Rosolová míří na ME družstev, chce zaútočit na limit pro mistrovství světa
Praha - Překážkářka Denisa Rosolová chce na mistrovství Evropy družstev nejen získat co nejvíce bodů pro český tým, ale také splnit limit pro mistrovství světa. Je ráda, že díky pátečním rozběhům bude mít na splnění požadovaného času 56,10 dva pokusy. V nominaci na dlouhých překážkách nahradila dvojnásobnou mistryni světa Zuzanu Hejnovou, která kvůli bolavé achilovce na doporučení lékařů cestu do Lille vzdala.
Rosolová se po halovém mistrovství světa v Bělehradě zotavovala z následků těžkého pádu a absolvovala chirurgický zákrok, při kterém jí lékaři vyčistili oblast kolem úponu Achillovy šlachy. První překážky běžela na Odložilově memoriálu. Na tradičním pražském mítinku i na mistrovství republiky v Třinci ale za limitem pro Londýn zaostala. V Třinci ji od něj dělilo 45 setin.
Už od začátku sezony Rosolová věděla, že Hejnová v Lille překážky běžet nechce, že by startovala maximálně na hladké čtvrtce. Byla ráda, že ji svaz nominoval. "Chtěla jsem běžet ty překážky, protože pak už není moc závodů, kdy bych ten limit mohla zaběhnout," řekla před odletem. V pátek ji čeká rozběh. Ten musejí běžci na hladkých i překážkových tratích do 400 metrů absolvovat poprvé.
"Smála jsem se, že kvůli třem lidem v uvozovkách udělat rozběhy je docela drsný. Ale pro mě v tuhletu chvíli je to dobré, protože já budu mít dvě možnosti ke splnění limitu," komentovala Rosolová novinku letošního ročníku ME družstev. Trochu se obává počasí. "Spíš se docela bavím nad tím, že kam přijedu na závod, tam nejsou ideální podmínky. Koukala jsem, že tam má foukat silný vítr, což asi nebude foukat celou čtvrtku do zad. Ale uvidíme, třeba je ten stadion tak dobře krytý, že to ani nepoznáme," poznamenala.
Největší favoritkou v její disciplíně bude Britka Eilidh Doyleová. "Mým cílem je udělat co nejvíce bodů pro český tým. Tím pádem postoupit do finále. Jsem tam sedmá tabulkově, ale nechtěla bych dopadnout sedmá, ale spíš lepší a lepší," řekla. Zraněná noha pořád není v ideálním stavu. "Občas mě ještě bolívá. Po závodě nebo po těžkém tréninku to potom ještě zatuhne a dlouho trvá, než to rozchodím, než to rozhýbu. Ono už to možná ani lepší nebude, jak mi bylo řečeno. Nebo to chce čas, tak uvidíme," vyprávěla vicemistryně Evropy z roku 2012.
Nepříjemné vzpomínky z halového mistrovství Evropy v Bělehradě, kde v rozběhu po kontaktu se soupeřkou ošklivě upadla, se snaží hodit za hlavu. "Teď poběžím sama ve své dráze, takže maximálně si to můžu pokazit sama. Tedy pokud mi někdo nespadne do dráhy, ale to se mi ještě nestalo," uvedla třicetiletá atletka. Ve štafetě je ochotná běžet maximálně první úsek, do skrumáže jít odmítá. Neví ale, jak by na případné tři běhy ve třech dnech reagovalo její tělo v současné situaci, kdy kvůli zdravotní pauze nemá tolik natrénováno.
