BLOG: Vingegaard ukázal na Tour nejen sportovní kvality. Bude zaslouženým vítězem

Jedna z otázek, které padaly před začátkem letošní Tour de France, je zřejmě již téměř definitivně zodpovězena. Tadej Pogačar nedoplní v klubu trojnásobných vítězů Philippa Thyse, Louisona Bobeta a Grega LeMonda - jeho "účet" zůstane minimálně jeden další rok na hodnotě dvou vyhraných Tour de France.

Není tomu z nedostatku snahy. Pogačar útočil, a to opakovaně. Snažil se v úvodních fázích závodu, třeba už v páté etapě po kostkách. Vyhrál dvě etapy v řadě včetně finiše na Planině krásných dívek. A když jej v jedenáctý den závodu "popravil" na Col du Granon jeho dánský vyzyvatel Jonas Vingegaard, také nesložil zbraně. Bojoval.

V Pyrenejích jsme viděli řadu Pogačarových nástupů - jen na Col de Spandelles v poslední horské etapě jich bylo nejméně pět. Jenže Vingegaard byl hned brzy za jeho zadním kolem. Někteří mluví o tom, že Pogačar nebyl na Tour v takové formě a lesku jako před rokem. Co když to je tak, že se jen na jeho úroveň (a o trochu výše) dostal Vingegaard?

Dánský cyklista vyhrál etapu na Hautacam: etapu, v níž potřeboval odrazit Pogačarovy nástupy. Nakonec to dopadlo opačně. Vingegaard za pomoci Wouta van Aerta, který jediný z pelotonu má nárok na titul "MVP" celého ročníku, slovinského obhájce nechal za sebou. Ne o tři minuty jako na Granonu, ale i minutový náskok mluví za vše.

Pokud se nestane nic mimořádného typu pádu nebo nemoci, takhle Tour bude mít dánského vítěze. Teprve druhého v historii. Nutno přitom říci, že Bjarne Riis se po konci kariéry přiznal, že jeho triumf v roce 1996 měl zásadní farmaceutické pozadí. Ostatně jako všechny triumfy v druhé polovině 90. a první polovině nultých let.

Výdrž, bratrství, čestnost

Vingegaard je zvláštním vítězem: neřekli byste, že zvládne tlak očekávání, že se nesloží pod množstvím tiskových konferencí a různých povinností. Působí jako tichý introvert, ovšem se železnou mentální silou. Měl jsem obavy, jestli se pod tlakem nesloží, on ukázal pravý opak. Neudělal jediný krok vedle a vždy byl tam, kde měl být.

A ukázal i vznešenost. Cyklistika může vzbuzovat v lidech různé kvality. Mezi ty, kterých si cením nejvíce, patří výdrž, bratrství a čestnost. Právě ty Vingegaard předvedl - a nejjasněji ve sjezdu z již jednou zmíněného vrcholu Spandelles. Když za ním Pogačar spadl - a bylo to jen a jen jeho vlastní vinou -, na svého soupeře o pár set metrů později počkal.

Oba si potřásli rukou. Vingegaard to nemusel udělat, nikdo by se na něho nemohl zlobit. Ovšem ukázal, že mu nejde jen o vítězství a že hodnoty v silniční cyklistice stále existují. Když Pogačar po etapě prohlásil, že "vyhrál ten nejlepší", možná nemluvil jen o sportovních kvalitách svého soupeře.

Pokud Vingegaard skutečně v Paříži zvítězí, má Tour de France dalšího zaslouženého vítěze a držitele slavného žlutého dresu.