Maratonec Eliud Kipchoge. Překoná v Berlíně světový rekord?

Ještě tři dny a fanoušci se dočkají: světová vytrvalecká špička vyběhne na trať Berlínského maratonu. Nejde o nejstarší závod, nejde dokonce ani o ten, který by měl v běžeckých kruzích ten nejvyšší status. Právě v Berlíně se ale běhá nejrychleji – z osmi oficiálně uznaných nejrychlejších časů historie jich hned sedm padlo v německé metropoli.

Proč právě Berlín? Oproti ostatním klasickým maratonům – Bostonu, Londýnu, New Yorku, Chicagu a Tokiu – zde běžci nasbírají nejméně výškových metrů. Trať začíná a končí u Brandenburské brány ve výšce 38 metrů nad mořem. Nikdy neklesne pod výšku sedmatřiceti metrů a nepřekoná 53 metrů nad mořem.

To je méně, než kolik vytrvalci nasbírají na jiných maratonech (s výjimkou Bostonu, kde se trať svažuje a výkony nejsou oficiálně uznávány pro světové tabulky). V Berlíně se trať rovněž tolik "netočí" jako v Londýně či New Yorku. Zásadním faktorem je též počasí – zářijové teploty se v Berlíně pohybují kolem 15 stupňů Celsia a vliv větru není vysoký.

To vše dělá z Berlínského maratonu ideální místo pro ty, kteří se chtějí pokusit o světový rekord. Šest posledních rekordních zápisů (od roku 2003) padlo v německém hlavním městě. Právě zde zaběhl před čtyřmi lety Dennis Kimetto poprvé pod dvě hodiny a tři minuty. Na jeho čas 2:02:57 od té doby neúspěšně útočili jiní.

Světový rekord není nutně tím hlavním ukazatelem, podle něhož hodnotit výkony maratonců. Kimettův čas byl samozřejmě bravurní a pro běžné smrtelníky těžko představitelný (keňský maratonec běžel tempem 2:55 na kilometr). Zároveň se ale pro něj v ten zářijový den v roce 2014 všechno sešlo: nízké teploty, slabý vítr, žádný déšť, rychlé (ale ne příliš rychlé tempo v první polovině závodu) i zdatný soupeř v podobě Emmanuela Mutaie.

Když se vše sejde, je možné na překonání rekordu pomýšlet. Když ne – tak, jako to na vlastní kůži zažil například Geoffrey Mutai –, můžete běžet seberychleji a světové maximum je mimo váš dosah. Jedním z maratonců, kterým nejrychlejší čas historie několik let uniká, je Eliud Kipchoge. Třiatřicetiletý běžec má ale jednu výhodu. V neděli to může v Berlíně změnit.

Rychlý, úspěšný, skromný

Kipchoge o sobě poprvé dal vědět před patnácti lety, kdy se stal světovým juniorským šampionem v přespolním běhu a zároveň mistrem světa na dráze na pět kilometrů. V Paříži tehdy osmnáctiletý mladík ve slavném závěru přesprintoval dvě legendy na dlouhých tratích Kenenisu Bekeleho a Hichama El Guerrouje.

O rok později si nejprve zaběhl osobní rekord na pětikilometrové distanci (12:46,53), který byl až do konce srpna čtvrtým nejrychlejším výkonem všech dob, než jej na Diamantové lize v Bruselu překonali Selemon Barega a Hagos Gebrhiwet. V srpnu 2004 poté získal v Aténách olympijský bronz, na nějž o čtyři roky později v Pekingu navázal stříbrem.

Pravidla delších distancí jsou nicméně neúprosná. S věkem klesá rychlost a výbušnost, nahrazuje je vytrvalost. Když se Kipchoge nedostal do keňské sestavy pro londýnskou olympiádu, přešel postupně na půlmaratony a záhy poprvé startoval také na maratonské trati. V dubnu 2013 vyhrál Hamburský maraton v čase dvou hodin, pěti minut a 30 vteřin.

Bez přehánění tím začala nová etapa historie maratonu. Kipchoge za pět let, kdy se věnuje této klasické distanci, vyhrál devět z deseti závodů, do kterých zasáhl (prohrál pouze v Berlíně 2013, kde Wilson Kipsang zaběhl světový rekord). Třikrát zvítězil v Londýně, dvakrát v Berlíně a jednou ovládl maraton v Chicagu.

Jeho výkon z Londýna 2016 (2:03:05) je třetím nejrychlejším historie, přestože jej zpomalila taktická bitva se Stanleym Biwottem. Před rokem doběhl řádně propršený Berlínský maraton za 2:03:32. Co je snad ještě působivější, Kipchoge vyhrál svůj první Berlín v čase dvou hodin a čtyř minut rovných. Většinu trati přitom běžel s povytaženými vložkami ve svých tretrách.  

