Český biatlon – přelomová sezona přinesla medailovou smršť

Byl to zvláštní rok. Na jedné straně čeští reprezentanti vyvolali ve sportovní veřejnosti biatlonovou horečku, která ustupuje jen zlehka. Na druhou stranu si český biatlon prošel po olympijských hrách takřka revolučními změnami s nenahraditelnou ztrátou.

První závod sezony a hned vítězství. Oblíbená česká disciplína - smíšená štafeta - triumfovala v Östersundu. Gabriela Soukalová, která učarovala biatlonový svět nejen fenomenálním vítězným hattrickem ve finále světového poháru 2012/2013, začala, jak skončila – vítězstvím ve vytrvalostním závodě. "Nemám žádné speciální cíle, chtěla bych to dělat pro zábavu a závody si především užívat," tvrdila Soukalová před startem seriálu, do kterého vstupovala po velké trenérské změně – od Jindřicha Šikoly přestoupila k mužské reprezentaci pod vedením Ondřeje Rybáře. O tajných olympijských snech se tehdy ještě nemluvilo.

"Cítím to jako srdeční rozhodnutí a podle výsledků se uvidí," řekla Soukalová. A vidělo se. Z Le Grand Bornan v prosinci 2013 přivezla dvě čtvrtá místa, ale v lednu v Ruhpoldingu dvakrát zvítězila a další úspěch jí zhatil rozpadlý závěr u zbraně. Zdálo se, že načasování formy směrem k Soči je ideální.

A to i u ostatních reprezentačních kolegů. Soukalové po celou sezonu zdatně sekundovala Veronika Vítková. V již zmíněném podniku v Ruhpoldingu skončila za Soukalovou třetí a pátá. Její výkonnost se ustálila a na závěr sezony mohla slavit umístění v elitní desítce celkového pořadí světového poháru. Ondřej Moravec potvrdil nejen druhým místem ve sprintu v Le Grand Bornan, že se pevně usadil v širší světové špičce.

Neskutečné, bombastické Hry

Do 8. února roku 2014 bylo českým biatlonovým maximem na olympijských hrách čtvrté místo Ivana Masaříka z Nagana. "Bylo by krásné, kdyby to konečně vyšlo někomu z nás, ale to nebude žádná sranda," uvedl před sezonou Moravec, který byl po čtvrtém místě z domácího světového šampionátu v Novém Městě na Moravě pasován do role jednoho z medailových adeptů.

Jako první se však neradoval on, překvapivě to byl Jaroslav Soukup. Ten už dříve dokázal, že se na velké akce dokáže dobře připravit. V roce 2012 vybojoval bronz ve vytrvalostním závodě v Ruhpoldingu. Tentokrát však zazářil ve sprintu. Vyčistil všechny terče, přidal k tomu velmi rychlý běh a v cíli dlouho nemohl uvěřit, co se stalo. "Měl jsem co dělat, abych se vůbec dostal do cíle," přiznal bezprostředně po závodě vyčerpaný hrdina.

Moravec střílel v Soči s chutí. Ve sprintu byl bezchybný, ale v běhu to nebylo úplně ono. Vše si však vynahradil ve stíhačce. "Dvacet z dvaceti" a stříbro se houpalo na Moravcově hrudi.

Soukalová, jedna z hlavních favoritek biatlonových soutěží, se ne a ne chytnout. Úvodní sprint pokazila hned na úvodní střelbě a bylo z toho až místo na konci třetí desítky. Ve stíhačce bojovala jako lvice, ale chyba na poslední položce ji odsoudila ke čtvrtému místu. Dařilo se jí v běhu, patřila k nejrychlejším, ale na střelnici měla problémy. To jen podtrhla smolná střelba vestoje ve vytrvalostním závodě, při které na kluzké podložce nedokázala zaujmout dobře polohu a terč minula. Další bramborová medaile. "Když to jsou dvě čtvrtá místa, tak mi snad doma nějakou bramborovou dají. Ale radši mám bramborový salát," prohodila posmutnělá Soukalová. Před sebou měla z individuálních závodů jen ten s hromadným startem.

Nakonec se to povedlo, i když to bylo drama až do cíle. Opět se Soukalová nevyhnula jedné chybě při poslední střelbě, na famózní Darju Domračevovou, která si doplnila sbírku o třetí zlato, to stačit nemohlo, ale stříbrný sen se naplnil. "Až teď jsem se ale konečně dočkala té medaile, kterou jsem si strašně moc přála. Zároveň jsem ale byla hrozně skeptická, že bych ustála ten tlak, který na mě byl," pospala šťastná Soukalová.

Skvělou střeleckou formu potvrdil Moravec v závodu s hromadným startem a přidal už čtvrtý cenný kov do české sbírky - bronz. A to byla před českým týmem nejoblíbenější disciplína – smíšená štafeta, která přinesla bronzové štěstí na domácím MS. Olympijská premiéra tohoto závodu dovršila už tak neskutečné. Štafeta ve složení Vítková, Soukalová, Soukup a Moravec vybojovala za suverénním Norskem další stříbro. Pro prvně jmenovanou to byla první olympijská medaile.

Smutná tečka a nový začátek

Na předešlých čtrnácti Hrách nic a najednou pět cenných kovů a několik těsných čtvrtých míst. Sešel se nástup jedné generace, koncepční práce trenérů i funkcionářů. Punc nečekanému úspěchu navíc dává fakt, že biatlon se za poslední dekádu zařadil mezi nejsledovanější zimní sporty a světová špička se neskutečně vyrovnala. Biatlonová horečka nevznikla z ničeho. "Když jsme získali v roce 2008 pořadatelství mistrovství světa, podařil se tah s generací a trenéry a šlo to ruku v ruce," popsal tehdejší šéf biatlonového svazu Václav Fiřtík.

Olympijské oslavy dávno dozněly, světový pohár skončil. Týden poté, co s biatlonovou reprezentací oslavil v Norsku závěr historicky nejúspěšnější sezony, Fiřtíka nečekaně postihla cévní mozková příhoda. "Byl pro nás pro všechny symbolem biatlonového sportu - v době jeho největšího úspěchu, olympijských her v Soči -, takováhle tragédie je smutná pro všechny," řekl na Fiřtíkově pohřbu předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.

Po smutné tečce ještě následuje začátek nové věty. Fiřtíka v čele svazu nahradil Jiří Hamza, hlavní organizátor úspěšného mistrovství světa v Novém Městě na Moravě. Ondřej Rybář oznámil, že končí jako trenér mužské reprezentace. Dlouho se hledala adekvátní náhrada – nakonec se našlo šalamounské řešení. Rybář zcela neodešel a pomáhá s trénováním Marku Lejskovi. Místo Jindřicha Šikoly nastoupil Zdeněk Vítek, který se vinou zranění nemohl s aktivní kariérou rozloučit na olympijských hrách v Soči.

Jedna velká etapa skončila. Jeden výrazný cíl zůstává. Český biatlon ještě nemá olympijské zlato.