Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Německo - Španělsko

Reklama na Francii. Tour pohledem daleko přes peloton

Watty, watty, watty. Krůpěje potu stékající na rozpálený asfalt, zarputilé výrazy směřující kamsi před sebe, trajektorie šlapek neúnavně opisují malé obloučky… A pak pohled z vrtulníku. Had vinoucí se tu levandulovou záplavou, jindy zase bezbřehou žlutou nebo zelenou. A kolem fanoušci v džínách, v puntících nebo třeba polonazí. Ještě dál kláštery, kříže na vrcholcích hor, půvabné zámky. Zatímco peloton brázdí Francii křížem krážem od Brestu až po Paříž, paměť míst ožívá a Francie rozkvétá.

Peloton šplhá na Mur de Bretagne
zdroj: ČTK/ZUMA

Kodaň dostane příležitost někdy jindy. Pandemie za to může, není zbytí, vyráží se z Brestu. Oceán, vítr, vůně neznáma. Před více než sto lety sem američtí vojáci směřující na bojiště velké války přivezli s sebou do Evropy s obavami i odhodláním také jazz. Teď jde naštěstí o čirý sport a odhodlání začne bobtnat či mizet podle toho, jaká bude forma nebo jaké zrovna přispěchá štěstí. Cesta do známé Paříže vstříc neznámým výsledkům může začít.

Na prvním kilometru možná zavane odér sladkých jahod z Plougastel Daoulas. Na dvou lambdách zavěšený most Térénez, to zase bude něco pro objektiv kamer o pár kilometrů dál. A záhy Locronan, město, kde se zasekl čas před pěti staletími. Ale kdepak, život tu pulsuje, o tom vědí své oblaka nádherných hortenzií. Jako velká upoutávka na krásy Bretaně. Vzápětí Quimper, město nejkrásnější na malované fajáns. Když se sprinteři poperou o první prémii, tiše je budou sledovat pískovcové menhiry nedaleko Brasparts. Cyklisty přivítá Landerneau i se svým prazvláštně obestavěným rohanským mostem. Bude-li sychravo, drobná reminiscence na jedno sídlo nedaleko Turnova bude o to silnější.

Slída, živec a křemen. Tři minerály, které prorůžověly útesy u Perros Guirec. Další kamenní svědci tuhého cyklistického boje. Druhá etapa představuje rázovitý bretaňský sever. Obrázky z Tour de France letí do celého světa superrychle. Příznačné, že krátce po startu závodníci minou telekomunikační městečko v Pleumeur Bodou, kterému dominuje obří radarová kopule o průměru 64 metrů a výšce 50 metrů, místo, které umožnilo v roce 1962 první transatlantický satelitní přenos.

Majáky větší či menší, jachtařské přístavy střídají rybářské. Trasa se vine krajinou mořských lahůdek. V Saint Quay Portrieux se slaví každé tři roky dokonce festival hřebenatek. Opravdový cyklistický festival ovšem čeká peloton, až bude na konci etapy – opakovaně – šplhat do "zdi".

Lorient, místo, kde dodnes ční betonový úkaz, monstrózní ponorkové přístaviště, které odolalo všem mohutným bombardováním. Tady startuje třetí etapa, první ryze sprinterská. Oproti drsnějšímu bretaňskému severu změna.

Jižní klikaté pobřeží vládne mírnějším klimatem. A vedle romantických vesniček tu vyrůstá další pěkná řádka megalitických staveb, králem všeho budiž dlouhé menhirové řady v Carnacu. A opět Rohané a jejich hrad hradů Josselin, i tudy se projedou zavilí jezdci. Až do samého srdce Bretaně, do Pontivy, které si pragmaticky zamiloval Napoleon a rozhodl se tu postavit novou bretaňskou metropoli Napoleonville. Ale sláva občas rychle pomíjí, to znají i sportovci.

