Zátopek – běžecká legenda

Zátopkovo umění se odrazilo v trojnásobném vítězství v anketě o nejlepšího sportovce světa z let 1949, 1951 a 1952. Za gentlemanský přístup v atletických soubojích převzal již v roce 1948 od národního olympijského výboru cenu Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského. Jedinečnou kariéru ukončil v roce 1958 vítězstvím v přespolním běhu ve španělském San Sebastianu. Coby národní hrdina a také voják z povolání byl československým komunistickým režimem dosazen do několika politických funkcí. V období Pražského jara musel komunistickou stranu i armádu opustit a živil se jako stavební dělník. Později své protirežimní postoje odvolal a až do důchodu pracoval v dokumentačním středisku Československého svazu tělesné výchovy.

Zátopek běžecké vášni naprosto podlehl a sám začal vymýšlet nové tréninkové metody. Uznání vzbudil jeho takzvaný intervalový trénink, kdy během několikanásobného opakování různě dlouhých úseků kombinoval rychlost s vyklusáváním.

Narodil se 19. září 1922 v Kopřivnici v podhůří Beskyd, měl šest sourozenců a celé dětství si dosyta užíval běhání po okolních kopcích. Vyučil se ve Vagonce Studénka a odešel pracovat do Baťových závodů do Zlína. Tam jej jednoho dne spolu s několika kolegy přesvědčil všeobecně obávaný mistr k účasti v běžeckém závodě. Zátopek se snažil a doběhl druhý. Byl ale nespokojený, chtěl vyhrát. A tak se přihlásil do atletického klubu SK Baťa Zlín. Ačkoliv ho vedli zkušení atleti, výsledky neodpovídaly představám ctižádostivého mladíka, a proto vzal trénink do vlastních rukou. Ihned zaujal vymýšlením nových metod - údiv a zděšení vzbudil například jeho intervalový trénink, kdy své vytrvalostní dispozice navyšoval opakovaným běháním čtyřsetmetrových úseků, jež kombinoval s vyklusáváním. Časem si nakládal až 30 kilometrů denně.

V červnu 1941 absolvoval první oficiálně měřený závod na 1500 m a v říjnu 1943 si ve Zlíně poprvé vyzkoušel pětikilometrovou trať, na níž o pouhé dva roky později získal svůj první z mnoha titulů mistra republiky. V té době už byl rovněž držitelem národního rekordu na dvou kilometrech. V příštích letech vytvořil desítky dalších: československých, evropských i světových. Těch překonal 18, na tratích od 5000 až po 25 tisíc metrů.

V roce 1948 odcestoval do Londýna na své první olympijské hry. Domů se vrátil se zlatou medailí z běhu na 10 tisíc metrů a stříbrnou z poloviční distance. V říjnu se pak v Uherském Hradišti oženil s oštěpařkou Danou Ingrovou, se kterou ho mimo sportovního nadání sbližovalo i zcela shodné datum narození.

Na mistrovství Evropy v roce 1950 vyhrál oba své závody a doma byl oslavován jako hrdina. Nezapomenutelného a opravdu světového věhlasu se mu ale dostalo až o další dva roky později díky třem zlatým medailím z olympijských her v Helsinkách 1952. Nejprve v zahajovací den atletických disciplín zvítězil v běhu na 10 tisíc metrů. Poté se trochu překvapivě postavil i na start pěti kilometrů. Jeho druhé vítězství přímo na olympijském stadionu sledovala manželka Dana, která vzápětí do rodinné sbírky přidala zlato ze soutěže oštěpařek.

Týden po prvním a pouhé dva dny po druhém helsinském triumfu se Zátopek postavil na start nejtěžšího závodu - maratonu, který navíc ještě nikdy předtím neběžel. A dokázal neuvěřitelné. Nejenže potřetí zvítězil, ale potřetí se radoval i z překonaného olympijského rekordu.