Doping a atletika - nerozlučná dvojka
Praha - Již za několik málo dnů se naplno rozeběhne vrcholné atletické klání, mistrovství světa pod otevřeným nebem, které tentokrát hostí Moskva. V Rusku však bude chybět hned několik favoritů a ostře sledovaných tváří v čele s letos nejrychlejšími muži světa Tysonem Gayem a Asafou Powellem. Nevyřadilo je ale, jak známo, zranění nebo pokles formy, nýbrž antidopingové kontroly. Zdá se, že atletiku – a sport vůbec – stín užívání nedovolených podpůrných látek provázet jen tak nepřestane.
Doping je se sportem pevně spojen již od dávných dob. Spekuluje se, že bylinnými vývary si pomáhali k lepším výkonům již staří Řekové, kteří se bili o vítězné vavříny na antických olympijských hrách. Na počátku dvacátého století mnoho sportovců běžně používalo kombinaci alkoholu a kokainu či heroinu pro zlepšení svého výkonu. Jenže chyběly testy a legislativa, které by mohly podvodníky usvědčit.
S antidopingovými testy se začalo koncem šedesátých let, první lapenou atletickou "velkou rybou" byl ale až v roce 1988 na olympiádě v Soulu kanadský sprinter Ben Johnson. Zlatou medaili v běhu na 100 metrů vyhrál Johnson ve světovém rekordu a zařadil se mezi nejslavnější postavy atletiky své doby. Jenže o tři dny později bylo všechno jinak.
V moči kanadského sprintera byly nalezeny stopy anabolických steroidů, rychle přišel o olympijské zlato a co nevidět dostal i dvouletý zákaz startu. Rodák z Jamajky se sice ještě pokusil o návrat a dokázal se dokonce kvalifikovat na olympijské hry v Barceloně v roce 1992. Záhy byl ale opětovně usvědčen z dopingu – tentokrát byla v jeho v jeho těle odhalena zvýšená hladina testosteronu – a Johnsonově kariéře byl definitivně konec.
Johnson však nebyl zdaleka jediný atlet, který v sedmdesátých a osmdesátých letech sáhl po podpůrných prostředcích. Jak se později ukázalo, země východního bloku – včetně Československa – měly dokonce propracovaný a státem řízený program dopingu reprezentantů. Zatímco u nás se o dopingu za železnou oponou povětšinou "taktně" mlčí, u našich západních sousedů byl šéf východoněmeckého sportu Manfred Ewald shledán začátkem nového tisíciletí vinným z napomáhání ublížení na zdraví.
Na svěťáku se nedopuje?
Se stále dokonalejšími, přísnějšími a častějšími antidopingovými kontrolami se ale zvyšuje i počet usvědčených dopingových hříšníků. Atletickému mistrovství světa se však zatím nelichotivá odhalení povětšinou vyhýbala. Potrestaných medailistů, kterým kvůli dopingovému prohřešku během šampionátu musel být odebrán cenný kov, je ve srovnání s olympijskými hrami opravdu jen řádka.
Nejznámější je zřejmě aféra kolem atletky Marion Jonesové. Populární sprinterka patřila k miláčkům Ameriky poté, co na olympiádě v Sydney dokázala získat tři zlaté a dvě bronzové medaile (krom sprintů se radovala i ve skoku do dálky). Mnohokrát musela Jonesová čelit nařčení z dopingu a užití zakázaných látek dokonce popřela před soudem během přelíčení s nechvalně známou laboratoří Balco, která zásobovala řadu sportovců nedovolenými látkami. Jenže nikdy nebyla pozitivně testována.
Byla to však nakonec právě aféra kolem laboratoře Balco, která Jonesové zlomila vaz. V roce 2007 před soudem atletka přiznala, že dlouhodobě užívala zakázané látky, a sama okamžitě ukončila kariéru. Záhy jí byly krom olympijských odebrány i medaile ze světového šampionátu v roce 2001 v Edmontonu, kde získala dvě zlaté a jedno stříbro.
Další brzy přibudou
Pro další odhalené dopující šampiony nemusíme chodit hluboko do historie. V březnu tohoto roku totiž zpětné kontroly vzorků z atletického mistrovství světa v roce 2005 v Helsinkách odhalily šest dopingových hříšníků, z toho tři světové šampiony a dva stříbrné medailisty. Atletická federace oznámila, že zakázané látky pomohly k vítězstvím běloruské koulařce Naděždě Ostapčukové, jejímu krajanovi Ivanu Tichonovi v hodu kladivem a ruské kladivářce Olze Kuzenkovové. Ačkoli jim zatím medaile oficiálně odebrány nebyly, dá se očekávat, že se tak stane v nejbližších měsících.
Médii však poslední dobou zmítá především kauza sprinterských superstar – Tysona Gaye a Asafy Powella. Oba dokázali v tomto roce zaběhnout lepší časy než dlouho neporazitelný Usain Bolt a jen málokdo se netěšil na očekávaný sprinterský souboj v Moskvě. Jenže z něj nakonec nic nebude. Před několika týdny vyšlo najevo, že Gay i Powell byli v květnu pozitivně testováni, a na šampionát tak nepojedou. Dopingový skandál postihl krom Powella i další jamajské sportovce včetně Nesty Cartera a Veroniky Campbellové-Brownové.
Sotva před několika desítkami hodin bylo navíc za doping potrestáno jednatřicet tureckých atletů dvouletým zákazem činnosti. Mezi potrestanými je i stříbrný olympijský medailista z her v Aténách kladivář Esref Apak. Ani oni se tak na mistrovství světa nepředstaví. Zdá se, že doping v atletice nemá konce, ale atletický svět zná i případy "napravených hříšníků".
Dvakrát a dost? Pro Gatlina to neplatí
Patří mezi ně i Justlin Gatlin. Sprinter, který byl z užívání nedovolených podpůrných prostředků usvědčen dokonce dvakrát. Olympijský vítěz na 100 metrů z Atén a dvojnásobný šampion z mistrovství světa v Helsinkách 2005 byl o rok později pozitivně testován, a přestože už se jednalo o jeho druhý přečin, podařilo se mu vyhnout doživotnímu zákazu startu.
I tak však osmiletý trest mohl fakticky ukončit jeho kariéru, naštěstí pro Gatlina byl však posléze zkrácen na čtyři roky a sprinter s cejchem podvodníka se mohl vrátit. A dnes jedenatřicetiletý Gatlin začal opět sbírat úspěchy. Na halovém mistrovství světa v roce 2012 ovládl sprint na 60 metrů a na londýnských hrách si dokázal na stometrové trati doběhnout pro bronz za Usainem Boltem a Yohanem Blakem, navíc v novém osobním rekordu 9,75 sekundy.
Gatlin navíc už dokázal letos jednou v přímém souboji porazit Bolta a právě "napravený hříšník" by tak při neúčasti Gaye s Powellem mohl být hlavním soupeřem jamajského sprintera v souboji o titul nejrychlejšího muže planety.
