Nejdříve vítězem, pak poraženým. Finále Amstelu zastínila chyba organizátorů
Poslední metry nedělního závodu Amstel Gold Race a Michal Kwiatkowski z posledních sil šlape do pedálů. Projíždí cílovou čarou a v tu chvíli ještě netuší, že je vítězem. Tím spíš, že o pár desítek vteřin později organizátoři vyhlásí, že ve skutečnosti vyhrál jeho francouzský soupeř Benoit Cosnefroy. Finále letošního závodu bylo bezmála tak dramatické jako předcházejících 254 kilometrů.
Kdo o víkendu sledoval Amstel Gold Race, užil si překvapivý úspěch dvou závodníků, kteří se mezi hlavní favority nepočítali. Ano, Benoit Cosnefroy je vítězem několika francouzských klasik a několikrát už byl i na pódiu těch belgických, ale mezi úplné těžké váhy jej ještě řadit nelze. A Michal Kwiatkowski tak "zaplul" do role superdomestika, že už je těžké si představit, jak útočí na velké vítězství.
A přesto to byl právě polský cyklista, který svým nástupem v závěru nizozemskou klasiku rozhodl. Ve skupině za ním byly velké hvězdy, jenže viditelně unavený Mathieu van der Poel, přehnaně aktivní Dylan Teuns nebo Kasper Asgreen, který zatím neukázal životní formu z loňské sezony, jej už dostihnout nedokázali. Jediný Cosnefroy se ještě ke Kwiatkowskému dokázal připojit.
Společně dojeli až do finiše, který byl - znovu jako před rokem, kdy od sebe Wouta van Aerta a Toma Pidcocka nedokázala téměř oddělit ani cílová fotografie - velice těsný. Komentátoři favorizovali Kwiatkowského, ovšem také Francouz patří mezi ty rychlejší ze závodníků. Z prvního pohledu kamery nebylo možné vítěze rozpoznat a snad jen zklamané Cosnefroyovo bouchnutí do řidítek naznačovalo, že on zřejmě slavit nebude.
O několik desítek vteřin později však překvapivě právě Cosnefroy začal slavit: organizátoři jej prohlásili vítězem. Vypadalo to na francouzský triumf - a první po více než čtyřiceti letech od chvíle, kdy se na počátku 80. let radoval Bernard Hinault. Jenže tohle "vítězství" mělo podstatný háček. Jakmile dorazily záběry z cílové kamery, nebylo totiž sporu. Kwiatkowski byl v cíli o chlup dříve.
Role se proměnili a nyní to byl šestadvacetiletý Cosnefroy, v té chvíli už obklopený týmovými kolegy, kdo se zmateně ujišťoval, jak to tedy celé bylo. Nutno na jeho adresu dodat, že situaci - dozajista velmi nepříjemnou - ustál se ctí a vítěznému soupeři hned gratuloval. Na pódiu už oba nešetřili úsměvy, zatímco do sebe vyklopili sklenici piva Amstel, jehož název celý závod nese.
Přehnaně rychlé rozhodnutí
Celá situace ale samozřejmě neukázala organizátory v dobrém světle. Vždyť oznámit vítěze ve chvíli, kdy si ještě nejste jistí nebo nemáte definitivně průkazný záběr, by se stávat nemělo. "Na základě cílové fotografie není o vítězi sporu. Měli na ni ale počkat," říká sám Cosnefroy, který celou kariéru závodí za francouzskou stáj Ag2r.
"S technologickými možnostmi, které mají k dispozici, bych čekal, že odhalí vítěze prakticky okamžitě. Před rokem to mezi Van Aertem a Pidcockem také bylo těsné, ale tehdy na fotografii počkali. A tak to měli udělat i tentokrát. (...) Opravdu nerozumím, proč byli tak přehnaně rychlí. Byla to očividná chyba, protože ty záběry mluví jasně," dodal.
Drama s časovým odstupem utichá a Kwiatkowski skutečně je nesporným vítězem, což bez reptání uznal i francouzský cyklista. Organizátoři Amstel Gold Race by ale v příštích ročnících neměli připustit opakování situace, kterou jsme viděli po letošním dojezdu. Těsné finiše tu přitom nejsou výjimkou: naposledy se sprint nekonal v roce 2014, kdy zvítězil Philippe Gilbert.
