Jedinečný bronzový ceremoniál připomněl dobu, kdy medaile padaly jak déšť z nebe
Stává se to. Dodatečné předávání medailí až několik let po závodě. Často hořkosladký zážitek. Emoce s takovým odstupem přece nemohou být takové jako bezprostředně po skvělém výkonu. Ale Nové Město na Moravě přichystalo něco neobvyklého. Emoce se v případě bronzových biatlonistek ze štafety v Soči dostavily. Před tím nejlepším biatlonovým publikem se odehrál jedinečný moment. A atmosféra nedolehla zdaleka jen na čtveřici v záři reflektorů.
"Bylo to devět let úsilí. Úžasný," prohlásil v dojetí šéf českého biatlonu Jiří Hamza.
Kvarteto Eva Puskarčíková, Gabriela Soukalová, Jitka Landová a Veronika Vítková se definitivně zapsalo do olympijské medailové historie a připomnělo okamžiky největšího biatlonového boomu v Česku.
"V Soči byly obrovské emoce, medaile nám padaly jak déšť z nebe. Dneska je to super, že si to holky za devět let těžké práce a dohadování s Rusy mohou převzít doma před více než 20 tisíci lidí," řekl Hamza.
Pocity z "biatlonového Nagana" v Soči se mu po silném ceremoniálu, při kterém neskrývaly slzy Puskarčíková či Soukalová, vracely. "Byla to pro nás všechny velká jízda. Najednou bylo všechno možné. Věřím, že máme generaci, která nám dá tu jízdu znovu," řekl i s výhledem do dalšího roku, kdy se uskuteční světový šampionát v Novém Městě na Moravě.
Atmosféra jedinečné události dolehla i k současným reprezentantům. "Hrozně na ní bylo vidět, jak se na to těší. Myslím, že tím teď dost žila," prozradila na svou kamarádku Puskarčíkovou Markéta Davidová.
Jen celkový kontext bývá jako v podobných případech mírně rozpačitý. "Mrzí mě, že pořád jsou případy, kdy se to řeší takhle zpětně. Ale že se ta medaile předávala tady, je to docela dobrá satisfakce," dodala Davidová.
"Když už to takhle dopadlo, tak je super, že to holky mohly dostat před lidmi a aspoň u toho mají nějakou atmosféru. Je to štěstí v neštěstí," podotkl Krčmář.
