Mistryně republiky Joglová si pražský maraton užila, i když... Nohy mi řekly, že rychleji to nejde

"Jsem nadšená. Neběžela jsem tu dlouho a bylo to krásné, diváci mě hnali dopředu. Měla bych asi běžet rychleji, ale i tak jsem spokojená," řekla ve Sportovních zprávách na ČT sport, i když zaběhla o jedenáct minut horší čas, než je její maximum. Ale svého cíle dosáhla. "Chtěla jsem titul, i když jsem věděla, že nejsem ještě stoprocentně připravená, a povedlo se to," dodala.

Přiznala, že absence naběhaných rychlých kilometrů byla v Praze přece jen znát. "Postupně jsem trochu zpomalovala. Měla jsem totiž rychlých úseků naběháno tak na desítku nebo ještě na půlmaraton," vysvětlovala a přiznala, že se i trošku bála, jestli celý maraton uběhne. "Ale to se podařilo, i když jsem trochu tuhla," přiznala vytrvalkyně, která má osobní rekord o jedenáct minut lepší. "Nohy mi řekly, že to rychleji bohužel nejde," dodala.

A s čím vybíhala na trať? "Cíl byl doběhnout, získat titul a uzavřít tréninkovou kapitolu, která začala v lednu. Připravovala jsem se na Rotterdam, ale tam se to nepovedlo. Po posledním tréninku jsem se cítila hrozně, měla jsem teplotu, tři dny jsem proležela a byla úplně bez sil. Možná to byl covid. Ale pak se to začalo zlepšovat, tak jsem si řekla, že by byl hřích to nezkusit. Ten den bylo krásně, tak jsem to zkusila," vzpomínala na závod, který ale nakonec nedokončila.

Prozradila také, jaký program ji čeká nyní. "Normálně stačí k návratu do formy týden–dva trochu volnější režim a pak už začíná další tříměsíční příprava na další velký závod, ale každý to má jinak," vysvětluje Joglová.

Ta v Praze běžela od patnáctého kilometru prakticky sama. "Ale byl tam přítel na kole a pak taky šéf našeho týmu, kteří mě podporovali. Věděli, že to bude asi potřeba," vysvětlovala, co jí pomáhalo při závodě.

Běh na dlažebních kostkách, které v Praze tvoří určitou část závodu, úplně nemusí. "Hodila jsem to za hlavu s tím, že to nemůže být tak hrozné, ale příjemné to nebylo. Zvláště ty velké kostky, tam jsem kotník cítila. Ale jinak to bylo příjemné, hlavně běh přes Karlův most a Staroměstské náměstí," vzpomínala na nejhezčí pasáže šestadvacátého ročníku.

V sezoně je mistrovství Evropy i světový šampionát, na obě akce už se svými časy nominovala. Oba závody od sebe dělí zhruba měsíc. "Podle mého názoru i názoru trenéra není možné podat stoprocentní výkon na obou akcích, proto jsme se rozhodli pro Evropu, kde máme vyšší ambice umístit se jako jednotlivci i jako tým," vysvětluje.

Po nedělním maratonu cítí únavu. "Trochu cítím nohy a kotník se ozývá, ale teď bude čas to dát všechno do kupy, abych se mohla opřít do nové přípravy. Chvíli budu v Čechách a potom bych ráda jela na šest týdnů na vysokohorské soustředění do italského Livigna a tam se připravovat až do Evropy," řekla s tím, že se chystá na jeden velký závod a možná si dá ještě desítku nebo půlmaraton. Nevyloučila zatím ani start na mistrovství republiky, ale teď si chce hlavně odpočinout.

Už je jí čtyřiatřicet, věk však zatím neřeší a na konec kariéry nemyslí. "Věřím, že ještě pár let tu běhat budu," dodala sympatická běžkyně.