Šílené, jako stará léta. Špotáková dala Tretře pět hvězdiček, oprášila dres z Curychu

Teprve v pondělí sundala Špotáková z tílka číslo, které na něm byl od zářijového finále Diamantové ligy. "To jsem nečekala, že ho ještě opráším," usmívala se dvojnásobná olympijská šampionka.

Právě v Curychu se s manažerem Zlaté tretry Alfonsem Juckem domluvila, že se přijde na Zlatou tretru rozloučit. Že to bude v roli aktivní závodnice, to vyplynulo až časem. "Pořád chci být aktivní. Nechci být rozkydlá. I kvůli vlastním dětem. Když jste se dvěma malýma klukama, tak musíte být fyzicky připravený, abyste je zvládal. Já na sobě musím dennodenně makat. V zimě jsem měla naházeno docela dost, jak to lidem furt ukazuju. Říkám si: Ty jo, to bych tady mohla i házet," vzpomínala, jak se myšlenka na závod zrodila.

Na jaře kvůli chladnému počasí moc netrénovala. Sama si šla hodit jen párkrát, většinou to jen ukazovala svým sedmnáctiletým až osmnáctiletým svěřencům. "Teď jsem jim musela několikrát říct, že si hodím sama. Dvakrát, abych to chytla, protože se nedá soustředit na sebe, když někoho trénujete. Dvakrát z tartanu. Ale já pořád házím, jen z krátkého rozběhu a to je hrozný rozdíl," vyprávěla.

Tělo jí drží, k čemuž jí pomáhá spolupráce s mělnickým fyzioterapeutem Milanem Javanským. "Bez něj bych těžko závodila," poznamenala. Potýkala se s dlouhým rozběhem, ale byla víceméně spokojená. "Já jsem si přála 55, ale nakonec to bylo i na šede, si myslím. Ale já se fakt bojím o zdraví v tomhle věku, že jsem se fakt držela pozadu," řekla.

Už v sobě nemá závodní nastavení jako v dobách aktivní kariéry. "Ze mě to v září spadlo, byla to taková úleva, že už nemusím, ale můžu. Ale už to není ten závodní drajv," svěřila se Špotáková, která v pátek oslaví 42. narozeniny. K soupeřkám se v sektoru chovala přátelštěji než dřív. "Přesně, to ani jinak pobrat nešlo. Ale ať si počkají do Tábora, tam už to bude jiná písnička!" uvedla a připomněla, že by se ráda zúčastnila na konci července republikového šampionátu.

Předtím ale vyrazí s dětmi poprvé na letní dovolenou. "Po dvaceti letech. Atleti nemají letní dovolenou. Pojedeme někam na kola, na nějaké putování," těšila se.

Pokud by hodila 58 metrů, splnila by potvrzovací požadavek Českého atletického svazu a díky svému postavení ve světovém žebříčku by mohla startovat i na mistrovství světa v Budapešti. "Budu tam jako divák a možná budu komentovat pro Českou televizi ženský oštěp. Jedu jen na ženský oštěp. Na tuhle úroveň už to není," odmítla ambice na další vystoupení na mezinárodní scéně.

Věnuje se mladým atletům. "Většinou jsou to lidi, co jsou zatím na střední škole. Já se v tuhle dobu necítím na trénování nějakých profi atletů a nevím, jestli se vůbec někdy budu cítit. Spíš se vidím na nějaké trénování dorostu, všeobecnou vícebojařskou přípravu, kterou jsem jela s Rudou (Černým), a myslím, že je dobré z ní těžit pro oštěp. A lidi, kteří nechtějí jezdit na soustředění, protože musí chodit do školy, takže jsem hrozně ráda, že nemusím jezdit na soustředění," přiblížila svůj program.

Devět měsíců po ukončení profesionální kariéry už odvykla pozornosti fanoušků i médií. "Tohle je šílené. Já už jsem na to úplně zapomněla, připomnělo mi to stará léta. Tohle rozloučení bylo krásné, mám z něho radost, snažila jsem se ji dávat divákům. Pozitivní hodnocení, pět hvězdiček dávám," dodala.