Úspěchy, ale nulová podpora. Čeští handicapovaní biatlonisté nemají lehké podmínky
Praha – Jak se v Čechách závodí handicapovaným biatlonistům či běžcům na lyžích? Ne zrovna jednoduše. V celé zemi najdeme jedinou pušku, s níž zrakově postižení mohou trénovat, a to bez jakékoliv podpory státu či svazů. Zájem je přitom velký, stejně jako úspěchy – Marek Šimíček, který absolvoval i paralympiádu v Lillehammeru, nyní vyhrál prestižní norský závod Riderrennet na 10 km.
Norsko je zemí, jejíž obyvatelé mají podle statistických výzkumů autorů knihy Soccernomics nejen nejvřelejší vztah ke sportovním akcím, ale i nejlepší přístup ke sportovním aktivitám. Nejinak je tomu i v případě Riderrennetu, prestižního závodu pro smyslově a tělesně postižené. Tradičně zde svou pomoc s organizací poskytuje královská garda, jen na biatlonový okruh a závod zrakově postižených na 10 km se vydalo přes 400 závodníků.
"Nikde jinde takovéto závody nejsou," potvrzuje Magdalena Nováčková z občanského sdružení Jeden na jednoho. "Jde o jediné závody na světě, kde je všechno podřízeno handicapovaným. Ať už jde o infrastrukturu, údržbu tratí, technické zabezpečení, jsou zde ve všem ideální podmínky, které jinde nejsou," doplňuje.
Čeští závodníci přitom patřili mezi ty nejúspěšnější. Vybojovali sedm medailí, běžec na lyžích Luboš Vachutka dvě stříbrné a Marek Šimíček kromě bronzu v běhu na 20 km také zlato v biatlonovém klání na 10 km. "Bylo to úžasné. Atmosféra se těžko popisuje, musí se zažít," rozplývá se Šimíček.
"Dříve jsme nikdy tolik medailí nezískali. Docela jsme tam tím teď zamíchali – přijeli Češi a převrátili očekávání naruby," říká Nováčková. "Biatlon, to byl naprostý úspěch, to byla bomba. Norský sportovec, který získal stříbrnou medaili, ani nepřišel na předávání. Myslím, že počítal se zlatem a byl z toho zklamaný," doplnila místopředsedkyně sdružení.
Jeden na jednoho je přitom jedinou institucí, která v Čechách vlastní pušku pro zrakově postižené biatlonisty. Jak Šimíček přiznává, trénovat střelbu v domácím prostředí není jednoduché. "Zvuková střelba se dá trénovat z pistole, která má podobné navádění, ovšem puška, která se používá v biatlonu, je maličko odlišná. Jenže jedinou pušku, která je u nás v republice certifikovaná, vlastní naše sdružení. S jednou puškou se ale závody dělají dost těžko – to se tedy dá předvést, dá se trénovat, ale nedá se udělat nějaká soutěž. Rádi bychom tedy pořídili několik dalších, ale nějakých 100 000 nám chybí," říká účastník paralympiády v Lillehammeru.
Ostatně ani dostat se na Riderrennet není pro handicapované sportovce jednoduché. Sehnat peníze na podporu od státních institucí na účast se mu letos nepodařilo, celkovou částku 200 tisíc korun získalo zcela ze soukromých zdrojů. Pro členy sdružení Jeden na jednoho je přitom práce v instituci koníčkem, nejde o civilní povolání.
"Finance jsme získali na základě našeho dobrého jména, ale byl to strašně složitý proces," potvrzuje Nováčková. "Jsme rádi, že se nám to podařilo. Ale kdybychom získali ještě jednu pušku, dostali sport mezi mladé, protože potenciál je tu veliký – je tu totiž velký zájem! – tak by to bylo nejlepší," sní místopředsedkyně sdružení.
