Bartoň se v 35 letech konečně dočkal českého titulu
Nymburk - Vyhrál prestižní Euroligu i Evropský pohár, ovšem český titul basketbalistovi Luboši Bartoňovi stále chyběl. I proto se loni po bohaté zahraniční kariéře vrátil do Česka a oblékl dres Nymburku, s nímž své manko smazal a ve středu mohl poprvé zvednout nad hlavu trofej pro české šampiony.
"Ne, že bych s tím počítal, ale i proto jsem si vybral Nymburk, který je v české lize někde jinde než ostatní," řekl Bartoň po rozhodujícím finále. "Samozřejmě jsem to chtěl vyhrát. Jinak už bych s kariérou skončil, kdybych neměl touhu. Tenhle titul mi do sbírky chyběl a jsem rád, že ho mám. Rozhodně ho oslavím," dodal euroligový šampion s Barcelonou z roku 2010.
Nymburk ve finále porazil 3:0 na zápasy Děčín, který vydržel vzdorovat jen v úvodním utkání, které prohrál těsně 64:69. "Ale my museli svou kvalitu prokázat. Děčín byl důstojným soupeřem, a i když to podle skóre nevypadá, museli jsme hrát celou dobu naplno a předvádět soustředěný výkon. Museli jsme si to vybojovat," ocenil Bartoň výkony bojovného soupeře, který hrál ve finále vůbec poprvé.
To Nymburk byl ve finále už potřinácté za sebou a podvanácté z toho byl titul. "To je docela unikát. Na druhou stranu to není nejlepší pro ligu, když vládne jen jeden tým. Tady v Nymburku je ale touha hrát první housle v Evropě a prosazovat se alespoň v Eurocupu. Zatím nevidím v lize klub, který by se Nymburku mohl v blízké době přiblížit. Ten rozdíl tam prostě je," připustil Bartoň.
V pětatřiceti letech na něm byla viditelná motivace titul získat. V rozhodujícím finále ještě za poměrně vyrovnaného stavu dřel, a dokonce se dostal do pro sebe nezvyklé situace, kdy zakončil brejk smečí. "To bylo snad poprvé v sezoně. Jsem rád, že se mi to povedlo. Chtěl jsem jít jednou rukou, ale rozmyslel jsem si to, že nebudu dělat voloviny, a šel jsem na jistotu oběma rukama," popisoval s úsměvem.
Na sezoně ho mrzí jen to, že kvůli zdravotním potížím nebyl pro tým takovou posilou, jak by si přál. "Loni v létě jsem byl rozehraný z reprezentace, ale hned v přípravě jsem se zranil. Do tempa jsem se pak dostával až někdy do února. Forma nebyla ideální. Když jsem se dostal do rytmu, tak Eurocup už byl fuč a VTB ligu jsme měli špatně rozehranou. Nebyl jsem úplně fit, abych týmu více pomohl. To byla kaňka," hodnotil.
Nyní si užije oslavy titulu, ale už se těší, že se přes léto bude připravovat s národním týmem na zářijové ME. "Těším se hrozně, protože to bude moje poslední reprezentační štace a doufám, že to bude dobré léto," připustil blížící se konec kariéry. Na klubové úrovni by však chtěl alespoň ještě jeden rok pokračovat. "Ještě jednu sezonu dám. Jestli to bude v Nymburce, nebo jinde, to se ještě rozhodne v dalších týdnech," dodal.
