Je to skvělý pocit, říká po 17bodovém večeru Satoranský a doufá, že šanci využije
Český basketbalista Tomáš Satoranský zažívá v zámořské NBA asi zatím nejpovedenější období. Při zranění hlavní hvězdy týmu Johna Walla si užívá důvěry a velké porce minut na hřišti. Šanci využil a posouvá své osobní rekordy. Naposledy vylepšil zámořské střelecké maximum na 17 bodů.
Satoranskému se v nejlepší basketbalové soutěži světa daří. Nejprve vyrovnal svůj rekord dvanácti bodů v jednom zápase, aby v zatím posledním vystoupení před domácími diváky své maximum posunul na 17 bodů.
"Samozřejmě si to hodně užívám. Tím, že je John (Wall) zraněný, tak mám pravidelné minuty. I když se mi daří, tak nejvíc si užívám to, že můžu být zpátky na hřišti a podílet se na týmovém výkonu. To je pro mě nejvíc," uvádí skromně.
I když podává velmi dobré výkony, neřeší, co se bude dít po návratu první hvězdy týmu: "Moc na to nemyslím. Snažím se soustředit na zápas od zápasu. Užívám si tenhle moment a každý zápas. Snažím se podat co nejlepší výkon."
To se mu daří. Vypadá to, že chytil příležitost za pačesy. V posledních čtyřech zápasech zapsal kromě střeleckých zářezů i 22 asistencí a přitom žádnou ztrátu. "Sledovat statistiky k NBA patří. Ne že bych to sledoval přímo v zápase, ale v posledním utkání jsem věděl, kolik bodů dávám. Přece jen nejsem zvyklý se tolik bodově zapisovat. Když se člověku daří, tak je to skvělý pocit. Nebylo to tak, že bych se do něčeho tlačil. Ty body přišly a vyplynuly ze hry," vzpomíná na domácí střetnutí s Detroitem.
Dosavadní průběh sezony mu zatím moc radosti nedělal. Na hřiště se dostával sporadicky a při krátkých časových úsecích bylo velmi těžké ukázat, že na NBA opravdu má. I tak se snažil zůstat neustále nad věcí.
"Snažil jsem se udržovat pozitivní náladu a být připravený. Mentálně je to náročné, když člověk nehraje a čeká na svou šanci. To je ale to, co tady znamená být profík. Být pořád připravený ve formě a proměnit šanci, když nastane. Ne všem se podaří mít neustále pozitivní náladu. Jsou tam momenty nahoru dolů, ale snažím se být vždy připravený. Člověk nikdy neví, kdy ta jeho šance přijde."
Proti Detroitu si kromě 17 bodů užíval i důvěru trenéra, který mu na pozici rozehrávače svěřil rozhodující momenty utkání. "Tím, jak se zápas vyvíjel a moje nejlepší výkony přišly na rozmezí třetí a čtvrté čtvrtiny, tak mě tam trenér nechal. Je skvělé být na hřišti v těch nejdůležitějších momentech, kdy zápas ještě není rozhodnutý. Užíval jsem si to. Zkušenosti z těchto chvil mám z Barcelony a nároďáku. Takových momentů se nebojím."
Právě národní tým na dálku sledoval a držel mu palce při vstupu do kvalifikace o MS. "Nesledoval jsem zápasy přímo v televizi. Koukal jsem na on-line statistiky. Jsem rád, že se klukům podařilo vyhrát oba zápasy, hlavně ten ve Finsku byl hrozně důležitý. Už po ME jsem říkal, že jestli máme hledat ze šampionátu pozitivní věc, tak kluci, kteří hrají v Česku, získali zkušenosti do těchto bojů kvalifikace MS. Myslím, že jim to hodně pomáhá. Samozřejmě Ondra Balvín s Blakem Schilbem jsou velkým přínosem. Ondra je takový aspekt hry, který nám hodně chyběl. Byli to oni dva, kteří ve Finsku zazářili. Doufám, že v tom budou kluci pokračovat i v únoru," ocenil dvě vítězství nad Islandem a ve Finsku.