Tři perné týdny. Španělsko sedá na kola a vyráží do kopců

Vuelta často hraje roli toho třetího vzadu – až po "romantickém" Giru a "velikášské" Tour přichází "nenápadná" Vuelta. Není to samozřejmě přesné ani zasloužené označení, vždyť kdo sledoval poslední ročníky, musel uznat, že k největším zvratům a překvapením nezřídka docházelo právě na španělských silnicích.

Nudí vás občas Giro se svou dávkou sprinterských etap? A je pro vás červencová Tour spíš nablýskanou parádou s vyhořelou duší? Pak právě Vuelta může být odpovědí. Nejmladší cyklistická Grand Tour – první ročníky se počítají do poloviny 30. let – nehledí na konvence a ke svým účastníkům bývá nelítostná.

Možná, že to pořadatelé v čele s Javierem Guillénem někdy až přehánějí a cyklisty ženou do kopců, které už ani snad nejsou uzpůsobené pro silniční kola. Vždyť co byla 11. etapa z roku 2015, kdy závodníci v horách kolem Andorry nastoupali pět tisíc výškových metrů? Manažer Movistaru Eusebio Unzué tehdy prohlásil, že šlo o "nejtěžší etapu v historii Grand Tours".

A to Unzué za svých zhruba třicet let v profesionální cyklistice hezkých pár etap viděl. Letos se španělský stratég, který se podílel už na úspěších Pedra Delgada a Miguela Induraina, vrací na Vueltu znovu. Právě na jeho tým bude tradičně kladen velký tlak domácích fanoušků. Budou chtít vidět jeho letos do modra vyvedené dresy vepředu.

Movistar má po nepovedené Tour co dokazovat. Nairo Quintana sice nadále patří mezi úplnou špičku, od jeho vítězství na Vueltě už ale uplynuly dva roky a žádný další velký úspěch (s výjimkou loňského Tirrena-Adriatica) nepřišel. Mnoho jezdců by si možná dalo utrhnout ruku za jeho druhé místo na Giru, cyklistovi Quintanova formátu to ale nemůže stačit.

Osmadvacetiletý Kolumbijec byl na Tour tou hlavní částí trojlístku španělské stáje. Útočil, ale ani jedna vyhraná etapa nemohla zamaskovat celkový neúspěch a až desátou příčku v pořadí. Na Vueltě i přesto bude hlavním favoritem. Pomůže mu silný tým, v němž kromě Alejandra Valverdeho figuruje i čtvrtý muž letošního Gira, Ekvádorec Richard Carapaz.

Žralok plave do Innsbrucku

Proč právě Quintanovi nejvíce věřit? Jednoduše řečeno proto, že ostatní prověřená jména buď do Španělska přijíždí s nejistou formou, anebo se více soustředí na zářijové mistrovství světa v Innsbrucku. To platí především pro Richieho Porta, který druhým rokem v řadě opustil Tour v sanitce, a Vincenza Nibaliho.

Porte je zvláštním typem závodníka. Sledovat jej na třítýdenních akcích je jako mít před sebou blázna, který se hlavou pokouší prorazit zeď: kdy už Australanovi konečně dojde, že jeho doménou jsou týdenní závody a že na těch delších dříve či později přijde jeho kolaps? O Porteovi se vždy mluví, na Grand Tour byl ale ze dvanácti pokusů jen dvakrát v top 10.

Tentokrát půjde o jeho rozlučku s týmem BMC, který po sezoně opustí a zamíří do Treku-Segafredo. Americká stáj vysílá silnou sestavu s Dylanem Teunsem, Brentem Bookwalterem a Rohanem Dennisem. Právě posledně jmenovaný může sehrát v závodě velkou roli. Pokud naplní předpoklady a vyhraje prolog, bude BMC hájit rudý dres a udávat Vueltě tempo.

Jestliže Porte vstoupí do závodu s nejasnou formou, v případě Vincenza Nibaliho jsou diváci o něco moudřejší. "Žralok z Messiny" před startem na každou stranu hlásí, že o celkové pořadí mu nejde – po nešťastném pádu na Alpe d’Huez, kdy odnesl kontakt s fanouškem zlomeným obratlem, ještě zdaleka není ve formě, kterou by si představoval.

