Chtěly se zachránit a mají stříbro. Je to nečekané, přiznal kouč mladých basketbalistek
Před šampionátem nebyl úspěch zdaleka hmatatelný, nic nebylo jisté. V kategorii do 16 let se basketbalové reprezentantky poprvé střetávají s evropskou špičkou a výsledek se dá těžko odhadovat. Trenér Richard Fousek prokázal bohaté zkušenosti a tým dotáhl ke stříbrným medailím. Počtvrté za posledních šest let hrály Češky finále a i s letoškem mají na kontě tři druhá místa a jeden titul z roku 2015. Cesta na výsluní vede skrze týmovost a propracovanou defenzivu.
"Je to nečekané," přiznal po skvělém úspěchu kouč Fousek. Malý krok do neznáma. Obavy bývají namístě. "Je to první kontakt děvčat s reprezentací a evropským basketbalem. Nevíte, jestli budou konkurenceschopné. Jdete do boje s neurčitým cílem. Když to pak dopadne dobře, je to odměna pro celý realizační tým," dodal.
Ambice nebyly zpočátku vůbec vysoké. "Nechtěly jsme určitě sestoupit do divize B. Že jsme se dostaly do top osmičky? Byly jsme nadšené," podotkla rozehrávačka Petra Malíková.
Co stojí za několikátým úspěchem trenéra Richarda Fouska?
"Je to kombinace přípravy, míry talentu ročníku, týmovosti, ochoty děvčat jít za úspěchem. Nic tajemného v tom není."
Už ve skupině se začalo rodit překvapení. Hlavně výhry nad Francií a nad Tureckem v prodloužení zajistily příznivou pozici pro play-off a po semifinálové výhře 48:37 nad Tureckem se Češky začaly chystat na finále proti silným Italkám. V něm utrpěly jedinou porážku na turnaji poměrem 52:60.
"Všechny zápasy byly těžké. Hledal jsem hranici, kam až tým může dojít. Když jsme prohrávali a otáčeli skóre, tak jsme se dokázali emočně vytřískat. A ono to šlo stále," popsal Fousek.
Ve finále už ale narazila děvčata na své limity. "Italky nás překvapily obranou, byla tvrdší než všechny ostatní. Hodně jim to tam padalo a nám zase ne," zhodnotila nejužitečnější hráčka turnaje Kateřina Zeithammerová. "Po sportovní stránce byla Itálie nejtěžší soupeř – výkonnostně i typově dominovaly celému turnaji," dodal trenér Fousek.
Tým zvládal těžké okamžiky bojovností. Češky přitom měly družstvo s nejnižším výškovým průměrem, 172 centimetrů. "Sázíme na kolektivní pojetí a na propracovanější defenzivu. Ve věku 16 let není ještě výška tak rozhodující. Jednoznačný povel zněl dobře bránit a vybírat protiútok," podtrhl Fousek.
Zatímco v kategorii šestnáctiletých Češky sbírají jednu medaili za druhou, v osmnáctkách už to taková sláva není. Poslední cenný kov vybojovaly starší reprezentantky před deseti lety. Co funguje v nižším věku, později už tolik zabírat nemusí. "Obecně platí, že v osmnácti už výška začíná být rozhodující a individuální příprava začíná být dominantní. Tady hodně narážíme," upozornil Fousek.
