Vím, že na duhový dres mám. Případ vzestupu cyklokrosaře Kopeckého
Nestává se často, aby čeští cyklisté patřili k favoritům světových šampionátů. V příštím roce tomu tak bude. Zatímco Karel Vacek by měl na podzim zářit na silničním MS, už v únoru pojede o duhový dres Tomáš Kopecký. Nadějný cyklokrosař své plány prozradil v rozhovoru pro web ctsport.cz.
Prohnal se skrz písečné duny v Koksijde, kde si ho i přes brzkou dopolední hodinu měřily tisícovky fanoušků. Areálem přiléhajícím k místní letecké základně se rozléhal hlasitý tok europopových skladeb, přes který se jen stěží dostávaly hlasy dvojice hlasatelů. Okolí tratě zasypaly plastové kelímky piva Jupiler a papírové sáčky umaštěné od hranolků a majonézy.
O čtyři neděle později, ale ve stejně brzkých hodinách, síly všech závodníků v juniorské kategorii vyčerpával vítr vanoucí od průlivu Kattegat. Světový pohár pořádali v Bogense vůbec poprvé, na tamní prudký kopec, který jako jediný dokázal vyjet – a to až na poslední pokus – Mathieu Van der Poel, cyklokrosová karavana ale jen tak nezapomene.
Konečně německý Zeven a průtrž mračen, jež během noci udělala z téměř nesjízdné trati blátivou kalamitní zónu. Stačilo vynechat jedno šlápnutí a kola závodníků se hluboko zabořila. Mazlavá hmota se lepila na drahé speciály, které brzy končily v depu u nohou obětavých mechaniků. Bitva v bahně vzala poslední zásoby sil i těm nejzocelenějším.
Tři závody, tři dosavadní podniky juniorského Světového poháru v cyklokrosu. V černo-červených barvách belgického týmu Acrog-Balen BC kompletní program absolvoval také český jezdec, jehož si rychle zapamatovali i ti nejroztržitější z fanoušků. Koneckonců, málokomu uniklo, že jméno Tomáš Kopecký ani jednou nechybělo na stupních vítězů.
Proč Česko
Kopecký teď pro jednou netrénuje na zabahněných cestách ani nesedí v lavicích své střední školy. Toto odpoledne má přestávku a po telefonu mi do Prahy vysvětluje, co jej přimělo začít zrovna s cyklokrosem. Linka mírně popraskává a hlas přicházející z dálky několika set kilometrů nevědomky prozrazuje, že Kopecký je zatím jistější v sedle svého speciálu než v konverzaci s neznámým člověkem.
"Vždycky jsme s bráchou rádi jezdili na kole a závodili do školy," začíná sedmnáctiletý sportovec. "Táta jezdil v amatérských kategoriích na kole a inspiroval nás k tomu, abychom také začali závodit," pokračuje a sám mimoděk načíná téma, o něž se domácí publikum zatím, zdá se, zajímá se stejným zájmem jako o jeho výsledky. Ačkoliv totiž hájí české barvy, žije Kopecký se svou rodinou od útlého věku v Nizozemsku.
Ta otázka je samozřejmě nasnadě. Co vedlo člověka, který do České republiky cestuje jen na prázdniny a holandštinu ovládá lépe než český jazyk, k tomu, aby místo oranžové oblékl českou trikolóru? Mojí původní představu, že svou roli mohla hrát větší konkurence v nizozemském týmu, však Kopecký brzy opravuje.
"Nizozemský svaz podporuje hlavně cyklistiku na silnici, do cyklokrosu žádné peníze neinvestuje. Cyklokros nikoho nezajímá, všechny prostředky jdou do olympijských sportů. Je tady spousta lidí, kteří umí jezdit, ale oni do toho nic neinvestují. To byl jeden z důvodů," popisuje Kopecký, co jej nakonec vedlo do reprezentačního výběru trenéra Petra Dlaska.
Tomáš Kopecký: "Začínal jsem v osmi letech v leidenském týmu LRTV Swift – nejdřív jsem závodil jen na silnici, ale moc mě to nebavilo. Zkusil jsem cyklokros a zjistil, že mě baví víc. I výsledky byly lepší. Ve druhém kadetském ročníku jsem více jezdil v Belgii, kde jsem také vyhrál tři velké závody Superprestige. Od belgických stájí jsem dostal nabídky a vybral si Acrog-Balen BC. Je to skvělý tým, trenéři jsou v klidu a nevyvíjejí žádný tlak."
Souboje s Pimem Ronhaarem
Bývalý špičkový závodník, jehož Kopecký shodou náhod připomíná svou bezmála dvoumetrovou postavou, získal předního juniora schopného měřit se s nejlepšími vrstevníky. Dokázal to na všech Světových pohárech i na evropském šampionátu v Táboře, kde stříbrnou medailí napodobil úspěchy svých předchůdců, mezi nimi například Romana Kreuzigera.
Na táborském okruhu přitom nebyl daleko od toho, aby celý závod vyhrál. Snad rozhodly poslední překážky, na kterých se mu přední kolo zarylo do země a švýcarský soupeř Loris Rouilleur se jej tak dokázal udržet. "Škoda, že se to v Česku nepovedlo. Atmosféra byla neskutečná. Moc rád jsem tam byl," vzpomíná s měsíčním odstupem.
Rouilleur rozhodl ve sprintu a ukázal tak na jednu z Kopeckého slabin, která jej v budoucnosti může stát další velké výsledky. Jeho hlavním rivalem v této sezoně však není výtečně sprintující Švýcar. Soupeřem, který českého cyklokrosaře nutí vymýšlet nové taktické plány a trénovat do úmoru, je nizozemský "prvoročák" Pim Ronhaar.
