První vrchol sezony. Pět favoritů, kteří v horách zatřesou pořadím

Nairo Quintana (24, Kolumbie, Movistar)

*****

Nejlepší výsledek: Tour de France (2., 2013)
Nejlepší výsledek na Giro d'Italia: –
Nejlepší letošní výsledek: Tirreno-Adriatico (2.)

Musíme se podívat o sedmnáct let zpátky, do roku 1997, abychom našli stejně mladého jezdce, který podobně jako nyní Quintana vstupoval do podniku Grand Tour z pozice favorita: Jan Ullrich tehdy na Tour de France porazil Richarda Virenquea, Marca Pantaniho i svého stájového kolegu Bjarneho Riise a komfortně si dojel pro své první (a poslední) vítězství na Tour. Nairo Quintana je bezpochyby jiným typem jezdce, než jakým byl Ullrich. Jeho síla tkví v úchvatně lehkém stoupání, Kolumbijec jako by se nad silnicí vznášel a možná žádný jezdec od dob Pantaniho nestoupal s takovou grácií.

Širší publikum si jeho schopností poprvé pravděpodobně všimlo na loňské Tour. Nutno říci, že Quintana byl stěží přehlédnutelný: do závodu sice vstupoval jako dvojka týmu Movistar za Alejandrem Valverdem, avšak když si ten prošel pekelným dnem na větrných cestách do Saint-Armand-Montrond, kapitánství přešlo na třiadvacetiletého Quintanu. Jak ten s ním naložil, je známé: druhé místo v celkové klasifikaci, bílý (pro nejlepšího jezdce do 25 let) i puntíkatý (pro nejlepšího vrchaře) dres patřily všechny debutantovi na Staré dámě. Podle některých pak byl Quintana v závěrečném třetím týdnu závodu dokonce silnější než Chris Froome, čehož může být dokladem dvacátá etapa Annecy-Le Semnoz, kde jemu a Joaquimu Rodríguezovi nastoupil v závěrečném stoupání a dojel si pro etapové vítězství.

Z rozhodnutí týmu Movistar letos Quintana dává přednost Giru před návratem na Tour: preference jeho a také hlavního sponzora stáje společnosti Telefónica byly opačné, vedení Movistaru však raději Quintanu "schovalo" před enormním tlakem do přeci jen trochu klidnějšího italského prostředí. Zde se, pod ne tak mikroskopicky vševědoucím záběrem médií jako v červenci ve Francii, bude moci soustředit lépe na svou roli lídra týmu. Druhým faktorem také bylo rozhodnutí dát na Tour poslední velkou šanci Valverdemu.

Quintana je hlavním favoritem závodu, to je bez větších diskuzí. Existuje však také několik otazníků: 1. Jak rozsáhlá je jeho zkušenost s velkými etapovými závody? 2. Jak si stojí jeho letošní forma? Odpověď na první otázku je rozporná. Quintana kromě Tour odjel jen Vueltu v roce 2012 (skončil 36.), na druhou stranu se v loňském roce zúčastnil několika "druhořadých" etapáků a vedl si slušně – sedmý v Kolem Andalucie, čtvrtý v Kolem Katalánska a vítězství v závodě Kolem Baskicka, to jsou dobré výsledky.

S prvním bodem souvisí ten druhý. Quintana do Gira (stejně jako tomu bylo loni s Tour) vstupuje přímo ze své osamělé přípravy v Kolumbii a poslední závod odjel na konci března. Nikdo tak nemůže s určitostí nic tvrdit o jeho formě zkrátka proto, že není na čem ji měřit a odhadovat. Na Tour de France to Quintanovi vyšlo nad očekávání, avšak že to s Girem vyjde stejně, to lze jen hádat. Do karet však jedničce Movistaru jednoznačně hraje vrchařské ladění letošního Gira s devíti koncovými vrcholy, obvyklá slabina rtuťovitých horských rychlíků v časovkách navíc pro Quintanu neplatí: jezdí je brilantně a v té druhé kopcovité bude dokonce jedním z favoritů. Vše sečteno, Quintana v Belfastu vyjede v úvodní týmové časovce z rampy jako hlavní favorit, který je obklopen loajálním a výkonným týmem. S vědomím určitého klišé si však vzpomeňme na belfastské dělníky z doků, kteří si o Titanicu před stoletím také mysleli, že ho nic nemůže ohrozit. Že je nepotopitelný.

Joaquim Rodríguez (34, Španělsko, Kaťuša)

****

Nejlepší výsledek: Giro (2., 2012), Tour de France (3., 2013), Vuelta (3., 2010, 2012)
Nejlepší výsledek na Giro d'Italia: 2. (2012)
Nejlepší letošní výsledek: Kolem Katalánska (1.)

