Powell, Edwards, Bolt... Nesmrtelné bitvy o centimetry a setiny
Praha – Historie to není příliš dlouhá. Za třicet let se uskutečnilo jen 13 mistrovství světa. Atleti se od Helsinek po Tegu perou se soupeři, časem a centimetry, o slávu a nesmrtelnost. Vrcholem královny sportů už nejsou jen olympijské hry. Připomeňte si momenty a příběhy, které s patinou neztrácejí svůj lesk.
Nejslavnější duel
Když Bob Beamon skočil v Mexiku 890 centimetrů, mnozí to označovali jako skok do dalšího století. Mýlili se. Světový rekord vydržel americkému atletovi "pouhých" 23 let. Zatímco Beamon neměl na olympiádě v roce 1968 konkurenta, světový šampionát v Tokiu přinesl jeden z nejúžasnějších sportovních duelů všech dob.
Píše se rok 1991, je pátek 30. srpna, krátce po půl šesté večer místního času, soutěž dálkařů začíná. V sektoru jsou i dva Američané Carl Lewis a Mike Powell. Výsledky z kvalifikace naznačily, že favoritem bude Lewis, který se potkal s výbornou formou. Před pěti dny vytvořil světový rekord v běhu na sto metrů a do finále se kvalifikoval suverénně nejdelším skokem 856 cm. A hned prvním pokusem očekávání potvrdil, na úvod si zapsal 868 cm. Powell se mu ve druhém skoku přiblížil, ale opravdové drama mělo teprve začít.
Do finále začal promlouvat vítr. Lewis načal nejlepší dálkařskou sérii historie. Ve třetím pokusu skočil 883 cm a ve čtvrtém dokonce 891 cm. V přepsání historických tabulek mu zabránil jen příliš silný vítr v zádech. Powell se rozeběhl ke svému čtvrtému pokusu, odraz i let byly precizní, už už se Američan radoval, ale rozhodčí zdvihl červený praporek. Postesk vkleče byl málo platný, Powell přešlápl o několik centimetrů.
Záznam pátého pokusu Mikea Powella pak oblétl svět. Stadion vybouchl ihned po oznámení výsledků, bájný Beamon byl překonán. Na tabuli se skvělo číslo 895. Lewis se nevzdal, všem se tajil dech, když jeho další daleký pokus rozhodčí přeměřovali – 884 cm ale bylo málo, Powell prožil nejslavnější chvíli své kariéry.
"Carl měl tehdy smůlu, ale na rozdíl od Powella byl v dálce olympijským vítězem. Myslím, že i Mike Powell by chtěl být olympijským vítězem," komentoval po letech Beamon. Jeho rekord vydržel 23 let, ten Powellův nikdo nepřekonal už 22 let a lze jen těžko očekávat, že v nejbližší době skočí někdo dál.
Jeden rekord, druhý rekord
Brit Jonathan Edwards roku 1995 spíše létal, než skákal. A létal s lehkostí. Nápovědou, že britský trojskokan má mimořádnou formu, mohl být jeho výkon 18,43 m z Evropského poháru. Úlet však doprovázel příliš silný vítr, historické tabulky si na změnu musely ještě počkat.
Na rozdíl od souboje Lewise a Powella to byl na mistrovství závod jednoho muže. O další příčky se strhla rvačka, ale Edwards zápolil jen sám se sebou. Cítil, že by tehdy "mohl skákat tak daleko, jak potřeboval." První pokus skočený s lehkostí – 18,16 m.
Na oslavy prvního trojskoku přes hranici 18 metrů v historii nebylo moc času. Předešlý rekord Američana Willieho Bankse stál v tabulkách deset let, ten první Edwardsův dvacet minut. Druhý pokus ideálně trefený – 18,29 m. Tentokrát prolomil Brit další bájnou hranici, a sice 60 stop. Druhý v pořadí Brian Wellman z Bermud by na překonání snad potřeboval čtvrtý skok, zaostal o 67 cm.