V písečném Koksijde se – za řevu zpěvaček Seleny Gomez a Charli XCX – nepodařilo Kopeckému udržet zadního kola nizozemského juniora a ve svém neoblíbeném terénu dojel třetí. Trať v Bogense už mu svědčila mnohem lépe a z kopcovitých okruhů se vrátil o více než padesát vteřin dříve než jeho hlavní soupeř, od něhož převzal vedení ve Světovém poháru.
"Je strašně silný. Nerozumím tomu, jak na to vůbec má. Asi bude hodně talentovaný. Není nepolapitelný, ale mentálně je na tom dobře, bojuje a je opravdu hodně dobrý soupeř," mluví o Ronhaarovi se zřejmým obdivem. Po vítězství v Zevenu, kde Kopecký po pádu dojel druhý, je mladý Nizozemec nyní znovu ve vedení, které bude hájit v dalších podnicích seriálu.
SP v Koksijde (//sport/cyklistika/362968-drinu-v-pisku-zvladli-nejlepe-kaptheijnsova-a-van-der-poel/): "Písek mi moc nevyhovuje. Ale hodně jsem trénoval a snažím se to naučit. Nejdřív mi to vůbec nešlo, ale teď už je to dobré. V závodě jsem měl úžasný start, jeli jsme ve třech, a poté jsem se snažil ujet. Bohužel se to nepodařilo. Dva Nizozemci mě dojeli a skončil jsem třetí. Ale byl jsem strašně spokojený. Dobrý začátek."
SP v Bogense: "Ronhaara se mi podařilo porazit v Dánsku. Cítil jsem se tam hrozně silný, měl jsem vážně nějaký dobrý den. On hodně táhl na špici v prvním kole, nechal jsem ho tahat a trochu se vyšťavit. Ve druhém kole jsem mu nastoupil, on sám udělal chybu a já ujel. Dojel jsem sám."
SP v Zevenu: "Bylo to strašně náročné. Den předtím to ještě šlo, ale poté se některé úseky ani nedaly jet. Ronhaar je na tom fyzicky hrozně dobře, zkoušel jsem mu nastoupit, ale pak jsem udělal chybičku, spadnul a on získal náskok. Nakonec jsem byl spokojený s tím, že jsem dojel druhý, i když jsem ztratil vedení ve Světovém poháru."
Šampionát ve Valkenburgu
Zda se mu podaří Ronhaara v pořadí přeskočit, napoví předvánoční klání v Namuru a Zolderu. "V Namuru je velký výškový rozdíl, což mi velmi vyhovuje. Je tam většinou hodně bahna, jde o technicky náročnou trať – jako by byla postavená pro mě. Problém je, že Ronhaar to na takové trati také umí. Musím na něj vymyslet dobrou taktiku," přemítá mladý závodník.
Ve Světovém poháru byl takto vysoko naposledy Adam Ťoupalík, který sezonu 2014 dokončil jako druhý nejlepší závodník seriálu. Kopecký má na to, aby umístění o několik let staršího cyklokrosaře ještě vylepšil. Platí to i o světovém šampionátu, kde si Ťoupalík před dvěma lety v Zolderu spletl počet kol a předčasná oslava jej nakonec stála duhový dres.
Stačí ale Kopeckého chvíli poslouchat a nabudete dojem, že něco takového by se jemu stát nemohlo. Jeho tichá sebedůvěra a cílevědomost není z těch, které by na sebe strhávaly pozornost. Brzy je však patrné, nakolik o cyklokrosu přemýšlí a že podobná nepozornost zkrátka nepřichází v úvahu.
Na trati ve Valkenburgu se pokusí zopakovat úspěch Tomáše Paprstky z roku 2010. "Je to hezká a technická trať. Hlavně neplašit a trénovat. Když se vše povede, tak tam, doufám, vyhraji. Je ale možné, že bude horší forma nebo třeba spadnu a zraním se. Cílem je vítězství a já vím, že na něj mám," přemýšlí o tom, co jej čeká první únorový víkend.
Podobný scénář, který se odehrál letos v lucemburském Bielesu, si nepřipouští. "Doufám, že to nebude na ledě, že spíš bude bahno. Led je nebezpečný, i když na něm rád jezdím. Byla to hrozná smůla – šanci vyhrát jsem neměl, ale stejně to byla škoda. Doufám, že se něco takového teď nestane," vzpomíná na závod, ve kterém hned v úvodu ztratil šance po pádu.
Silnice mě neláká
Nejbližší měsíce jsou tedy nalinkované poměrně přesně. Co ale čeká za nimi, až sezona v únoru skončí a Kopecký se – ať už s duhovým dresem ve skříni, nebo ne – posune do kategorie jezdců do 23 let? Jedna věc už teď vypadá jasně. Nehodlá se věnovat silničním závodům. "Žádný plán jezdit na silnici zatím nemám, cyklokros mě prostě baví víc," tvrdí.
I přesto se na silničních závodech občas objeví, tak jako loni, kdy na MČR kadetů vyhrál hlavní závod a v časovce skončil pod pódiem. Jedním z jeho soupeřů tehdy byl Karel Vacek – v současnosti největší talent silniční reprezentace. Kopeckého vrstevník, se kterým web ctsport.cz v listopadu pořídil obsáhlý rozhovor, bude o duhový dres závodit příští rok v září.
"Koukal jsem se na něj na mistrovství v Bergenu, ale žádný kontakt s ním nemám. Jednou jsem ho viděl na českém šampionátu, kde spadl a já jsem vyhrál. Ale nikdy jsem s ním nemluvil," vysvětluje Kopecký. Dvě největší naděje české cyklistiky, žijící v Nizozemsku a Itálii, tak spolu mnoho společného nemají. Vzhledem k jejich talentu se dá říci, že prozatím.