Tour spěchá dál. Ale stále ne a ne z Bretaně. Z Redonu do Fougeres by to měla být další sprinterská laskomina bez jediného kopečku a jen 150 kilometrů. O prémii se strhne vřava v až mírně kýčovitých scenériích goticko-renesančně-neogotického městečka Vitré. Cíl pak stráží jedna z nejmasivnějších středověkých pevností Evropy. Brána do Bretaně vyprovodí cyklistický cirkus ze slavného regionu o kus dál na východ.

Pátá etapa bude pro poslední léta Tour trochu netradiční. Individuální výzva už v prvním týdnu. Rovinatá ani ne třicetikilometrová časovka kolem města Laval. Start hostí Changé a je dost dobře možné, že na konci boje proti chronometru nastane velká změna. Nebuďme naivní, v rodišti Henriho Rousseaua se na sklonku dne může stát cokoli.

Leonardo, Spielberg a cyklističtí mistři

Z Tours do Chateauroux to bude opět zápolení na rovině krajem romantických zámků na Loiře. Cyklisté nepojedou daleko od Amboise, které zažilo velké roky za jednoho z nejvýznamnějších francouzských panovníků Františka I. Na nedalekém Clos Lucé zemřel před 502 roky Leonardo da Vinci, kterého sem vladař pozval, aby zvelebil jeho panství. Za 4000 dukátů od něj koupil Monu Lisu a nechal ho ve svých komnatách, aby tvořil dle uvážení.

To boj o etapový vavřín bude patrně pevně svázán taktikou týmů. První týden ovšem bývá poznamenán velkou nervozitou a ani o úniky nebývá nouze. Pojede se i přes Montrichard, známé to město z filmu Chyť mě, když to dokážeš. Rovněž navýsost nervózní hlavní hrdina Frank William Abagnale junior, kterého ztvárnil Leonardo Di Caprio, tu nachází poslední útočiště před policií. Na rozdíl od účastníků Tour de France tu filmový štáb Stevena Spielberga nikdy nebyl.

Cyklisté se tu ovšem jen mihnou, aby brzy sprintovali do cíle v Chateauroux, dalším místě s význačnou americkou stopou. V padesátých a šedesátých letech tu Francouzi žili americký sen, za všechno mohlo letiště s jednou z největších amerických posádek v Evropě.

Dvacet let účastníci Tour nezažili v jedné etapě takovou porci kilometrů (249,1), jakou budou muset absolvovat mezi Vierzonem a Le Creusot. Z jednoho průmyslového sídla do druhého. Málokteré město má v erbu obří buchar. Tento symbol zdobí znamení cílové destinace, neboť Le Creusot je domovem světoznámé strojírenské firmy Schneider et Cie.

Finiš v hájemství francouzských biatlonistů

Bušit do pedálů hlava nehlava, cyklisté si ani po takové etapě nemohou dát oddych. Po kopečcích se briskně blíží hory. Letmo kolem pohoří Jura a už vykukují Alpy. Už jen projet La Roche sur Foron, prvním evropským městem s veřejným elektrickým osvětlením, a vydat se vstříc Mont Saxonnex, jednomu z mnoha lyžařských středisek na Tour. Pro biatlonové fanoušky mnohem známějším je ovšem cílový areál v Le Grand Bornand. I bez sněhu a střelby to tu dokáže žít obdivuhodnými výkony.

Čas běží, v Cluses hodinkový průmysl přebily nové technologie, báječní muži na supermoderních kolech musejí absolvovat před volným dnem ještě jednu velmi těžkou zkoušku. Zatímco pojedou, pokud počasí dovolí, vstříc ledovcové krajině do Tignes, fanoušci si mohou zavdávat sýrových lahůdek, ať už třeba jemně ořechového beaufortu, či jedinečného mramorového persillé, který si oblíbil už Karel Veliký.