"Pro mě by bylo skvělé, kdybych dokázal vyhrát etapy v posledním týdnu. Přemýšlet o celkovém vítězství není možné, když mám za sebou tak málo tréninku," říká s tím, že jeho cílem bude světový šampionát v Innsbrucku. Nibali už mnohokrát dokázal všechny zaskočit, nyní to ale skutečně vypadá, že hlavní kartou stáje Bahrajn-Merida je Jon Izagirre.

Ital tak sice poveze na dresu číslo 1, o vítězství ale usilovat nebude. To neplatí o posledním z bývalých vítězů Vuelty, Nibaliho krajanovi Fabiu Aruovi. Nyní osmadvacetiletý cyklista byl před lety nejžádanějším zbožím: dvakrát se vyhříval na pódiu Gira a v roce 2015 dokonce dokázal vyhrát i Vueltu, když v dramatickém souboji nakonec porazil Toma Dumoulina.

Avšak zatímco jeho nizozemský soupeř působí, že je s každým rokem silnější, Aru jako by nabral jinou trajektorii. Zdravotní problémy, poklesy formy nebo nemoci během závodů jej sráží dolů. Žádný další velký výsledek nepřišel a třeba na letošním Giru byl Aru až politováníhodnou figurou. Nakonec ani nedojel.

Nezbývá než se ptát: byly sezony 2014 a 2015 jen falešným příslibem? Má Aru skutečně takovou smůlu, anebo jsou jeho výsledky z posledních let adekvátním odrazem jeho schopností? Na start Vuelty přijíždí závodník, nad jehož hlavou se vznáší mnoho otazníků. Po jeho boku bude Dan Martin, který ovšem závod jede nikoliv na pořadí, nýbrž na etapy.

Akce Yates a Yates

A pak tu jsou ostatní. Na Vueltu se chystá Simon Yates, který si získal mnohé fanoušky svými výkony na Giru. Yates útočil, vyhrával etapy nebo, tak jako na Monte Zoncolan, odvážně stíhal. Až kolaps hluboko ve třetím týdnu zhatil jeho šance. Zatímco Chris Froome na Colle delle Finestre oslnil, Yates se propadal zpět a zpět a zpět. Nastal totální kolaps.

Až příští roky ukážou, zda šlo o náhlou slabost, nebo o symptom hlubších problémů. Simon Yates, který je mimochodem i někdejší mistr světa z dráhové bodovačky, povede na Vueltě silný tým Mitchelton-Scott. Silný z jednoho prostého důvodu: v sestavě totiž nechybí ani jeho dvojče Adam. Oba Yatesové budou ve Španělsku poprvé společně válčit na nejvyšší scéně.

Kdo by mohl zapomenout také na cyklistického Supermana. Miguel Ángel López k této přezdívce přišel, když se pustil do křížku se zloději kol a v potyčce utrpěl ránu nožem na noze. Supermanem je ovšem i v závodech. Ne nadarmo je vítězem závodu Kolem Švýcarska nebo třetím mužem pořadí letošního Gira. Navíc před rokem na Vueltě vyhrál dvě etapy.

Ve stáji Astana věří, že letos by to mohlo být ještě o stupínek lepší. López vyšel skvěle z testu na závodu Kolem Burgosu, kde se před něj dostal jen krajan Ivan Sosa. A navíc může, jak je u Astany zvykem, znovu počítat s výbornou podporou. Omar Fraile, Pello Bilbao a v neposlední řadě i Jan Hirt – to jsou všechno skvostní jezdci. S Lópezem nutno počítat.

Neznámou je forma Wilka Keldermana, který naposledy závodil na přelomu června a července. O něco jasnější je situace Thibauta Pinota, jak ale Francouzův organismus zvládne nápor tří týdnů poté, co tak vážně zkolaboval na Giru? A jak se předvedou Ilnur Zakarin, Rigoberto Urán a Bauke Mollema?

Tajenku doplní závodníci Teamu Sky, který může vyhrát i třetí letošní Grand Tour. Chris Froome i Geraint Thomas ale zůstávají doma, lídrem britské stáje bude domácí David De La Cruz. A to, při vší úctě, není jezdec kvalit úplné světové špičky. Zajímavé bude sledovat výkony debutujícího Tao Geoghegana Harta, který zazářil na Critériu du Dauphiné.