WADA: Hlídací pes čistého sportu nemá zcela čisté svědomí
Světová antidopingová agentura (WADA) je ve sportovním prostředí brána jako hlavní bojovník proti dopingu, jenž se snaží tyto podvody potírat. Informace, které přinesl deník NY Times, však předkládají i jinou stránku fungování agentury. Ukazují ji jako byrokratickou instituci, která podléhá různým zájmovým vlivům, jež ve výsledku vedou často k nečinnosti či prostému dívání se raději jinam.
V minulých dnech byla zveřejněna zpráva Světové antidopingové agentury (WADA), v níž je uvedeno, že více než padesát ruských sportovců neprošlo dopingovým testem, a ještě mnohem více se kontrolám systematicky vyhýbalo. Kdo sleduje stav ruského sportu posledních měsíců, ne-li let, nemůže být touto situací překvapen. Zprávy tohoto typu se objevují pravidelně - v květnu například vyšel najevo skandál okolo šéfa moskevské laboratoře Grigorije Rodčenka.
Pod jeho vedením malý tým složený jak ze zaměstnanců laboratoře, tak zřejmě i členů ruských tajných služeb, efektivně manipuloval s podezřelými vzorky domácích sportovců na olympiádě v Soči v roce 2014. V těžko uvěřitelném scénáři jeho tým fyzicky přenášel močové vzorky z uzavřené laboratoře, vyměňoval je za "čisté" a posléze zase vracel na původní místo.
Výsledkem tohoto a mnoha dalších skandálů je rozšířená nedůvěra v ruský sport - pro samotné sportovce pak znamená momentálně v první řadě nejistotu, zda budou připuštěni k účasti na blížících se Hrách v Riu, o čemž by ještě tento týden měla rozhodnout Mezinárodní atletická federace (IAAF).
WADA - strážce čistého sportu
Tato situace má několik úrovní, přičemž na té spodní se nachází samotní sportovci. Nad nimi se ale odehrává mocenská hra, do níž jsou zapojeny jak národní federace, v tomto případě primárně ta ruská, tak federace mezinárodní. Velkou roli tu ovšem sehrává ještě jiný subjekt, a to právě antidopingová agentura WADA.
Ta je obecně vnímána jako strážce čistého sportu - jde o organizaci, která má v náplni práce boj proti (systémovému) dopingu a obecně překračování pravidel. WADA je ve svých aktivitách poměrně viditelná, přičemž v poslední době jde kromě zmíněné zprávy hlavně o odebírání akreditací národním laboratořím. O tu v posledních týdnech a měsících přišla kromě ruské i laboratoř v Keni a nedávno i ve Španělsku.
Ukazuje se však, že WADA zřejmě nemá zcela tak čisté svědomí. Článek deníku NY Times mapuje situaci jak v ruském sportu, tak samotné antidopingové agentuře. Vyšlo najevo, že na WADU se v průběhu let obrátili sportovci i další zainteresované osoby s důkazy, že ruská strana nehraje tak úplně fér. Způsob, jakým agentura zareagovala, rozhodně nenaplňuje představy o transparentním a čistém jednání.
"Mám informace o systémovém programu v Rusku, jehož jsem sama součástí. Chci s vámi spolupracovat," znělo v e-mailu, který agentuře v prosinci 2012 zaslala ruská diskařka Darja Pisčalnikovová. Šokující je, že na místo zahájení vyšetřování udělala WADA přesný opak - na situaci nereagovala, tedy alespoň v tom smyslu, že by začala podnět šetřit. Je to těžko uvěřitelné, ale agentura informace, které jim Pisčalnikovová dala, předala ruské federaci. Té samé instituci, na jejíž praktiky atletka upozornila.
Podobně během Her v Pekingu (2008) byla WADA informována o manipulaci se vzorky ruských atletů, o rok později to byli ruští biatlonisté. V obou případech po úvaze nechala vyšetřování na jejich domácí, tedy ruské federaci. "Agentura očekávala, že si s tím Rusko poradí samo," prohlásil její bývalý viceprezident Arne Ljungqvist.
Obdobný případ nastal, když se na WADU obrátil pracovník ruské antidopingové agentury Vasilij Stěpanov, který ji po několik let zásoboval přívalem informací, které poukazovaly na praktiky v ruském sportu. Reakce se však po dlouhou dobu vůbec nedočkal. Až s velkým zpožděním se věci daly do pohybu a WADA angažovala nezávislé vyšetřovatele. Jejich snažení ale nikam nevedlo a postupně zaniklo.
Střet zájmů
Symptomatické je, že roli "hlídacího psa" od WADA nakonec převzala média, konkrétně německá stanice ARD, jejíž segment stál v prosinci 2014 na začátku dnes už notorické kauzy dopingu v ruském sportu. WADA znovu angažovala externí vyšetřovatele - jejich snahy ale narážely na neochotu současného prezidenta agentury Craiga Reedieho, jehož jednání nepůsobí vůbec transparentně. Uniklé e-maily ukazují, že Reedie čile komunikoval s ruskou stranou, kterou ubezpečoval o tom, že jejím sportovcům žádné nebezpečí nehrozí.
Ze šetření tak vyplývá, že WADA tak úplně není oním blanickým rytířem, který bojuje za čistý sport. Pravda zřejmě bude značně šedivá - jde o instituci, jež je zmítaná jak vnitřními tlaky, tak těmi vnějšími. Jako zásadní se v každém případě ukazuje způsob jejího fungování, a to včetně složení rozhodovacích orgánů, a pak také role její "mateřské" organizace.
Problém tak možná vznikl už v roce 1999 při ustanovení WADA. Agentura vznikla mj. po obrovských skandálech během Tour de France v roce 1998, kdy se provalily dopingové praktiky tehdy elitní stáje Festina. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) na krizi zareagoval zřízením nezávislého subjektu, který se měl stát hlídacím psem co se týče dopingu ve světovém sportu.
Jako takový měl dozorovat antidopingové programy v jednotlivých zemích a pracovat na standardizaci celosvětových regulí. Ambicí bylo, aby se postupně - třeba i s nárůstem financování - podílel i na samotném testování. To však, jako tomu bylo například i v Rusku, zůstalo v rukou národních federací a antidopingových organizací.
Realitou WADY je ovšem v první řadě to, že nezávislou tak úplně není. Její rozhodující orgány se skládají z lidí činných buď v MOV, nebo národních reprezentantů. Už tam lze vystopovat možnou neochotu k jednání - činitelé z olympijského výboru nemají valný zájem na tom, aby se olympijský sport, už tak značně "šedivý", dále pošpiňoval. Stejně tak z druhé strany panují zájmy jednotlivých zemí na tom, aby se na veřejnosti nekazil jejich obraz. Těžko se pak divit váhavosti až nečinnosti agentury tváří v tvář dopingovému skandálu.
Činnost WADY je svazována zájmy rozličných subjektů, zároveň je také omezována velikostí rozpočtových příspěvků, které tečou od států, jejichž sportovce pak agentura sama vyšetřuje. Oboje zpomaluje vyšetřování dopingových kauz, případně vede k úplné nečinnosti - ta v případě výše zmíněné diskařky Piščalnikovové vedla k tomu, že ruská sportovkyně dostala od domácí federace desetiroční zákaz startu v soutěžích, což ve výsledku vedlo k ukončení její sportovní kariéry. Současný stav by zřejmě mohlo zlepšit oproštění od různých zájmových vlivů. Těžko si to však představit bez rozsáhlé reformy současného modelu fungování.