Devětkrát se Joaquim Rodríguez dostal v závodě Grand Tour mezi nejlepších deset, ani jednou nevyhrál. V takřka 35 letech (narozeniny mu spadají na první volný den po irských etapách) dychtí španělský vrchař po prvním skutečně velkém vítězství. Před dvěma lety ho o něj na Giru v závěru obral Ryder Hesjedal a ve stejný rok na podzim zase Alberto Contador v přejezdové etapě Vuelty zaútočil v momentě, kdy to Rodríguez neočekával. Přišel konečně čas Il Purita?

Mluví proti tomu několik faktorů. Zaprvé je Rodríguez mizerný časovkář, a přestože se v této svého druhu disciplíně v průběhu let vpravdě zlepšil, stále bude spíše ztrácet než získávat. Pravdou však je, že mu časovky na Giru, kde rovina nikdy není rovinou, budou svědčit lépe než třeba ty dlouhé na Tour. Rodríguezovi však nemusí paradoxně vyhovovat ani masivní několikakilometrové výstupy typu Zoncolan nebo Montecampione. Španělský cyklista totiž vždy exceloval na brutálních krátkých rampách, kde měl díky své (ne)výšce a rapidnímu zrychlení navrch. To se může na Giru ukázat problematickým a výhodu mohou mít spíše stabilnější vrchaři typu, ano, Quintana.

Rodríguez letos v únoru startoval v Dubaji a Ománu, načež se objevil v závodě Kolem Katalánska: ten byl zatím letos tím vůbec nejkvalitněji obsazeným etapákem. A Španěl exceloval. Při pohledu na celkové pořadí musíme Rodrígueze jen obdivovat: za ním jsou seřazeni Contador, Van Garderen, explozivní Francouz Bardet, Quintana, Froome, Talansky, Pozzovivo, kdesi v dálce i prokletý Hesjedal. Kdo by chtěl důkaz, že na to jezdec stáje Kaťuša stále má, nemusí chodit dále, než je tato výsledková listina. Pak přišly jako pro Rodrígueze tradičně i jarní klasiky, které mu ale podle představ zrovna nevyšly. Pád na Amstel Gold Race jezdce limitoval i na Valonském šípu (70.) a Lutych-Bastogne-Lutych (nedokončil).

Kaťuša do Itálie vyslala silný vrchařský tým (startují Dani Moreno či Giampaolo Caruso), který bude Rodríguezovi jistě oporou. Cokoliv prorokovat je obtížné – je sice zkušený a výkyvy ve výkonech z počátků jeho kariéry jsou už dávnou minulostí, profily Gira mu však mohou zadělat na nepříjemné problémy. Quintana je papírově napřed a i vzhledem k lepším časovkám se s ním počítá více, Rodríguez nicméně bude tou neustálou hrozbou, kterou stačí jen vhodně spustit ze řetězu.

Cadel Evans (37, Austrálie, BMC)

****

Nejlepší výsledek: Tour de France (1., 2011), mistr světa (2009)
Nejlepší výsledek na Giro d'Italia: 3. (2013)
Nejlepší letošní výsledek: Giro del Trentino (1.)

Poslední dva roky byla stáj BMC spíše pro smích. Tým přeplacených hvězd konzistentně ztrácel na nejlepší, v protikladu k tomu se čněly výplatní pásky a úspěchy (ovšemže minulé) jezdců jako Philippe Gilbert, Thor Hushovd nebo Cadel Evans. Podstatný obrat přišel s příchodem sportovního ředitele Allana Peipera, který s jezdci začal metodicky pracovat a letos už ve statistikách u jména BMC stojí dvanáct vítězství. Tři z nich má na svědomí Australan Evans a je jasné, že v 37 letech má týmu stále co dát: překousl v uvozovkách degradaci z Tour (tam bude jedničkou Tejay Van Garderen) na Giro a patří zde k trojici hlavních favoritů.

Hodně se toho pro Cadela Evanse událo od roku 2011 a už se zdálo, že prošvihl čas svého odchodu z profesionálního pelotonu: přeci jen třeba loňské umístění na chvostu čtvrté desítky celkové klasifikace Tour de France bylo vším jiným než respektu hodným výsledkem. Podívejme se však spíše na výsledky letošní, přímo předcházející Giru d’Italia. Sezonu Evans otevřel na domácím podniku Tour Down Under, kde skončil čtvrtý celkově. Po několika druhořadých francouzských závodech pak startoval v konkurenci Quintany či Contadora na Tirrenu-Adriaticu: a končil předčasně velmi rozladěný. Na nejlepší to napoprvé v Itálii nevyšlo.

