Chytal jsem křeče a nevěřil ještě 100 metrů před cílem, líčil v cíli Zahálka
Vláda Elkovu-Kasper nad domácím šampionátem v silniční cyklistice pokračuje. Poslední čtyři ročníky vždy vyhrál jezdec této královéhradecké stáje. Aktuálně mistrovský dres oblékl Matěj Zahálka, který přitom svému triumfu nevěřil až téměř do úplného závěru.
Zahálka odjel ve čtvrtém z deseti okruhů. "Odjel jsem ze sjezdu, najednou tam byla díra. Řekl jsem si, že budu pokračovat," líčil v cíli pro ČT sport. V královéhradeckém týmu se jistě najdou větší hvězdy: minulí šampioni Michael Kukrle, Adam Ťoupalík či Jan Bárta, který se na mistrovství naladil minulou sobotu vítězstvím na Krakonošově cyklomaratonu. V sestavě nechyběl ani Michael Boroš.
Hlavní roli ale nakonec sehrál většinou nenápadný Zahálka, osmadvacetiletý cyklista ze severních Čech. "Říkal jsem si, že aspoň udělám dobrou pozici pro kluky, ale pak jsem jel na sebe," řekl novopečený mistr republiky v Mladé Vožici. Zprvu mu dělal ještě společnost Daniel Turek, ovšem brzy musel pozdějšího vítěze odjet. Tempo bylo příliš vysoké.
Za Zahálkou zuřil poziční boj, kde - jako tolikrát v minulosti - zásadním způsobem zafungovala početní převaha Elkovu-Kasper. Jan Hirt nebo Petr Vakoč se snažili o dojetí, ovšem jezdci královéhradeckého týmu fungovali ve skupině jako závaží, které pronásledovatele táhlo ke dnu. Zahálku už před cílem nechytili.
Pátý dojel Hirt, šestý muž celkového pořadí nedávného Gira d'Italia. "Byl to boj s větrnými mlýny. Pořád jsem si někoho vozil na zádech, stálo to hrozně moc sil. Cyklistika je kolektivní sport, to se ví dávno. Projevila se kolektivní síla Elkovu. Člověk celý den nedělal nic jiného, než že sjížděl nějaké úniky Elkovu, ale kdykoliv jsem někoho sjel, přivezl jsem si za sebou čtyři další. Na konci už jsem byl prázdný," komentoval závodník belgického týmu Intermarché-Wanty-Gobert nelehkou bitvu proti týmové režii Elkovu-Kasper.
Hned za Hirtem skončil bývalý výborný silniční profesionál Petr Vakoč, jenž před touto sezonou přesedlal na horská kola. "Ze začátku se mi nejelo vůbec dobře, ale postupně jsem se rozjel. A nakonec to nebylo daleko. Jedno kolo navíc by bylo fajn. Ale spíš je škoda, že tu nebyli Pepa Černý a Zdeněk Štybar, ta přesilovka Elkova byla takhle až příliš velká," přitakal Vakoč.
Ještě před cílem jsem nevěřil
"Ještě 100 metrů před cílem jsem nevěřil, jen jsem čekal, kdy mě ostatní předjedou. Nakonec se to nestalo," usmíval se skromně Zahálka, pro něhož jde o největší úspěch kariéry. "V posledním kole jsem chytal křeče, už jsem nemohl moc ze sedla. Furt jsem tomu nevěřil, ani minutový náskok není skoro nic na tomto okruhu. Ale nepanikařil jsem, snažil se jet stejně každé kolo a šetřit síly. A vyšlo to," uzavřel.
"Je to super úspěch pro celý tým. Vyhráli jsme a Matěj jel neskutečně úžasně. Za svůj výkon si to opravdu zaslouží. Skupina se v posledním okruhu roztrhala v nejdelším stoupání a zůstali jsme v pěti. Vepředu jsme měli Matěje, takže jsme nemuseli tahat. Já jsem za to vzal před vrcholem úplně posledního stoupání, kdy už bylo jasné, že Zahálku nesjedeme. Zkusil jsem to na druhé místo a vyšlo to," pochvaloval si stříbrný Jan Bárta.