Premiéry jaksepatří
Za třicet let konání světových šampionátů se program mužů nezměnil, zato ženských disciplín přibylo hned několik. Ve Stuttgartu v roce 1993 měl premiéru trojskok žen. Rodačka z ruského Jekatěrinburgu Anna Birjukovová se jako většina jejích soupeřek ze startovního pole věnovala dříve dálce a v nové disciplíně cítila prostor pro velké zlepšení. Kvalifiační pokus nenaznačoval, že by se mělo stát něco výjimečného. Ve finále však Ruska všem vytřela zrak historicky prvním trojskokem za patnáctimetrovou hranici. Její světový rekord 15,09 ji povzbudil natolik, že si věřila na překonání dokonce šestnácti metrů. To se jí však nikdy – ostatně jako žádné jiné trojskokance – nepodařilo.
Zajímavý byl její letitý souboj s Ukrajinkou Inessou Kravecovou. Vždyť právě ji svým stuttgartským výkonem Birjukovová připravila o světový rekord. Za dva roky bylo všechno jinak. Ruska skočila ve finále v Götteborgu svůj vysoký standard – jen o centimetr zaostala za svým maximem. Kravecová si však vzala svůj světový rekord zpět. Vzdálenost 15,50 cm je dosud platný nejlepší světový výkon. Finále se mimochodem konalo jen o tři dny později než to Edwardsovo. Rekordy v trojskoku jsou pro muže a pro ženy tak skoro stejně staré.
Rekordní premiéru měla i ženská tyčka. Není divu, disciplína se od poloviny 90. let minulého století divoce vyvíjela a rekordy padaly v rychlém sledu. Čerstvou držitelkou nejlepšího světového výkonu byla v létě 1999 Australanka Emma Georgeová. Ve finále v Seville však stála v sektoru například i devítinásobná světová rekordmanka z dřívější doby Češka Daniela Bártová. Australanka neměla svůj den, stěží překonala 415 cm a s laťkou o dvacet centimetrů výš už si neporadila. Bártová se nakonec podělila s Pavlou Hamáčkovou o šesté místo.
Prostor se tak otevřel pro další favoritky. A souboj gradoval až na rekordní výšce 460 cm. Do té doby procházela soutěží bez chyby Ukrajinka Anžela Balachonovová. Američance Stacy Dragilaové se tolik nedařilo, na první pokus zdolala jen 415 cm a 435 cm, na 450 se zachraňovala dokonce až napotřetí. Druhý pokus na výšce světového rekordu vše rozhodl. Balachonovová se ještě nevzdala a o poslední šanci zabojovala na 465 cm, ale shodila. "Vstoupila jsem do historie. Navždy," prohlásila Dragilaová bezprostředně po závodě. Měla bezpochyby pravdu.
Utekl do budoucnosti
Boltovy výkony z Berlína jsou stále ještě živé. Večer 16. srpna roku 2009 viděli diváci na berlínském olympijském stadionu nejrychlejší stovku historie. Nejenže fenomén Usain Bolt protnul cíl v čase 9,58, ale i druhý Tyson Gay zaběhl 9,71, tedy třetí nejrychlejší čas všech dob. "Věděl jsem, že to bude moc těžký závod, ale udělal jsem, co jsem musel," prohlásil Bolt po svém fantastickém běhu.
Už to nebyl Bolt vyklusávající. V Pekingu na olympiádě finálové běhy, třebaže rekordní, podcenil a "šetřil" síly. V Berlíně běžel od začátku do konce. Jen patnáct metrů před cílem se podíval doprava na své dva hlavní soupeře a pak jen po očku zkontroloval časomíru. Ta ukázala fantastický světový rekord. O dosud největší zlepšení se postaral v roce 1999 Američan Maurice Greene, jenž překonal tehdejší světové maximum o pět setin. A Bolt ubral z času hned jedenáct.
Celý šampionát měl být ve znamení velkého duelu Bolta s Gayem. Američan se po porážce na stovce odhlásil z dvojnásobné tratě. Proti sobě tak stáli už jen Bolt a čas. Přišel velký závod, Bolt nic nepodcenil, snažil se od začátku do konce a opět vylepšil rekord o 11 setin na 19,19.
Co přijde příště? Jamajčan slibuje před Moskvou útok na další rekord: "Chtěl bych zkusit, zda je možné dostat ho pod 19 vteřin, to by bylo něco výjimečného."
