Nikdo nám nevěřil, ale my jsme měli plán. Jak tým Bora a Jai Hindley vyhráli letošní Giro

Před startem závodu s ním téměř nikdo nepočítal. Jai Hindley byl až tím třetím v trojlístku německé stáje Bora-hansgrohe za kolegy Wilkem Keldermanem a Emanuelem Buchmannem. Šestadvacetiletý Australan byl na Giro d'Italia už jednou druhý, to však bylo ve specifickém "covidovém" ročníku 2020. 

A zdálo se, že jak on, tak celkový vítěz závodu Tao Geoghegan Hart nebo třeba toho roku třetí muž Vuelty Hugh Carthy možná znovu podobných úspěchů nedosáhnou. Měli štěstí – ve složitém roce nejlépe využili změněných podmínek tréninku či zdravotních výpadků svých soupeřů. Jenže Hindley ukázal, že jeho dva roky starý úspěch ojedinělý nebyl. A ještě jej vylepšil.

Zpovzdálí ze závodu Kolem Norska jej sledoval týmový sportovní ředitel Rolf Aldag, kdysi jeden z klíčových domestiků týmu Telekom (T-Mobile) pro Bjarneho Riise a Jana Ullricha. "Bylo pro mě složité soustředit se na Norsku, když jsem zároveň sledoval dění v Itálii," prohlásil Aldag v podcastu týmu Bora-hansgrohe.

Sám se přitom vedle ředitele týmu Ralpha Denka řadí mezi hlavní architekty přeměny německé stáje, která se v posledních letech soustředila okolo Petera Sagana. Znamenalo to velký důraz na úspěch na jarních klasikách, menší poté už na třítýdenních závodech. Po odchodu Sagana nastal čas na změnu a vedení stáje, za kterou dříve závodili Leopold König a Jan Bárta, se rozhodlo pro větší důraz na celková pořadí velkých závodů. 

Posily v zimě, úspěch v květnu

Z týmu DSM přivedli Hindleyho s Keldermanem, z Astany přišel letošní lídr pro červencovou Tour Alexandr Vlasov a z EF Education doplnil sestavu také Sergio Higuita, pravděpodobný muž číslo jedna pro podzimní španělskou Vueltu. Prvním cílem "nové Bory-hansgrohe" se stalo Giro d'Italia.

"Každý se soustředí na Tour, kde ale teď dominuje Tadej Pogačar. Takže proto jsem se rozhodl pro Giro. Když se to povede, tak skvělé, když ne, alespoň na nás nebude takový tlak," vysvětluje Aldag rozhodování, které probíhalo v zimním období na přelomu roku. "Vůbec jsme nemysleli na sprinterské etapy a plně se soustředili na celkovou klasifikaci," dodal Aldag, který přišel teprve před sezonou z Bahrajn-Victorious.

Velmi důležitá byla nečekaně čtrnáctá etapa závodu do Turína. Ta rozhodně neprobíhala ve vysokých horách (nejvyšší bod neměřil ani 700 metrů nad mořem), ovšem série prudkých kopců, z nichž především Superga se zapsala do srdcí cyklistických příznivců, udělala s pelotonem své. Vše přitom rozpoutala aktivita závodníků Bory-hansgrohe, kteří se vydali velmi brzy stíhat skupinu uprchlíků. Peloton se brzy úplně roztrhal.

"Chtěli jsme tam ukázat svou sílu a zaskočit ostatní, protože nám pořád nikdo moc nevěřil. Média ani ostatní týmy nás neviděli jako hrozbu. Tak jsme si řekli, že je překvapíme," říká Aldag. Ze dne, který měl být úspěchem pro únik, se stala ostrá bitva jezdců v celkovém pořadí. Do té doby se v růžovém dresu vezl Juan Pedro López, po etapě už bylo vše jinak.

Růžový dres oblékl Richard Carapaz, ovšem jen sedm vteřin za ním už byl Jai Hindley. Rozestup několika sekund se mezi oběma cyklisty držel až do předposlední dvacáté etapy, která vrcholila pod slavným vrcholem Marmolada na Passo Fedaia. Fanoušků v dresech německého týmu bylo na tomto kopci mnoho. Brzy se dočkali své velké chvíle.

V klíčové pětikilometrové pasáži začínající v osadě Malga Ciapela se z úniku stáhl Lennard Kämna, který počkal na Hindleyho. Chvíli mu táhl tempo, které stačilo na to, aby zlomilo muže v růžovém Carapaze. Byl to příklad skvělé týmové práce německé stáje i obětavosti závodníků, kteří pracovali pro šestadvacetiletého Australana. 

Zůstat pokorní

V cíli etapy byl Hindley o minutu a půl rychleji než Carapaz, oblékl růžový dres a na rozdíl od roku 2020 jej v časovce i pohodlně udržel. "Kdyby se Carapaz nezlomil, tak by to bylo úplně otevřené v nedělní časovce, kde by to Jai měl hodně složité. Takže jsme museli vytvořit plán, aby to proběhlo jinak," naznačil Aldag taktiku pro závěrečné dny Gira. "Povedlo se to snad úplně dokonale," ocenil Aldag také práci sportovního ředitele Enrica Gasparotta, který jezdcům dával pokyny přímo z týmového auta.

"Bude to chtít trochu času, než si uvědomíme, co jsme dokázali. Já jsem byl dvakrát na Champs-Elysées coby domestik pro Riise a Ullricha a na takovou chvíli nikdy nezapomenete. Je to milník vašeho života. V týmovém vedení máte ještě více odpovědnosti a něco takového jsem nikdy nezažil. Je to speciální a navždy to zůstane můj první velký úspěch v této roli," říká.

A co bude dál pro německou stáj? "Rozhodně nejsme u konce. Máme pořád velké cíle a dvě Grand Tour, které jsme ještě nevyhráli. A nesmíme si začít myslet, že jsme neomylní," varuje Aldag. Dalším cílem pro Boru-hansgrohe bude Tour de France, kde si roli lídra zkusí nová posila Alexandr Vlasov.