Rozhodit Evanse je však nemožným úkolem. Do Itálie se vrátil v závodě Giro del Trentino, který funguje jako určitá obdoba Critéria du Dauphiné – obecně uznávaného testu před Starou dámou. Australan ve čtyřech etapách neskončil hůře než pátý, dvě vyhrál a v konečném pořadí na druhého Domenica Pozzoviva najel skoro minutu. Dá se tak říci, že z trojlístku Quintana-Rodríguez-Evans vstupuje posledně jmenovaný s vůbec nejlepší (také nejodhadnutelnější) formou. Zatímco Quintana zmizel v Kolumbii, kde se kromě tréninku věnoval i narozenému synovi, a Rodríguez laboroval s poraněním po pádu na Amstelu, Evans vítězil.

Silný bude v jízdě proti chronometru (i v té úvodní týmové, na kterou se BMC speciálně připravuje), ačkoliv někteří už říkají, že Evans s přibývajícími léty v nich už také nemá tu úplně top výkonnost. Problémy nejspíše přijdou v posledním týdnu: Stelvio či Zoncolan možná už budou příliš prudké na to, aby se držel nástupů nejlepších. Evans je pak přeci jen spíše buldočí tempař, který se drapne kola před sebou a nepustí. Na strmých svazích Dolomit to bude mít složité, přesto ho nelze odepisovat. Jiní se o to v minulosti pokusili a favorit závodu č. 3 jim následně předvedl, jak moc se mýlili.

Domenico Pozzovivo (31, Itálie, Ag2r)

***

Nejlepší výsledek: Vuelta (6., 2013), Giro (8., 2012), Giro del Trentino (1., 2012)
Nejlepší výsledek na Giro d'Italia: 8. (2012)
Nejlepší letošní výsledek: Giro del Trentino (2.), Lutych-Batogne-Lutych (5.)

Cadel Evans vyhrál Giro del Trentino letos, Domenico Pozzovivo rok před ním – a poté si v horách dojel pro svůj největší úspěch na Giru. V letošním roce je někdejší mladá italská naděje na velké triumfy v etapových závodech ve výtečné formě: svědčí o tom druhé místo za Evansem právě v Trentinu, kde Australan likvidoval metodicky veškeré jeho ataky, tak rovněž páté místo na La Doyenne. To je zvlášť cenný úspěch, vždyť Pozzovivo společně s dalším jezdcem Gira a Rodríguezovým pomocníkem Carusem vjížděli na čele fakticky do poslední zatáčky, kde se však nakonec kolem nich přehnali Gerrans s Valverdem.

Šesté místo z Tirrena-Adriatica a osmé z hvězdami nablýskaného závodu Kolem Katalánska dále poukazují na Pozzovivovy schopnosti. Jeho stáj Ag2r se stala trvalou součástí pelotonu seriálu World Tour a jednatřicetiletý Ital jejím lídrem: neoslní vinou své drobnosti v časovkách, zato v prudkých kopcích bude dýchat na záda nejlepším. Sám si vytkl za cíl umístění v první pětce, což bude bolestivý boj s jezdci jako Rigoberto Urán, Dan Martin nebo domácí veterán Michele Scarponi, vzhledem k dosaženým jarním výsledkům má však papírově nad všemi zmíněnými navrch.

Rigoberto Urán (27, Kolumbie, Omega Pharma – Quick-Step)

**

Nejlepší výsledek: Giro d’Italia (2., 2013), stříbro z olympiády (2012)
Nejlepší výsledek na Giro d'Italia: 2. (2013)
Nejlepší letošní výsledek: Kolem Romandie (14.)

Nejhorším jarem si z pětice kandidátů na celkové vítězství prošel Rigoberto Urán. Na Tirrenu-Adriaticu jezdil pro jedničku týmu pro etapové závody Michala Kwiatkowského, v Kolem Katalánska jednoduše vybouchl (až 29. místo) a ve svém posledním závodu před Girem Kolem Romandie dokončil jako čtrnáctý. Najdou se však i pozitiva: právě v okolí Ženevského jezera překvapil de facto všechny excelentní časovkou, kterou dokončil jako čtvrtý. K úžasu všech v její druhé polovině dokonce jel rychleji než časovkář par excellence Tony Martin.

Kolumbijec bude zlobit, a to zčásti i díky své nevyrovnanosti. Ta vede k tomu, že jeden den útočí s nejlepšími a ten následující ztrácí velké minuty. Podstatným faktorem je i jeho stáj: OPQS se tradičně soustředí na jarní jednorázové klasiky a dlouho vůbec neměla jezdce schopného kvalitně objet ty největší etapové závody. To se změnilo s příchodem právě Urána ze Sky i raketovým nástupem Michala Kwiatkowského. Jak však budou řadoví jezdci jako třeba Wout Poels (vyhrál etapu v závodě Kolem Baskicka) nebo Thomas de Gendt schopni Kolumbijci pomáhat třeba na Stelviu, to nikdo pořádně odhadnout nedokáže. Například etapové prvenství by však sedmadvacetiletého Urána, který před startem v Belfastu shodil svůj účas à la Jaromír Jágr devadesátých let, nemuselo minout.