Den zaslouženého odpočinku v Tignes a znovu do pedálů. Albertville tentokrát nebude branou do Alp, jezdci míří na jihozápad, pryč od závratných výšek. Starobylý hrad Miolans na dohled. Až do revoluce tu bylo vězení a mezi stísněnými zdmi žil i Marquis de Sade. Cyklisté už budou mít v nohou 180 kilometrů, když budou míjet nenápadné městečko Beaumont les Valence. Tady prožil dětství velký "jeskynní muž" Sebastien Chabal. Chiropraxi, třebaže trochu jiného druhu, než poskytoval slavný francouzský ragbista, snad nebude po vypjatém finiši v oblíbené destinaci Tour Valence nikdo potřebovat.

Ve středu 7. července čeká nejslavnější etapový závod jeden z očekávaných vrcholů. Dvakrát z různých stran musí peloton překonat ikonickou Mont Ventoux. Startuje se v Sorgues, klidném městečku, kde se roku 1912 oddávali Pablo Picasso a Georges Braque kromě uměleckých choutek vášnivě též vaření. Na "ajo blanco" ale tentokráte nezbude čas. Po Alpách a před Pyrenejemi další velké stoupání, a to hned dvakrát.

Jeden ze symbolů Tour de France Mont Ventoux
zdroj: ČTK/PA

Ale ještě předtím těžko okem nezavadit kupříkladu o jedno z nejpůvabnějších provensálských sídel Gordes, které se pne okolo kopce, a průhledy z křivolakých ulic nabízejí neskonale uklidňující pohledy do nezřídkakdy rozkvetlé krajiny jižní Francie. Klid před bouří, možná i skutečnou mistralovou, jaksepatří.

V tuto chvíli už bude jasnější, koho kde tlačí boty. Legendárního obra Gargantuu nedaleko Pierrelatte. Cyklisté tudy projedou záhy po startu další etapy. Velký muž z boty odhodil "kousek kamene" a v krajině zůstal ležet jako obrovitá skála. Naštěstí přes něj cesta nevede, a tak se všichni stočí k jihu a namíří si to krajinou průrev, jeskyní a křivolakých skalních útvarů až ke krásné římské aréně v Nimes.

Jeden den cíl, druhý start. Nimes má Tour rádo a Tour má ráda Nimes. A pohádkové Carcassonne nezůstává pozadu. Jakmile se cesta k opevněnému městu začne stáčet languedockými pláněmi, začíná vanout přídech starých křivd. A teď nejde o ty cyklistické. Vesnička Minerve může vyprávět. Byly to doby bojů o základ křesťanské věrouky a kataři byli trnem oku římské kurie. Padly Béziers i Carcassonne, držely se jen některé pevnosti. Minerve odolávalo dlouho, ale řeky vyschly. Nezbývalo než se vzdát. Vzdát se své víry, nebo života. Na 140 obyvatel dodnes překrásného místa skončilo na hranici.

Před více než dvaceti lety bylo takovým pěkným zvykem, že kapitán francouzské fotbalové reprezentace políbil na lysou hlavu brankáře Fabiena Bartheze. Tenhle nepřehlédnutelný rťutovitý gólman se narodil ve městě Lavelanet, kterým se proženou muži na rychlých bicyklech v rámci už čtrnácté kopcovité etapy. Finišovat se bude v Quillan, malém třítisícovém městečku, které vstoupilo do francouzské sportovní historie triumfem v domácí ragbyové soutěži v roce 1929.

Tour de France v pohádkovém Carcassonne
zdroj: ČTK/AP

Je podivuhodné, kolik slavných umělců se v Céretu minimálně na nějaký čas na svých toulkách usadilo. Vedle Picassa nebo Braquea to byl třebal i Marc Chagall, Guillaume Appollinaire nebo Tristan Tzara. Snad příhodné umístění na hranicích Francie a Španělska, už v regionu historického Katalánska, na dohled od moře a ve stínu Pyrenejí vytvářelo tu správnou inspiraci. Ale zpět do světa sportu, jedním ze slavných rodáků není nikdo jiný než Martin Fourcade, jeden z největších biatlonistů všech dob.

