Natřískám i tisíc fotek za závod. Oberhof je na techniku brutální, říká fotograf Slavík

"Začínalo to tím, že jsem fotil. Mysleli jsme si, že tím to i skončí, ale časem se ukázalo, že je potřeba dělat spoustu jiné práce. K tomu přibyly sociální sítě, natáčení videí," řekl v rozhovoru pro ČT Slavík.

Chvíli na střelnici, pak na vodárenské věži. Panoramata, detaily, tratě, trocha přírodních krás, hodně těch sportovních.

"Natřískám třeba tisíc fotek za závod, z toho vznikne dvacet třicet dobrých, které se potom posílají do médií dál."

Žádný jiný tým takového fotografa nemá. Obrázky ovšem táhnou. Biatlon úspěšně "prodávají".

"Petr do týmu zapadl skvěle. Když se podíváme na fotky nebo na sítě, jak to funguje, myslím si, že je to nádherné," myslí si biatlonový expert ČT Ivan Masařík.

Kdo je pro fotografa nejlepším parťákem? "S celým týmem se pracuje dobře, protože tam jsou samé dobré osobnosti, ale třeba Jiří Holubec, který není vždycky nejvýraznějším v týmu, tak ten dokáže udělat parádní věci," přiblížil Slavík.

Je ovšem jasné, kdo jsou největší čísla. "Evča a Makula – to je známá dvojka. Ale i mezi kluky s kýmkoli. Bimbo má parádní výrazy."

Biatlon je sport zimní. A zima má nespočet tváří. Krutý sever, zvláště v zámoří, prosluněné italské Alpy nebo i zamlžený Durynský les. Co si vybrat?

Třeba v kanadském Canmore, kde se jel Světový pohár letos v únoru, mínus třicet stupňů tolik nevadí. "Suchý mráz je tvrdý a férový, ale rozhodně není nejhorší. Nejhorší je vždycky Oberhof, kde prší, fouká, do toho je mlha. Všudypřítomná vlhkost je na fototechniku úplně brutální," popsal Slavík.

Vždy ve střehu. Léta v biatlonovém prostředí jsou znát. Podobně jako při jiných sportech jsou fotografové svazováni řadou pravidel. "Nesmíme stát před kamerami, před reklamami. Neustále to musíme mít na paměti. Samotná orientace na stadionu, kde je jen pár průchodů, je velmi složitá. Je otázkou zkušenosti, jak se s tím člověk vypořádá."

Je to znát.