Křupan, intelektuál a zápecník. Ukončí někdo z nich francouzské čekání?
Paříž – Francie každoročně pořádá největší cyklistický závod světa, na velký úspěch tu ale čeká už přes třicet let. Dokáže některá z domácích nadějí napodobit triumf Bernarda Hinaulta z roku 1985 a konečně splnit sen domácích fanoušků? Ambiciózní trojice Thibaut Pinot, Romain Bardet a Warren Barguil má své šance na celkové pořadí, přičemž další závodníci mohou na domácí půdě bojovat o vítězství v etapách.
Světová cyklistika má jen několik tradičních velmocí. V Belgii se nikdy nepřestane vzpomínat na Eddyho Merckxe, italská DNA má v sobě navždy vyryta jména Gino Bartali a Fausto Coppi, Španělé zase mají své legendy Miguela Induraina a Alberta Contadora. Pak je tu Francie; země, kde se na sklonku předminulého století začala rodit cyklistika ne snad taková, jakou ji dnes známe, ale minimálně sem můžeme vystopovat prvopočátky současného cyklistického sportu.
Jestliže se o Itálii říká, že fotbal v popularitě cyklistiku sice předběhl, ale nikdy se nestane národním sportem, tak o Francii si můžeme myslet něco obdobného. Fanoušci v aktuálních dnech sledují osudy svých zástupců na domácím Euru, se začátkem července však spousta z nich vyrazí k silnicím – nebo alespoň přepne televizní program –, aby sledovala Tour de France.
Třebaže to však nikdo nahlas nepřizná, francouzské cyklistice už léta cosi důležitého chybí. Země Jacquese Anquetila, Bernarda Hinaulta či Laurenta Fignona (a mnoha dalších závodnických legend) čeká už tři desítky let na celkové vítězství v domácím závodě. Poslední triumf získal pro své fanoušky v roce 1985 Hinault – od té doby se na další úspěch čeká. Má Francie ale vůbec závodníky, ktěří by s tím mohli něco udělat? Nebo lépe – jaký je vlastně stav francouzské cyklistiky?
Začněme od jmen, u nichž existuje alespoň možnost toho, aby ohrozila největší favority závodu Chrise Frooma a Naira Quintanu. Ve Francii se v posledních letech vyprofilovala trojice závodníků, od nichž se očekává, že ukončí dlouhé čekání na triumf. Média jim dokonce vytvořila určité charakterové zkratky, aby se s nimi fanoušci mohli lépe orientovat.
Francouzské naděje se upínají ke trojici závodníků
Thibautu Pinotovi je tak přezdíváno "křupan" či "venkovan" kvůli jeho původu. Přitom před čtyřmi lety šlo spíš o kometu francouzské cyklistiky, když v dodnes ikonickém dojezdu etapy TdF zvítězil za frenetického povzbuzování šéfa své stáje FDJ Marca Madiota. Pinot, který je trenérsky veden svým bratrem Julienem, se postupně stal patrně největší francouzskou zbraní - v roce 2014 dokonce pronikl i na celkové pódium Tour, když obsadil třetí místo za Vincenzem Nibalim a o generaci starším krajanem Jeanem-Christophem Péraudem.
Pinot je nyní o dva roky starší, navíc poučen loňským zpackaným ročníkem, který si prohrál už na samém začátku díky nepozornostem a technickým karambolům. Vyzbrojen druhým místem ze závodu Kolem Romandie, několik týdnů starým etapovým triumfem na Critériu du Dauphiné a jen několik dnů po šokujícím triumfu v časovce na národním šampionátu, vstupuje nyní do své další, už páté, Tour de France. Očekávání domácího publika jsou vysoká, nezaujatí pozorovatelé jsou už skeptičtější. V obrovské konkurenci je realistické očekávat umístění na kraji elitní pětice.
Romain Bardet je "intelektuál" v návaznosti na své studium na vysoké škole a profiluje se jako největší Pinotův rival. Závodník stáje Ag2r vyniká svou elegancí na kole, a ovšem také svými akrobatickými výkony ve sjezdech – vzpomeňme na loňský ročník Tour, kdy si v sedmdesátikilometrové rychlosti opravoval svůj speciál.
Bardet je čerstvě druhý muž Critéria du Dauphiné a jako takový plný optimismu. Jeho interní duel s Pinotem se vždy vyklání tu na jednu, tu na druhou stranu. Oba jsou ale už ve věku (pětadvacetiletý Bardet je o rok mladší), kdy by měli naplno vyjevit svůj potenciál závodníků na celkové pořadí. "Na moderní cyklistice nesnáším tu pasivitu a defenzivní taktiku," říkal Bardet před několika týdny. Uvidíme, jak se to projeví na Tour de France.
Posledním kamínkem do této trojice je Warren Barguil, který jako jediný nejezdí za francouzský tým, nýbrž za německou za stáj Giant-Alpecin. Média mu přitom přezdívají "zápecník", který se drží svého rodného Bretonska a ze všeho nejraději si jde doma zabruslit se svou dlouholetou láskou ještě ze školních lavic. Barguilovi je čtyřiadvacet a za sebou má jen jednu Tour, v níž zanechal patrně největší dojem, když zapomněl včas začít brzdit a poslal do strže Gerainta Thomase.
Očekává se od něho méně než od známé dvojky, i tak by ale neměl zapadnout a pokusit se o místo v první desítce pořadí. Opravňuje ho k tomu především silný dojem, který zanechal na nedávné Tour de Suisse. Silné výkony v kopcích navíc dokázal potvrdit i v na své poměry relativně rychlé časovce.
Šance na etapu mají sprinteři i rychlíci v kopcích
Francouzi by dali vše za velký triumf, i etapová vítězství se ale počítají. Právě zde přitom zdá se tkví největší domácí naděje – na triumf například Tonyho Gallopina v některé z etap jsou jistě nižší kurzy než na to, že si Pinot v Paříži oblékne žlutou. Gallopin ale není sám. Ve Francii zdá se kromě silné vrchařské generace vyrostli i podobně staří jezdci, kteří útočí v typech závodů s explozivním stoupáním s vysokými procenty.
Můžeme sem počítat Juliana Alaphilippa (loni druhého muže klasiky Lutych-Bastogne-Lutych), který na Tour pojede poprvé. V závodě se naopak znovu představí Alexis Vuillermoz, který loni nejrychleji vyjel "stojku" na Mur de Bretagne. Uvidíme rovněž, jak si povede při své premiéře Vuillermozův týmový kolega a specialista na úniky Alexis Gougeard. Ze střední generace se nedá zapomenout ani na Pierra Rollanda, který v posledních letech poněkud zapadnul, ale se kterým se stále musí počítat.
Silná je situace ve sprintech, v nichž Francie rovněž má svá želízka v ohni. Jedná se hlavně o Nacera Bouhanniho, který v druhodivizním Cofidisu prohání rivaly. Nejhlavnější z nich je Arnaud Démare, který před lety jezdil s Bouhannim v FDJ – šéf stáje Madiot se posléze rozhodl ponechat pouze Démara a způsobil malou roztržku mezi oběma závodníky. Démare nemá nejvyšší rychlost ve finiši, ale vždy patří do finálního mixu. Totéž platí o Bryanu Coquardovi, maličkém sprinterovi z týmu Direct Energie.
Francie vstupuje do Tour de France s velkou variabilitou závodníků – má své šance na celkové pořadí, kopcovité i sprinterské etapy. Pinot a spol. možná domácí kletbu letos ještě nezlomí, i tak by to však měl být pro domácí plodný rok s několika etapovými triumfy.
