Cestu k trenérovi Laurentu Meuwlymu překážkáři Michalu Radovi ulehčily úspěchy Lurdes Glorie Manuel, která už ve skupině renomovaného švýcarského kouče druhou sezonu trénuje. Na stěhování do Nizozemska a přípravu v početné skupině se těší, i když má z této změny respekt.
Jednadvacetiletá Manuel se pod Meuwlyho vedením letos stala halovou mistryní světa, v létě si výrazně zlepšila osobní rekord a jako jediná z českých atletů se kvalifikovala na finále Diamantové ligy. Její cesta tak ukazuje, že mezinárodní skupina se základnou v nizozemském Papendalu může být pro úspěšné české juniory dobrou volbou při přechodu do seniorské atletiky. „Jsem určitě vděčný za to, že Lu už mi tu cestičku prošlapala a že díky ní to mám o kus snazší. Myslím si, že kdyby Lu neměla takové výsledky, tak bych to tak lehké neměl. Jsem jí za to vděčný,“ uvedl Rada.
Přímo v tréninkovém centru v Nizozemsku ještě nebyl. Fungování skupiny si vyzkoušel na společném soustředění v Jihoafrické republice. Byl spokojený, i když se v jeho úvodu zranil. „To zranění bylo trochu nepříjemné. Ale ukázalo to i tu část atletického života, když je člověk zraněný, co oni s tím dělají. Opravdu jsem byl schopný do týdne poměrně solidně trénovat. Na konci soustředění jsem s nimi byl schopný trénovat v plném režimu, takže to pro mě bylo přínosné. Jsem rád, že jsem i tuhle nechtěnou stránku zažil,“ řekl.
Líbí se mu, jak se ve skupině dbá na dobré mezilidské vztahy. Vítanou změnou jsou pro něj společné tréninky, protože v Českých Budějovicích se připravoval převážně samostatně. „Ta skupina je poměrně velká, vždycky máte s kým trénovat, takže tohle bylo příjemné,“ pochvaloval si.
Po jarní maturitě zvažoval svou atletickou budoucnost. Odchod do USA pro něj ve hře nebyl. Zvažoval spíše trénink v Praze, ale nakonec dal přednost zahraniční variantě. V Nizozemsku se bude hlásit na začátek přípravy v polovině října. „Bude to náročné, náročná by byla jakákoliv změna. Respekt z toho samozřejmě mám, ale převažuje spíš to, že se těším na tu změnu, na nové lidi i na nové prostředí,“ svěřil se.
Do nejvyšších pater atletiky měl možnost nahlédnout v Lausanne, kde se zúčastnil mítinku Diamantové ligy. Byl z toho nadšený. „Vidět, jak se připravují, jak se rozcvičují, jaké mají rituály ti top závodníci, pro mě bylo přínosné. Zase další lekce,“ řekl. Líbilo se mu, jak ho soupeři přijali. Včetně olympijského šampiona Raie Benjamina, se kterým se potkal poprvé. „Když jsme potom po závodě měli možnost si promluvit, tak to bylo v přátelském duchu,“ řekl Rada.
Výkonem 48,59 sekundy drží juniorský evropský rekord, ale aktuální světová špička je o více než dvě sekundy dál. Vidět závodit olympijské šampiony Benjamina a Karstena Warholma i novopečeného světového rekordmana Alisona Dos Santose je pro Radu mimořádné. Brazilcův rekordní běh v Curychu ho uchvátil. „Jeho krok mezi překážkami, jeho technika, to je něco neuvěřitelného. Koukal jsem na ten závod s otevřenou pusou,“ komentoval závod, v němž Dos Santos stanovil nové historické maximum 45,80 sekundy.
Do svých závodů techniku překážkářských velikánů neaplikuje. „Spíš dávám na vnitřní pocit a na to, jak já si myslím, že bych měl běžet. Zatím si nemyslím, že mám fyzické proporce k tomu, běhat mezeru na dvanáct kroků. Doufám, že to někdy přijde, ale zatím si budu běhat podle svého úsudku,“ dodal.
