BLOG: Trest pro Groenewegena je přehnaný a vyhýbá se vině pořadatelů

Šlo o děsivou situaci a rozhodně to nebylo nic, co by cyklistický fanoušek rád sledoval. Sprinterské finiše jsou hektické, závodníci se dostávají do více než šedesátikilometrových rychlostí, musí se rozhodovat ve zlomcích vteřiny, risk je značný. Stačí jedno špatné rozhodnutí a následky mohou být velmi závažné.

V posledních letech došlo k několika vážným pádům, asi nejvíce se do paměti příznivců cyklistiky dostal incident, po kterém byl před třemi lety z Tour de France vyloučen Peter Sagan. Důvodem byl kontakt s Markem Cavendishem, po kterém britská legenda skončila na zemi se zlomenou klíční kostí.

Jakobsenův případ byl ale o několik stupňů vážnější. Groenewegen tu byl jasný viník, neboť změnil v průběhu sprintu svůj "koridor". Uhnul doprava, čímž zkřížil cestu svému soupeři, který už se situací nemohl nic dělat. Jakobsen přeletěl bariéry (místo aby do nich podobně jako Cavendish pouze narazil), zlomil si kosti po celém těle, skončil v umělém spánku.

Série operací následovala a bude pokračovat i v příští roce, byť čtyřiadvacetiletý jezdec na začátku listopadu oznámil, že by se rád v příštích týdnech vrátil k opatrnému tréninku. UCI nyní potvrdila spekulace a viníkovi kolize Dylanu Groenewegenovi udělila devítiměsíční distanc, který začíná datem incidentu (5. srpna) a vyprší šestého května 2021.

Groenewegen byl hlavním viníkem, odpovědní jsou ale i pořadatelé

Je to nová věc: v cyklistice se tresty udělují za dopingové případy či prohřešky typu držení se doprovodných vozidel. Pokud někdo způsobil pád, odnesl to relegací v etapě či podobně jako Sagan vyloučením ze závodu. Navíc se nelze ubránit dojmu, že je tu exemplárně trestán následek před samotným činem, vždyť třeba incident mezi Saganem a Woutem van Aertem v 11. etapě letošní Tour de France byl také velmi nebezpečný. Jen neskončil pádem.

V tomto případě jsou tu ale navíc další otázky. Předně jde o nebezpečnost samotného hromadného dojezdu, který se v Katowicích jezdí opakovaně. Trať totiž vede z mírného kopce, díky čemuž závodníci dosahují větších rychlostí než obvykle. A je zjevné, že manévrování na nahuštěném prostoru je tím o mnoho riskantnější. Závodníci za to organizační tým v minulých letech opakovaně kritizovali. Proč nebyli vyslyšeni?

Pak je tu věc bariér, které organizátoři rozmístili v prostoru cíle. V případě pádu by se závodník o hrazení měl opřít, nemělo by se následkem dopadu rozrazit, jako se to stalo v Jakobsenově případě. Následky kolize by mohly být úplně jiné, pokud by se Nizozemec o hrazení pouze svezl. Namísto toho letěl hlavou napřed. Opravdu nemohl pořadatel udělat víc?

Na to všechno by měla UCI reagovat: říci jasně, jak nemá vypadat hromadný finiš závodu, který je opakovaně pelotonem označen za nebezpečný. Zavést srozumitelná pravidla pro to, jaká jsou povolená hrazení, kolem kterých se peloton žene v rychlostech, jež jsou patřičnější pro automobil. Nic z toho ale ve vyjádření nenajdeme.

Groenewegen rozhodnutí UCI akceptoval a nebude se, stejně jako jeho tým Jumbo-Visma, odvolávat. "Vybočil jsem ze svého 'koridoru'. Je mi to líto, protože chci být férovým sprinterem," uvedl. "Rozhodnutí o trestu přijímám. Dává mi to šanci dívat se znovu dopředu, i když květen je ještě daleko," dodal.

Hromadný pád z 1. etapy závodu Kolem Polska, ve kterém si Groenewegen sám zlomil klíční kost, bude navždy černou kaňkou na jeho kariéře. Trest, který dostal, je exemplární a vytváří tu precedent pro posuzování dalších hromadných finišů. 

Můžeme se ptát, zda si podobný trest zaslouží i další jezdci, pokud vybočí ze své linie (to se ale děje prakticky v každém spurtu), anebo jen ti, kteří způsobí hromadnou kolizi s vážnými následky. To je ale často jen věcí náhody a rozhodují o tom právě takové věci jako zmíněná charakteristika dojezdu či pevnost bariér.

Nynější rozhodnutí trestá pouze závodníka a neodpovídá na to, jakou roli tu sehrálo zanedbání na straně pořadatelů, potažmo samotné UCI. Ta jako by pelotonu říkala, že za své zdraví si cyklisté mohou sami, a dávala od dění ruce pryč.