Třiatřicetiletý Keňan, který se připravuje v městečku Kaptagat ležícím v nadmořské výšce Velké příkopové propadliny, je také stávajícím olympijským šampionem z Ria a zároveň mužem, jenž zaběhl nejrychlejší maraton lidské historie. Jak to, když v oficiálních tabulkách stojí jméno Dennise Kimetta? To vše díky projektu Nike Breaking 2.

Na motoristickém okruhu v Monze zaběhl Kipchoge, který se na pokus o světový rekord připravoval sedm měsíců, stěží představitelný čas 2:00:25 a přiblížil se magické hranici dvou hodin tak, jako to nikdo před ním nedokázal. Z jeho výkonu pramálo ubírá skutečnost, že nemohl být oficiálně uznán kvůli střídání vodičů a četnosti občerstvování.

"Pro mě to bylo něco, co se stane jednou za život. Být prvním člověkem, který běží za dvě hodiny a dvacet pět vteřin, pro mě bylo hodně speciální," říká Kipchoge, jenž za svůj hlavní recept považuje disciplínu v tréninku. "Vyrovnanost v přípravě je podle mého vším, je to základ. Snažím se být disciplinovaný a přistupovat k běhu jako ke své práci," říká.

Podmínky neovlivním

Nyní má další šanci na světový, tentokrát oficiální, rekord. Přestože jsou tací, kteří mají za to, že se Kipchoge příliš vyčerpal svým pokusem z Monzy, většina se shoduje na tom, že v neděli bude nejlepší výkon historie v přímém ohrožení. Netřeba už ale připomínat, že v maratonských bězích nezáleží pouze na tom, jak má kdo natrénováno a jak se cítí.

Vždyť to Kipchoge poznal sám před rokem. "Po pěti kilometrech jsem věděl, že to není možné. Trať byla kluzká s mnoha kalužemi. Uvědomil jsem si, že to nepůjde," říkal, zatímco jej skrápěl berlínský déšť. Předpovědi pro letošní ročník o dešti nemluví, předpovídají ale relativně vysoké teploty.

V devět ráno by mělo být polojasno a 15 stupňů Celsia, před polednem teplota vystoupá ke dvaceti stupňům. Vítr okolo 6-7 km/h. To pro pokus o překonání rekordu nevěstí nic dobrého. Důležitá však bude i taktika: příliš zdatných běžců může být paradoxně špatnou zprávou, protože se vytrvalci začnou soustředit více na vzájemný boj než na rychle utíkající čas.

V Berlíně se na start postaví Wilson Kipsang, který tu před pěti lety zaběhl světový rekord. V 36 letech už ale nejspíš má svá nejlepší léta za sebou. Nechybí ani rekordman v půlmaratonu a Kipchogeho kolega při pokusu z Monzy Zersenay Tadese, jehož maratonské časy však na nejlepší nestačí. Poběží i Eliud Kiptanui, Amos Kipruto nebo Abera Kuma.

Sám Kipchoge zůstává charakteristicky skromný. "Jsem v dobré pohodě a cítím se dobře. Trénink mi nic nenarušilo. Chtěl bych si zaběhnout svůj osobní rekord, ale pokud se mi to povede i na světové maximum, tak se určitě zlobit nebudu," poznamenal před svým úterním odletem do německého hlavního města.

"Nekoukám na světový čas, ale na můj vlastní rekord," dodává. Jeho krajan Sammy Kitwara, který bude Kipchogemu v neděli dělat vodiče, nicméně přiznává: "O svěťák se pokusí. Překonal by ho býval už loni, ale podmínky tomu nepřály. Chceme mít v polovině čas mezi 61:15 a 61:20, aby to v cíli stačilo na rekord v okolí 2:02:40."

Kipchogeho agent Valentijn Trouw shrnuje přístup svého svěřence. "Eliud je někým, kdo velmi tvrdě pracuje na tom, co může ovlivnit. Tím je jeho trénink, který bere opravdu hodně vážně. Na to se soustředí. Co ale ovlivnit nemůže, k tomu přistupuje s pokorou a akceptuje to. Neztrácí energii něčím, co nemůže změnit," líčí Trouw.

"On se pořád ještě učí a objevuje. S každým maratonem přijde na něco nového. Mám za to, že u většiny běžců o délce jejich kariéry nerozhoduje ani tak fyzické zdraví jako psychická odolnost. Eliud je stále extrémně motivovaný. A já nevidím, proč by se to mělo změnit. Upřímně řečeno, je stále silnější," dodává Kipchogeho agent.

Ať už se o víkendu v Berlíně stane cokoliv, Kipchoge zůstane jedním z nejlepších maratonců historie. Světový rekord by jeho pozici samozřejmě ještě upevnil, na této distanci ale ani zdaleka není vším. Pokud však Kipchogemu budou podmínky přát a čas 2:02:57 skutečně padne, nebude už o jeho statusu vůbec žádných pochyb.