Andorrská panoramata klid nepřinesou

A tady vůbec poprvé startuje etapa Tour de France, a to etapa, která může hodně promluvit do celkového pořadí, neboť na cestě do hlavního města Andorry čeká na cyklisty hned trojice stoupání první kategorie, včetně vůbec nejvyššího průsmyku v Pyrenejích Port d'Envalira v nadmořské výšce bezmála dva a půl tisíce metrů nad mořem. O nádherné románské kostelíky posazené do klidné andorrské krajiny asi v těch chvílích závodníci pohledem nezavadí.

Z Pas de la Case to mohou na startu šestnácté etapy vzít cyklisté rovnou šusem. V lázních Ax les Thermes u 80 pramenů by se to odpočívalo, ale na to ještě nebude týden čas. Mansardové střechy Paříže, pojmenované podle architekta Francoise Mansarta, který byl v Ax jako doma, jsou ještě tuze daleko. Col de Port, klasické to pyrenejské stoupání už od dob Octava Lapize, bude spíš tím jednodušším v této etapě. Jezdci prosviští také kolem bílošedého památníku na Col du Portet d'Aspet, který připomíná tragickou událost z roku 1995, kdy zde ve sjezdu zahynul olympijský vítěz Fabio Casartelli.

Kdo tedy povede a kdo se stane pronásledovatelem? Muž ve žlutém patrně hodně zkusí v další etapě z Muret až do cíle v Saint Lary Soulan Col du Portet. Sladké jak cukrové fialky, místní pochoutka, to nebude. Naopak cesta solným potem přes další pyrenejské horské mohykány kolem opuštěných mlýnů nebo míst, která naopak žijí bouřlivým sportovním životem, tedy především v zimě.

Co by to bylo za Tour, kdyby se peloton nezastavil v Pau. Tentokráte z něj startuje etapa etap. Přes Toutmalet až na Luz Ardiden. Sice jen 130 kilometrů, ale vydatných. V Lurdech jsou na velký zájem zvyklí. Ale cyklistika za to nemůže. S pěti miliony poutníků ročně je to jedno z nejnavštěvovanějších míst světového křesťanstva. V jeskyni nedaleko trasy, kudy se proženou cyklisté, spatřila Bernadette Soubirousová Pannu Marii. Před rozhodujícími okamžiky Tour drobný čas na usebrání se.

Tour de France protne i Lurdy
zdroj: ČTK/ZUMA

Kdo vytrval, toho čekají zasloužené roviny. I když dvousetkilometrový nášup nemusí být zrovna odpočinkový. Vyráží se z Mourenx, sídla, které vzniklo na zelené louce v roce 1958 díky velkému nalezišti plynu. Projekt, který neměl do té doby ve Francii obdoby. Město pro 12 tisíc obyvatel během pár let. Nejen urbanistický, ale také sociologický experiment. Jezdci uhánějí na sever až do Libourne, přístavu na řece Dordogne, odkud vyplulo nespočet lodí do Británie s lahodnými víny kraje Bordeaux. A pokud by člověk dohlédl od ústí až k moři, možná by měl štěstí a zahlédl na surfu třeba i herečku Marion Cotillardovou.

Jestli ještě nebude jasno, o vítězi se rozhodne teď. Den před velkým finále je na programu třicetikilometrová rovinatá časovka z Libourne do Saint Émilion. Tradiční šampaňské poteče na trase Tour až den poté, tady by mohlo proudit všude vůkol nešumivé víno. Vinice, kam se podíváte.

A kde se bude slavit? Zase v Paříži, jak jinak. Nebo už po cestě z Chatou, odkud peloton do festivalové projížďky z rozklepaným finišem na kostkách vyrazí. Když v roce 1837 postavili železnici z nádraží Saint Lazare směrem na severozápad do Le Pecq, bylo jasno, kam uniknout z ruchu velkoměsta. A impresionističtí bonvivánové věděli, kde hledat inspiraci. Ale cyklisté už pochytali inspirace ažaž, čeká se už jen na to, který ze sprinterů bude mít na Elysejských polích nejvíce sil. A na čí počest přeletí francouzští stíhači, aby vzduchem rozfučeli trikoloru.

Zdroj
ČT sport, letour.fr

Hlavní zprávy