Hlavně ať je to dobré s cukrovkou, přeje si před sezonou Fernstädtová

Sedmá sezona v českých barvách čeká Annu Fernstädtovou. Sportovní rok pro ni začne v korejském Pchjongčchangu. "Léto proběhlo fajn, neměla jsem žádné zranění. Zapracovali jsme na rychlosti a síle. Byli jsme také hodně v Německu na ledě, také v Lake Placid, kde bude mistrovství světa," popsala česká závodnice.

Trénovala i starty, které jsou zpravidla její slabinou. Ale nejsou to žádné obrovské změny. Máme čtyřletý plán, budujeme sílu, rychlost a vytrvalost. Je to o propojení všech těch složek, nejde to najednou," vysvětluje Fernstädtová. "Jeli jsme taky hodně atletický trénink," dodává sportovkyně, která v dřívějších letech zkoušela i jiné sporty, jako je gymnastika nebo házená.

Do sezony vstoupí v korejském Pchjogčchangu, kde na OH v roce 2018 skončila na šesté příčce. "Moc hezké vzpomínky na tuhle olympiádu nemám, i když v Koreji to pro diváky bylo nádherné s dobrou atmosférou. Hrozně mě baví tamní dráha. Závodila jsem tam ale naposledy na olympiádě," vzpomíná na šest let staré události.

A jaké jsou její plány? "Hlavně chci sezonu vydržet až do jejího konce," říká a zmiňuje i potíže, které jí přináší život s cukrovkou. "Chci odjet všechny závody, a kdyby tam byla nějaká medaile, bude to fajn. Poslední dvě sezony nebyly úplně dobré, ale chci jít postupně, a hlavně ať je to dobré s cukrovkou," dodává závodnice, která se potýkala i s nárůstem váhy.

Kvůli němu začala jezdit na lehčím skeletonu, ale nyní hmotnost svých saní zvýšila z 23 na 28 kilogramů. "Bez těch těžkých saní to nejde. Je to obrovský rozdíl, jak je to jiná distribuce váhy. Úplně jinak se to dá řídit a dá se to vůbec řídit. Já jsem se zachraňovala dolů korytem a jenom jsem bojovala, abych nesmykovala," vysvětlila.

Potřebuje ještě shodit další dvě až tři kila, aby vyhověla předpisům. To se ale příliš neslučuje s pravidelným užíváním inzulinu, který si její tělo samo nevytváří. "Inzulin je anabolický hormon. Když si píchnu, tak všechno se uloží. Řešíme stravu i s doktorkou a nějak se snažíme. V létě to šlo, uvidíme, jak to zvládnu udržet v zimě. Trénuju, ale ne tak intenzivně jako v létě," přemítala.

Hladinu cukru v krvi řeší prakticky nepřetržitě, na rozdíl od soupeřek se tak nemůže soustředit jen na sport. "Je to handicap, se kterým budu do konce kariéry bojovat, nedá se s tím nic dělat. Závodíš, ale musíš se držet naživu. Nemůžu dojet s vysokým cukrem, ale ani ne s moc nízkým. Když se staráte o to, abyste přežili, tak není moc soustředění na ten sport. Jediná minuta, kdy se soustředím jen na sport, je ta minuta, kdy jsem v korytě," řekla.