podobné závody připomínají dávno minulé doby, kdy si závodníci museli na trati zařídit více či méně všechno sami. Cyklisté na Tour de France 1923 se starali o svá kola, řešili si defekty a závodili po cestách, které by si v mnohém nezadaly s terény, jako je například ten v americkém Kansasu.

S tím souhlasí i Vakoč, který má k terénu obecně blízko. Začínal na horských kolech, zkoušel i cyklokros a po konci v silničním pelotonu už za sebou má bikerské závody včetně letošního Cape Epic, který absolvoval ve dvojici se Švýcarem Marcem Stutzmannem. Nyní by se rád věnoval gravelovým závodům a myšlenky na konec kariéry, jen pár měsíců staré, zahnal.

"Ještě před závodem jsem si říkal, do čeho jsem se to dal. Deset hodin trpět, bude to nuda, budu trpět. Ale hrozně rychle to uteklo, líbilo se mi to a byl to pro mě opravdu velký zážitek. Bylo i hrozně fajn poznat plno nových lidí i se potkat znovu s těmi, které už znám," dodává český cyklista, který za Keeganem Swensonem finišoval na skvělém druhém místě.

A co Vakoče čeká v blízké budoucnosti? Už o tomto víkendu další gravelový závod, finský podnik FNLD GRVL, za kterým stojí partnerská dvojice Tiffany Cromwellová (mimochodem vítězka Unbound Gravel na stomílové trati) a Valtteri Bottas, kterého znají hlavně fanoušci seriálu Formule 1. 

"Budu taky ambasadorem Krakonošova cyklomaratonu, který jsem jel v covidovém roce 2020. Uvidím, jestli to objedu tréninkově, nebo jestli budu závodit. Potom v létě mám naplánovaných pár závodů po Evropě, jeden z nich na Islandu, který je ale složitý na organizaci. A pak je velký otazník nad další Amerikou a závodem Leadville, což je největší závod pro horská kola," vyjmenovává své nejbližší plány.

Všechno off-road závody, silnici už až na výjimky nechal Vakoč za sebou. Sport ale stále sleduje: v Americe sledoval se zpožděním dění na Giro d'Italia, před dvěma dny zase mohl gratulovat Julianu Alaphilippovi k vítězství v druhé etapě Critéria du Dauphiné. "Sleduju to a už se těším na Tour de France," přiznává český cyklista.