BLOG: Neblázněte. I biatlonisté jsou jenom lidi
Pravdivé klišé o tom, že česká kotlina je rájem trenérů, zase dostalo prozářenější kontury hned po prvních dvou závodech Světového poháru v biatlonu. Nedělní závěr v Östersundu to pak už jen dovršil.
Nevyšel nepříliš oblíbený singl-mix ani následná smíšená štafeta. A rázem bylo zle. Co je s Gábinou? Kde jsou ta torpéda, která budou vyhrávat zlata jako na běžícím pásu? Kde je Gábina? Proč tam je Lucie Charvátová, když zase střílí mimo? Bez Koukalové to nemá smysl sledovat! Přímo žhnoucí sociální sítě. Přátelé, tak se pojďme zase uklidnit.
Tak za prvé, informací o lýtkách Koukalové už musí mít snad každý fanoušek víc než sama úřadující mistryně světa ze sprintu v Hochfilzenu. Na závody to zkrátka stále není a podle posledních vyjádření šéftrenéra Ondřeje Rybáře hned tak ani nebude. Jestli, tak spíš po Vánocích.
Je to kombinace obého - fyziky i hlavy - a zrovna takhle choulostivá záležitost vzešlá z chronického přetížení achilovek se léčí poměrně komplikovaně. Navíc ji tyhle mnohdy plivance hrdinů na sítích můžou psychicky klidně srazit dolů. Buďte trpěliví, Gabriela maká, jak jí to jen síly dovolí, ostatně ve Švédsku trénovala a ve snaze díky vidině olympijských her jistě nepoleví.
Za druhé, zbytek týmu. Jaký zbytek týmu? O tom souboru závodníků se často přemýšlí jako o "Gábině a těch druhých". Pomalu se ale připravujme, prosím, na velmi reálnou variantu, že Koukalová u toho sportu nebude věčně. A nebude u něj ani Michal Šlesingr nebo Ondřej Moravec.
Mimochodem, když už jsme u těch dvou - a rovnou k nim ještě připočtěme třeba Michala Krčmáře - budu se opět odvolávat na Rybářova slova, ale tohle je první svěťák, nová sezona.
Je už vcelku notoricky známo, že příprava to vůbec nebyla jednoduchá. Takový Moravec se hrabal z infekce jater, a hned má ve vytrvalostním závodu na 20 km, tedy disciplíně, z níž má letošní světové stříbro, zajet např. elitní desítku? Už to, že od sprintu poskočil ve stíhačce o 22 míst, je přece skvělá zpráva.
Za třetí, každá reprezentace se vyvíjí a progres nezastaví ani český tým. Kamionem pro servismany počínaje, novými tvářemi konče. Podívejte se do "béčkového" IBU Cupu. Už na Světovém poháru v Novém Městě na Moravě se ukázala mladá Markéta Davidová, příslib do budoucnosti. Veronika Zvařičová jede po těžkém zranění na 120 procent a bojuje o Hry v Koreji. A jsou tam i další - Anna Tkadlecová, u mužů Adam Václavík, Lukáš Kristejn...
Všechno má svůj čas. Tak jako trenéři vědí, že Moravcova forma půjde vzhůru, Šlesingr už teď jede dobře a střelbu jistě zlepší, Krčmář se z nezdaru sebere a nejinak tomu bude i u Evy Puskarčíkové. Veronika Vítková už skončila ve sprintu osmá - to jsou přece dobré zprávy.
Přestaňme tlačit na pilu a být přespříliš pesimističtí. Před námi je ještě osm Světových pohárů a hlavně v únoru olympiáda, kam směřují zraky všech. A nenechme se zmýlit, že k biatlonistům se tahle chmurná nálada nedonese. Je nutné si uvědomit, že to dělají, protože je to především baví, pro sebe. Nejsou to křečci v kolotoči.
Jeden rok přijedou na Moravu desítky tisíc lidí, další sezonu už je dusno? "Zanalyzujeme si to, budeme koukat dopředu. Je to sport, jedeme dál," shodli se Rybář s trenéry Zdeňkem Vítkem a Michaelem Málkem.
A koukat dopředu se přece musíme i my. A to mimochodem i v případě českého tažení proti dopingu, jehož silnou - a pochopitelnou - kritiku také někteří diváci od gaučů moc nechápou. Možná proto, že nikdy neměli strach z toho, co budou pít z bidonů, a nezažili napětí, kdy jim zase poštou přijde nějaká medaile...
