Křišťálová smršť "rozpustilým" lapáliím navzdory. Jaká byla minulá biatlonová sezona?

Cesta za křišťálem

Suverenita Koukalové spočívala především ve vyrovnanosti špičkových výkonů. Česká závodnice neoslňovala šňůrou vítězství, nejlepšími běžeckými časy. Její síla tkvěla v obvykle excelentní střelbě, i když trochu pomalejší, a k tomu velmi nadprůměrném běhu. Jen jedinkrát se Koukalová nevešla v průběhu celé sezony do elitní desítky.

Začala vítězstvím ve sprintu v Östersundu, ve žlutém se pak držela téměř celou sezonu. Ani mohutný finiš sympatické Francouzky Marie Dorinové Habertové nestačil.

Jen ty zbytečné trable

Nacvakávací poutka někdy udělala Koukalové spoustu starostí. Během stíhačky v Hochfilzenu ztratila pár sekund předčasným odjezdem bez hůlky zapíchnuté v podložce na střelnici. Ve sprintu v Ruhpoldingu jen vinou ztráty hole skončila o tři desetiny sekundy za vítěznou Franziskou Hildebrandovou.

"Čím líp a rychleji se snažím manipulaci s holemi udělat, tím je to větší problém," přiznala Koukalová. "Už mě to snad ani nepřekvapuje. Snažím se, ale asi nemůžu prostě jen tak sama sebe přechytračit, když jsem taková," dodala.

Aby toho nebylo málo, v americkém Presque Isle téměř nestihla start stíhacího závodu. "Zapovídala jsem se a pak jsem zjistila, že nemám rezervní náboje a za dvě vteřiny mám jet. Trošku jsem zpanikařila." Na trať vyrazila za odpočítávání fanoušků o něco dřív a pak se rozhlížela, jestli start "neulila". Díky třísekundové toleranci unikla půlminutové penalizaci.

Zatímco jí štěstí v americké generálce na světový šampionát přálo, v norském Oslu už ho bylo podstatně méně. Žádná medaile. Jen čtvrtá místa a dokonce nejhorší umístění v sezoně. Po bramborové pozici udělala pět chyb na střelnici a ve stíhčce dojela "až" jedenáctá. Co by za to ale jiní dali. Vše si chce Koukalová vynahradit v sezoně nadcházející. Mistrovství je pro ni hlavním cílem.

Rozpaky v Oslu

Šampionát v norské metropoli potvrdil, že Češi patří mezi elitu, ale medailová pečeť tentokráte chyběla. Zatímco pro Koukalovou byla těsná čtvrtá místa nebo pátá příčka spíš za očekáváním, pro Michala Krčmáře bylo umístění ve středu elitní desítky životním výsledkem. Definitivně tak prokázal, že i do budoucna se s ním musí počítat.

Skvěle rozehranou partii měla i česká ženská štafeta, jenže podobně jako selhala Veronika Vítková v mix štafetě v Canmore, nepodařila se střelba Lucie Charvátové v Oslu. Během svého úseku se chvíli dokonce držela v čele, předávala však až v druhé desítce.

Nevyrovnaná střelba původem běžkyně na lyžích specialistky se táhla sezonou jako červená nit. Ve sprintu v Hochfilzenu, kde skončila pátá, napověděla, že ale i ona má na to bojovat s nejlepšími.

Medailí k nakousnutí pomálu

Loni kupoval dům, stěhoval se a čekal narození potomka. Nejen to asi nebyl šťastný mix okolností vedoucí k úspěchu Ondřeje Moravce. Start napověděl. Ve vytrvalostním závodě v Östersundu třikrát minul a po nevýrazném běhu to na lepší než 35. příčku nestačilo.

Do Vánoc se na lepší časy nezablýskalo. Oživení celého týmu mužů, nejen Moravce, nastalo v Ruhpoldingu. Michal Šlesingr vydřel poprvé umístění na stupních vítězů, Moravec dojel osmý. Trojnásobný olympijský medailista ze Soči navíc přidal stříbro ze závodu s hromadným startem. Když pak skončil čtvrtý na dvacetikilometrové trati, zdálo se, že by mohl v Oslu přijít happy end. Jenže přišla nemoc a bylo po velkých nadějích.

Konečná bilance po sezoně? Osmnáctý Šlesingr, třiadvacátý Krčmář, pětadvacátý Moravec, třiapadesátý Jaroslav Soukup a sedmasedmdesátý Tomáš Krupčík.

Fourcadova nadvláda pokračuje

Kdo opravdu nenašel rovnocenného konkurenta, to byl Francouz Martin Fourcade. V pořadí druhého Johannese Böa z Norska předčil o plných 331 bodů. Skvělý rok zakončil ziskem čtyř zlatých a jedné stříbrné medaile na světovém šampionátu v Oslu. Když se jeho superrychlý běh spojí se svižnou a přesnou palbou, Anton Šipulin nebo Simon Schempp mohou bojovat jen o další umístění. Francouz kraluje Světovému poháru už pět let a nevypadá to, že by se měla psát nová éra.

Björndalenova derniéra se odkládá

A jak vůbec sezona začala? Vlastně všechno při starém. Téměř doslova. Ole Einar Björndalen v boji o první příčky nezná bratra, vyhrál hned úvodní závod sezony. Ačkoli poté vládli spíš jiní, ani houževnatý Nor ještě nechtěl říct poslední slovo. Na domácím MS vybojoval čtyři medaile – jeden bronz, dvě stříbra a zlato se štafetou. Loučení? Kdepak. Po svatbě a narození potomka nasbíral norský fenomén další motivaci, aby dále proháněl i o více než dvacet let mladší soupeře.